8°C
V Gottlandu jen pro Blesk předváděly modely šatů s natištěnými Karlovými obrazy. Tento nejnovější módní výstřelek se začne i prodávat! Cena by se mohla vyšplhat až na 100 000 korun.
"Kde ráda spím? Nejradši napravo," řekla Blesku Zuzana Jandová (91-63-95) na jedné z relikvií Gottlandu, bytelné dvouposteli vyrobené ze španělského dřeva.
Totéž tvrdila i její kolegyně Taťána Šedivá (92-62-92). Obě se dostaly na lůžko zcela výjimečně, protože žádný návštěvník ho takhle testovat nesmí.
"Jednou zde byla jedna Ruska a lehla si do postele i v kožichu. Tohle jsme ještě nezažili," vzpomíná průvodkyně Gottlandu Blanka Francová.
Missky se stylově prošly Mistrovým ateliérem, koupelnou i zahradou. Tentokrát šlo o to, jak se šaty dají použít i v 'praktickém' životě mimo mola.
"Máme zájemce z řad fanynek pana Gotta. Od nás i z Německa," prozradil Blesku manažer Gottlandu Michal Zapletal. A cena? "Ta záleží na dohodě," mlžil Zapletal.
Jak se však Blesk dozvěděl, výroba jednoho modelu návrhářky Ivety Řádkové (41) stojí přes 50 000 korun! K tomu je třeba připočítat licenci malíře Gotta a invenci autorky modelu. "Takže i sto tisíc je reálných!" potvrdil jeden z módních tvůrců hodnotu šatů ze stoprocentního polyesteru.
A co si myslí obě missky? "Nosit na sobě pana Gotta je pohodlné. Třeba celý večer!"
Jen šaty s obrazem Milana Knížáka by se jim hodně nelíbily. "Ty bych si na sebe nevzala ani náhodou," říká Jandová a Taťána ví jediné: "Já nosím na sobě jenom Káju!"
Tajemství návrhářky
- výroba šatů trvala Ivetě Řádkové tři měsíce
- nejdříve se předloha Gottova obrazu vytiskne na papír, potom na látku
- obraz se tiskne třikrát na látkové pláty 4x2 metry
- všechny předlohy se pak sešijou do jednoho výjevu
- materiálem je stoprocentní polyester, na němž se barvy nerozpíjejí
- výrobní náklady jedněch šatů přesahují 50 000 korun
- Uvažuje se o výrobě dalších kusů - celkem pro 12 finalistek Miss ČR 2009
- Po dohodě s Karlem Gottem by mohly vzniknout i modely '12 ročních období'
Co říká malíř Karel
"Aby byly ty obrazy zcela zřetelné a celé, musely by modelky chodit celou dobu s nataženýma rukama. To by ale nešlo, takhle má alespoň člověk šanci některé věci si sám domyslet."
A co autorka modelů?
"Nejnáročnější na tom bylo zapojit obraz do modelu tak, aby alespoň jeho hlavní část zůstala k poznání. Trvalo dlouho, než jsem na to přišla, původně jsem měla úplně jinou představu."
