14°C
Znám řádku schopných lidí z tuzemského filmového průmyslu, již mají k Českému lvu, počinům České filmové a televizní akademie (ČFTA) a zejména jejímu výkonnému řediteli, absolventu Pedagogické fakulty Petru Vachlerovi silné – byť zákulisní a oficiálně neprezentované - výhrady. Podle nich on zejména může za alternativní, leckdy pseudointelektuálně křečovitou image slavnostního večera, jež význam podniku postpubertálně devastuje.
Ostatně jak taky hodnotit významnou kulturně společenskou akci, kde se džíny a leckdy i svetry odpouští a velké večerní (významu akce odpovídající toalety) působí v celkovém klima jako trapná snobárna? Sám Vachler pak tvrdí, že Lvy vymyslel, v podstatě založil i ČFTA a má tedy jako duchovní otec právo na realizaci večera. Přesto prý chtěl několikrát z pozice výkonného ředitele odstoupit, ale jeho rezignace přijata nebyla.
Svítá na lepší časy?
„Až se v Česku budou točit filmy za dvacet nebo sto miliónů dolarů, budeme i Lvy dělat jako Oscary,“ zní častá argumentace Vachlera. Podle mého tyhle věty zavání demagogií, nicméně letos šel ředitel ČFTA, jak se říká, do sebe: Ke spolupráci na scénáři vyzval nejen moderujícího Jana Budaře, ale i dvěma Lvy oceněného (Protektor, Mistři) režiséra Marka Najbrta. A nutno říci, že tento tah se podařil.
Letošní udávání českých filmových cen rozhodně doznalo pár dobrých změn, potěšilo několika svěžími nápady. Jan Budař (dosud už oceněný čtyřmi skleněnými soškami Lva), zvládl večer s přirozenou grácií. Dal i najevo, že má rytmus v těle a dokáže být dobrý tanečník - mimochodem Budař se skupinou The Pastels několik dnů v žižkovském studiu Pokrok trénoval.
Kompozice večera byla kompaktní, scéna příjemně minimalistická, chlapíci ze zmiňované company The Pastols svými vstupy programovému celku velmi pomohli. A hlavně – záběry do hlediště a zejména aktéři na jevišti (až na výjimky jako např. držitelku Lva za dokument, Helenu Třeštíkovou) dali na srozuměnou, že ctí tzv. dress code, jež významu předávání Českého lva náleží. Přibylo společenských šatů na úkor džín, přibylo elegance na úkor familiérního civilu. I když hastroši a nevkus se na Lvy do Lucerny stejně dostali. Iva Kubelková v kožených šortkách je smutným příkladem.
Brodská byla krásná a maso nebylo
Jednoho z letošních lvů předávající Tatiana Vilhelmová, také její životní souputnice Aňa Geislerová, herecká kolegyně Klára Issová a pár dalších krásek obléklo dlouhou toaletu a moc jim to slušelo. Róbu až na zem zvolila i držitelka Lva za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli a rovněž nejoblíbenější herečka Eliška Balzerová. Její jednoduché, kaskádou plihlých volánů žensky přitažlivé šaty byly synonymem elegance a nevtíravé noblesy (jen střevíčky mohla zvolit jiné).
Největším překvapením pak podle mého soudu byl look Terezy Brodské, jež předávala sošku za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli určenou in memoriam Vladimíru Dlouhému. Tereza měla jiný účes a hlavně jiné, sofistikovaně výraznější líčení s dominantou ohnivě rudých rtů. V malých večerních s perličkami na krku evokovala vzpomínku na legendární Audrey Hepburn a dodávala optimismus, že undergroundový smog nad Českými lvy začíná řídnout. I když úchylný vegetariánský bufet bude vždy následovat. Tenhle folklór si Vachler nedá vzít, což dosvědčují i jeho slova: "Skončil bych se Lvem, kdyby raut nebyl vegetariánský, neboť vyšší princip velí oslavovat, aniž by druzí kvůli nám umírali." Tím pan ředitel myslí čuníky, kuřata, rybky – zkrátka maso zvířat, jímž se z rozhodnutí Stvořitele v rámci biologické rovnováhy od pravěku živíme...
