Chybí nám správné vzory, chybí nám dobrá výchova. Úctu k večernímu ceremoniálu uváděného filmového či divadelního díla často ignorací etikety postrádají i jeho tvůrci, byť se situace zlepšuje. Poněkud zlepšuje. I tak však zůstávají tyto akce smutně bizarním koktejlem svršků a stylů, v němž jsou džíny, casual poloha zastoupeny více než patřičný oblek, koktejlky, potažmo jejich varianta.

Milada výjimkou nebyla

Nejinak tomu bylo na premiéře dlouho očekávaného, kritiky strhaného životopisného drama o oběti zinscenovaných politických procesů na přelomu čtyřicátých, padesátých let minulého století, Miladě Horákové. I když zde bych základní respekt k dress code vzhledem k zpracovanému tématu očekávala.

Známé, ve filmech, na divadle i v TV frekventované herečky jej až na Sabinu Remundovou většinou za účasti fádnosti více či méně daly. Na poli formálního oděvu bohužel neuspěla ani skvělá zpěvačka Tonya Graves.