Asi každý alespoň jednou použil takzvanou milosrdnou lež... Ale existuje taky lež "provozní" - jako třeba: Mám teď jednání, nebo Dopiji kafe a jdu. Není to pravda, ale někdy se to stává. A to i mně.

Přijdu domů, z práce "orvaná jak angrešt". Už z garáže se těším, že si v klidu dám kafe a vyvenčím psa... V horším případě na mě čeká hora žehlení (ano i modelky žehlí). A v ten moment, kdy otevírám dveře bytu, mi začne "řvát mobil". Volá mamka.

Při představě, že budu půl hodiny poslouchat monolog o tom, komu utekly ovce a že soused nezdraví, mi naskakuje husí kůže. A tak se slyším, jak říkám: Ahoj, řeším teď něco důležitého, pípnu později, a pokládám. Uf.

Asi dvě minuty se cítím provinile, ale jak z toho ven? Zeptala jsem se posluchačů Frekvence 1, jaké provozní lži řeší oni. A nestačila jsem se divit. Dám si jen jedno pivo, Maminko příští víkend zase přijeďte, rádi vás uvidíme, nebo typicky ženské Ale tu halenku už mám dlouho, jen sis jí nevšiml. Takové esemesky nám chodily, a my se bavili.

Jenže nakonec dorazila i jedna zpráva bez podpisu: Moje největší lež: Miluji tě a chci si tě vzít. I mně, člověku neromantickému, se při představě takové "provozní lži" podlomila kolena. A tak jen doufám, že "podrazácké lži" se vyhnou nám všem.