9°C
"Nic za tím polibkem nehledejte," omlouvá své chování herečka Veronika Nová (22). Přitom ale tvrdí, jak je čerstvě zamilovaná... Do koho tedy? Kvůli komu se nedávno rozešla se svým expřítelem? A proč říká, že chlapům občas lže?
Je Honza Šťastný (42) důvod, proč jste se rozešla se svým přítelem Christianem (31)?
(směje se) "S Christianem nejsme spolu proto, že jsme víc kamarádi, než partneři. Pořád se ale scházíme. S Honzou to vůbec nesouvisí. Navíc to naše líbání na večírku bylo jen z hecu. Všichni chtěli, abysme se políbili, když už v seriálu hrajeme partnery, tak jsme si řekli, že všem předvedeme pořádný polibek..."
Působil tak reálně... Co je na tom pravdy, že dáváte přednost starším mužům?
"Mně imponují vyzrálí kluci. O těch osm deset let starší než já, ale nedovedu si představit, že bych žila se čtyřicetiletým padesátiletým pánem. Ti imponují mé postavě Sylvy v Ordinaci v růžové zahradě. A chápu ji..."
Vaše seriálová postava Sylvy si prožila zklámání s první láskou, navíc otěhotněla. Vám se zase po roce a půl rozpadl vztah s Christianem. Cítíte se obdobně?
"Nejsem zklamaná. Na rozdíl od Sylvy prožívám šťastné období, kdy se mi daří, i ve vztazích."
A objevil se ve vašem životě někdo jiný?
"Ano, ale nechci o něm ještě mluvit..."
Je starší? S Christianem vás dělilo osm let...
(směje se) "Ano, a také je milej, především tím, že je novej."
Jste náročná ve výběru partnerů?
"Jsem. Ale to zjistím vždycky až po čase. Vedle nezbytného charisma je u mě na prvním místě tolerance. Spousta kluků, kteří nejsou z branže, neví, co tahle práce obnáší. Nedovedou si to představit."
Je tedy lepší hledat k sobě člověka z branže?
"Netuším, s hercem jsem nikdy nechodila. Můj první partner byl kameraman, druhý osvětlovač, oba byli vlastně z branže, a stejně žárlili... Všechno je o důvěře. Bohužel, kolikrát tu důvěru lehce pošťouchnu..." (směje se)
Jak?
"Občas chlapům trošku zalžu..."
Zalžete? A to se pak divíte, že vaši partneři žárlí?
"To nejsou závažné lži. Jen si tu pravdu trochu upravím, nebo nejsem tak konkrétní. Ale tohle patří spíš k období, kdy jsem byla mladší. Můj bývalý přítel mě naučil říkat věci popravdě, ať se děje, co se děje..."
Dokázala byste partnerovi odpustit nevěru?
"Nemám ji ráda a doufám, že se s ní nikdy nesetkám, ale když toho druhého milujete a stane se to, dokázala bych ji odpustit. Kdybych ale zjistila, že je dlouhodobější, už by to nešlo."
Co byste udělala, kdyby za vámi partner přišel a přiznal se?
"Cenila bych si toho, že v sobě našel odvahu přiznat se, ale raději bych se to nikdy nedozvěděla."
Přemýšlíte o rodině, dětech, nebo je to hodně vzdálená budoucnost?
"Je to budoucnost, ale tím, jak v Ordinaci točím s miminkem, hodně se mi to líbí. Jenže, pak propařím celou noc a druhý den si říkám, že mám čas. Kdyby to ale nečekaně přišlo, dovedu si představit, že bych to zvládla."
Myslíte, úplně sama?
"S chlapem by to bylo lepší, to každopádně! (směje se) Ale i kdyby nám to spolu nevyšlo, myslím si, že bych to zvládla... Nicméně, teď se soustředím především na školu, která mi zase v září začne, divadlo, seriál a někdy v listopadu bych chtěla vyrazit s kamarády do Ameriky do Miami. A do toho chci začít plavat!"
Posilovna, kam jste chodila, vás už přestala bavit?
"Hned po dvou měsících! (směje se) Plavání ale zvažuji především proto, že mám problémy se zády. Jen netuším, jak dlouho mi tento nápad vydrží."
Problémy se zády jsou pozůstatky z gymnastiky, kterou jste osm let dělala?
"Tréninky třikrát týdně se na člověku podepíší."
Začínala jste v sedmi letech, proč jste skončila? Nechtěla jste dělat gymnastiku vrcholově?
"Nechtěla. Vlastně mě na ni rodiče přihlásili jen proto, abych dělala nějaký sport - tenis nepřicházel v úvahu, protože bych sotva udržela raketu, v judu by mi akorát tak zlomili ruku, tak jsem šla na gymnastiku. Ve čtrnácti se ale jasně ukázalo, že moje cesta vede k herectví..."
Není divu, odmalička jste se pohybovala ve světě filmu a divadla. Váš otec Pavel Nový, producent, vás brával na natáčení, objevovala jste se v komparzu. Vybavíte si svoji první roli?
"Spíš miniroli v pohádce Jezerní královna, kde jsem s ostatními dětmi sbírala perly. Za to jsem si vydělala svůj první honorář."
Kolik to tehdy bylo?
"Deset tisíc."
Co vám za ně rodiče pořídili?
"Asi mi je dali na knížku, nevím. Možná tam ještě pořád leží..." (směje se)
Měla jste své zamilované herecké idoly?
