Rudolf Jelínek na Radka vzpomíná jen v dobrém. "To je téma, o kterém se člověku mluví hrozně blbě. Mě to strašně silně zasáhlo," řekl Jelínek ještě před tím, než jsme se do samotného rozhovoru pustili.

Jak vzpomínáte na Radka?

Ale tak my jsme v podstatě od sebe tři roky, takže jsme vrstevníci. Setkali jsme se už v jednom z jeho prvních filmů - ve Mstiteli, kde já jsem hrál slepého mládence. Od té doby jsme spolu natočili pár společných věcí. Setkali jsme se také v Divadle S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou - pozn. red.), kde jsme spolu hráli několik sezón. Nedá se zapomenout na třicetiletou éru v Divadle na Vinohradech, například na účast v Králi krysovi, známé inscenaci vinohradského divadla.

Setkali jsme se v různých filmech, speciálně v majoru Zemanovi, ale hlavně ve filmu Atentát, na který jsme oba velice rádi vzpomínali.

Jak vzpomínáte na role v Atentátu nebo majoru Zemanovi?

V kariérách nás obou to je jeden z takových uhelných kamenů. Té práce si oba dva vážíme, naposledy jsme si to mohli připomenout při 70. výročí atentátu na Heydricha.

Kdy jste se viděli naposledy?

Při příležitosti 70. výročí atentátu na Heydricha jsme navštívili rodnou vesnici Opálky, kterého hrál Radek. Za pár dní na to jsme měli navštívit Kubišovu vesnici, kterého jsem hrál já. Radek se ale musel omluvit, protože se chystal na operaci kyčelního kloubu, takže se té druhé akce nezúčastnil.

Uvízlo nám to oběma ve vzpomínkách, uvědomili jsme si, jací to byli stateční lidé (Opálka s Kubišem - pozn. red.), jaká to byla čest, když nás režisér do těch rolí obsadil.

Jak vzpomínáte na role v Atentátu nebo Majoru Zemanovi?

My jsme v majoru Zemanovi žádnou společnou roli neměli, já ho měl sledovat a on mi utekl na lodi z Hamburku, takže jsme se osobně v přímém kontaktu nesetkali.

Byli jste spíše přátelé nebo rivalové z branže?

V žádném případě jsme nebyli rivalové, i když jsme se v jedné chvíli utkali o jednu roli - a sice v divadelním představení Kdopak by se Kafky bál? Oba dva jsme alternovali jednu roli, šlo tam prestižně o to, kdo bude dělat premiéru, nakonec se rozhodlo, že ji budu dělat já. Jednou v životě jsme vyhrál. Nebyla to otázka vzájemné rivality, byli jsme dobří přátelé a kamarádi.

Jaká byla vaše poslední společná role nebo vystoupení?

Naposledy v Divadle na Vinohradech v Králi krysovi.

Jaký jste pro něj měl narozeninový dárek?

Já jsem nechtěl pořizovat takové běžné bezcenné banální dárky, jako jsou lahve nebo pugéty. V pátek měla být narozeninová oslava a zároveň je mimořádný tah sportky, kde je poměrně velká prémie, tak jsem mu vsadil s tím, že mu to na večírku předám. Doufám, že to vyhraje a že to budu moct dát jeho ženě.

Měli jste v blízké době naplánovanou nějakou schůzku?

Jeho žena, zřejmě, aby to on netušil, rozesílala esemesky: "Přátelé, kamarádi, přijďte oslavit Radkovy narozeniny u cimbálovky, u sklenice vína a slivovice." Potkat jsme se měli v ten pátek, že se uvidíme od těch prázdnin (od návštěvy Opálkovy vesnice - pozn. red.).

Kdy a jak jste se seznámili?

My jsme se vídali na škole, protože když já jsem tam přišel, tak on zrovna absolvoval. Pak až v divadle S. K. Neumanna.

Kdybyste mu mohl zanechat poslední vzkaz, jak by zněl?

Radku, poprvé v životě jsi mě rozzlobil. To jsi neměl dělat.

Fotogalerie
4 fotografie