Chtěl být vrcholovým sportovcem. "Dělal jsem atletiku a toužil dostat se na olympiádu, ale pak jsem si v nástrojářské dílně málem amputoval ruku a bylo po snech," říká dnes večer v pořadu 13. komnata Karel Vágner. Tehdy ho osud posunul k muzice, která se stala jeho vášní.
Hudba ho taky přivedla v srpnu 1968 do Mongolska na turné. V den, kdy Sovětský svaz zahájil okupaci Československa - 21. srpna - jeli muzikanti na výlet. Autobus se zřítil ze srázu, čtyři lidé zahynuli na místě a dva zemřeli po několika hodinách.
"Probral jsem se s rozbitou hlavou a zlomenými obratli, kamarádi byli mrtví," vzpomíná smutně skladatel. Zemřel i v té době nejslavnější bubeník, architekt Josef Poslední, životní láska herečky Jiřiny Bohdalové.
Z mongolského karambolu se Vágner dlouho nemohl vzpamatovat. Pak ale unikl smrti podruhé. "Byl jsem kapelníkem Evy Pilarové. V roce 1972 jsme měli turné po Kubě, které bylo tak úspěšné, že nás pozvali po roce znovu. Jenže to já už zamířil jinam a kapelníkem Pilarové se stal můj nejlepší kamarád Jirka Lahoda. 19. února se s nimi při zpáteční cestě zřítilo na letišti v Ruzyni letadlo. Jako jediný přežil basista Petr Marcol," říká Vágner. Tehdy se narodil potřetí.