"Idoly ani ne, spíš se mi někteří herci líbili. Když se točila pohádka Pták Ohnivák, byla jsem úplně vyřízená z prince Afrona, nebo když se točil Doktor Živago, zbožňovala jsem herce, který ztvárnil právě Živaga. Stejně jsem ale úplně nejvíc byla zakoukaná do tátova asistenta. Dokonce jsem měla jeho fotku nad postelí..."
Kde jste ji vzala?
"Táta mi ji přinesl domů, zvětšil a připevnil nad postel. Měl z toho asi pořádnou legraci..."
S otcem máte hezký přátelský vztah. Navíc vám může jako producent v mnohém pomoci. Pomohl vám také dostat se na konzervatoř?
"Poprvé jsem se na konzervatoř nedostala a pořádně jsem to obrečela, ale dodalo mi to sílu, že se tam chci dostat. Když jsem dělala přijímačky podruhé, zjistil mi, jak budou probíhat, abych věděla, co mě čeká. Ale, že by za tím byla nějaká protekce, jak se říkalo, to ne!"
Naštvalo vás to?
"Spíš mrzelo, ale teď už to neřeším. Pochopila jsem, že to k téhle práci patří. Když někdo chce, vždycky si najde něco, čím by vám mohl ublížit."
Našel se někdo z okruhu vašich známých, kdo vám úspěch nepřál a svým chováním vás zaskočil?
"Z těch pár kamarádů, co mám, nikdo. Ale i kdyby se někdo ze známých našel, nebudu se tím zatěžovat. Na nepřejícnost jsem zvyklá."
Co si pod tím představit?
"V devítce na základce jsem chodila do třídy se samýma klukama. Byla jsem tam jediná holka! A kluci mě šikanovali! Zvláště jeden, kápo třídy. Podařilo se mu poštvat proti mně celou třídu. Bylo to psychicky náročný, nechtěla jsem chodit do školy."
Zakročili rodiče?
"Dlouho o tom nevěděli. Říkala jsem si, že to vydržím, ale stupňovalo se to a domů jsem začala chodit s brekem. Nakonec se to muselo řešit jinak. Dostal tehdy dvojku z chování."
Potkali jste se ještě někdy po škole?
"Jednou v metru. Usmála jsem se na něho, určitě mě poznal, ale dělal, že ne... Je ale pravda, že díky tomu jsem se naučila být silná a samostatná. Než jít do konfliktů, mávnu nad tím rukou: Jsi hloupej, mysli si, co chceš! Vysvětluji jen člověku, na kterém mi záleží. Když do mě někdo kope, nestojí mi za to. Kvůli takovému se už nerozbrečím..."
Často vás v životě ovlivňují emoce?
"Myslím, že jo. Jsem citlivý člověk a je pravda, že mě baví melancholické stavy, kdy si doma pustím pomalou hudbu, uvařím si čaj nebo si dám skleničku vína, a vybrečím se... Už ne tolik jako v dospívání, kdy mě rozhodilo úplně všechno. Tenkrát si ze mě mamka dělala legraci, že brečím i u televizních novin." (směje se)
Alespoň nemáte problémy se seriálovými slzami, když se tak snadno rozpláčete...
"Zpočátku jsem s plačícími scénami měla starosti, teď už mi skutečně nedělá problémy rozbrečet se kdekoliv a před kýmkoliv."
Co vám pomáhá, že se na povel rozbrečíte?
"Stres! Bránice vibruje, dech se zrychlí. Někdy se to ale povede až na počtvrté."
S čím jste měla při natáčení vaší seriálové postavy Sylvy ještě problémy?
"S trémou a především s polibky před kamerou..."
Na večírku Novy to tak nevypadalo...
"Teď už to zvládám, ale před těmi třemi roky jsem měla velký ostych. Honza Šťastný je ale profesionální herec a hodně mi pomohl. Pokaždé za mnou před natáčením přišel a řekl mi: Hele, pusu ti dám sem, sáhnu ti při tom na nohu... Postupně jsem se zbavila ostychu, takže jsem v pohodě. Na natáčení se těším, už proto, že to pro mě není každodenní záležitost. A také mě nikdo nenutí zpívat..."
Vy máte problémy se zpěvem? Vždyť studujete konzervatoř?
"Mám v sobě blok. Prostě si myslím, že neumím zpívat."
Co uděláte, když přijdete na casting a režisér po vás chce, abyste zazpívala? Dopředu odmítnete?
"To ne, ale varuji, že můj zpěv není stoprocentní. Nejsem ve své kůži, což je u herce, který se jde prodávat, špatně. Místo toho, abych byla uvolněná, jsem v křeči... No, v muzikálech mě asi neuvidíte."
Pořád je tady divadlo, filmy a seriály...
"Víte, jak to chodí. Seriál je sice nekonečný, ale postava tam také nemusí být pořád. A asi by mě úplně tak neuspokojovalo dělat jen seriály. Filmy zase točí pořád jedna skupina herců a není jednoduché, dostat se mezi ně. Takže uvažuji pragmaticky a kdyby mi to s herectvím nevyšlo, chci se skvěle naučit angličtinu... Jenže, to bych musela přestat být líná a jak se znám, než abych šla v deset večer na hodinu, raději zajdu někam s kamarády..."
Více o žhavém polibku na 'nováckém' večírku se dozvíte zde!
