Nekonvertoval jen proto, že velkou část pracovních aktivit měl o sobotách, kdy ortodoxní židé nesmějí pracovat. Rodina se rozhodla respektovat jeho přání, a proto i zpěvákův pohřeb nesl mnohé rysy židovského posledního rozloučení. „Bílá nelakovaná rakev je jejich součástí,“ vysvětlil Blesku židovský spisovatel Arnošt Lustig (83).
Náklonnost k judaismu
Svoji náklonnost k židovství zpěvák vyjádřil i ve své hudbě. První vlaštovkou byla píseň Ráchel s kapelou Oceán vycházející ze Starého zákona. Ještě více k judaismu měla tvorba skupiny Shalom. Muk si rozhodně s náboženskou tematikou nepohrával, jen aby se originálně zviditelnil. Tradice dodržoval i v soukromí. Slavil židovské Velikonoce (Pesach) Vánoce (Chanuka) i další svátky, držel půsty, kdy mohl jíst jen nekvašený chléb, objednával si košer vína. Došel dokonce tak daleko, že si domů pořídil různé nádobí na vaření masa a mléka zvlášť, jak judaismus přikazuje…
Přitom ale respektoval i křesťanské tradice, jeho žena Eva je katolička. Exemplárním případem bylo narození jeho nejmladší dcery. Dostala sice židovské jméno Noemi, ale byla pokřtěna a za kmotru jí šla dokonce jeptiška.
Mukova rodina jeho náklonnost k judaismu respektovala i po jeho smrti. Chtěla zpěvákovi vyplnit přání i tím, že zvolila pro poslední rozloučení, ač při obřadu v katolickém kostele a uložení na křesťanském hřbitově, některé židovské zvyky. Muk proto spočinul v bílé nelakované rakvi. Musí být podle židovského zvyku co nejprostší.
Spisovatel Arnošt Lustig Blesku vysvětlil, proč vdova Eva měla k tradičnímu černému smutečnímu oblečení velikou bílou šálu. Oblékla si ji, až když na hřbitově v Českém Krumlově vystoupila z vozu. „To je tallit, náboženský šál, který zasluhuje velké úcty,“ řekl Lustig. „Když jsem byl za války v Osvětimi, nutili nás nacisté, abychom z toho šátku šili podvlékačky. Chtěli šál znesvětit, zbavit ho jeho posvátné síly,“ dodal.
