Hvězda seriálu Ulice, kde sama hraje feťačku, si prošla peklem chlastu i kokainu. Teď přemýšlí o tom, jak se těchto démonů zbavit. (Čtěte i zde.)

Od kdy jste vlastně na léčení?
"V léčebně jsem od 21. května."

Co bylo impulzem, že jste znovu sáhla po droze?
"I přesto, že jsem devět měsíců úplně abstinovala, dostala jsem se do stresů."

Vždy ve stresu jste používala tuto berličku?
"Neznamenalo to, že jsem ji používala každý den, to vůbec ne. Ale pokud jsem byla sama se sebou a bylo to těžký, sáhla jsem po něčem, co mi mysl zamlžilo a dostalo daleko od sebe sama."

Fotogalerie

3 fotografie

S kolegou Petrem Falcem na večírcích před časem ještě vesele popíjela

Autor: Martin Hykl, Martin Mithofer a abl

Kdo vás přiměl k léčení?
"Pro léčení jsem se rozhodla sama. Rozhodla jsem se vlastně už milionkrát, ale nenašla jsem odvahu se sebrat a jít se nechat zavřít. Měla jsem pocit, že mi něco uteče. Přitom můžu jedině získat. A jediné, co můžu ztratit, je droga. Pevně věřím, že tentokrát tu cestu zvládnu."

Chtěla jste se zavřít před světem?
"Chtěla jsem zmizet před sebou. Ale máte vlastně pravdu, chtěla jsem zmizet před světem a zavřít se do sebe a hledat zpátky samu sebe. Možná to zní jako klišé, ale věřte mi nebo ne, je to tak. Zabloudíte sám v sobě, jste na dně a musíte sebrat sílu a sám sebe a naučit se jít jinou cestou."

Kdy jste naposledy měla drogu?
"Těsně předtím, než jsem se dala na léčení. Je to jako když chce člověk hubnout a od zítra začít žít zdravě, večer předtím si dá svůj oblíbený dortík se šlehačkou."

To musela být rána, užít si a potom vůbec nic...
"První týden jsem zažívala peklo. Prošla jsem detoxem. Byla jsem týden úplně mimo. Mohla jsem jít jednou za hodinku na cigárko, ale byla jsem tak vyčerpaná a unavená, že jsem kolikrát ani nešla."

Brala jste léky na uklidnění?
"Měla jsem antidepresiva. Konzultovala jsem s lékařem, zda by to šlo úplně bez nich. Dávku jsme postupně alespoň o trochu snížili a snižujeme dál."

Vy nechcete léky?
"Nebráním se jim, ale na druhou stranu cítím v sobě sílu, nemít žádnou berličku. Tedy ani žádné léky."

Máte i teď chuť na drogu?
"Chuť na drogu nemám, nebo si ji nepřipouštím. Užívám si pobytu v léčebně, naší komunity a chci vyhrát."

Jaké lidi máte kolem sebe? Jak je vnímáte?
"Jsem šťastná, že jsem mezi lidmi, kteří mají stejný cíl. Odrazit se ode dna, udělat se sebou něco a jít dál. Vše je tu založené na tom, že se člověk musí otevřít a komunikovat, naslouchat, sdílet, vnímat. Bála jsem se, že budu chtít jen pozorovat a ne se otevřít."

Proč jste se bála?
"Asi toho, že si budu muset přiznat vlastní chyby, vrátit se k nim a pracovat s nimi. Je to jako když vám spadne kamínek na přední sklo auta a udělá vám pavouka přes celé okno. Těch kamínků mám víc, takže postupně budu mozaiku rozebírat a znovu skládat."

Kolik vás je v komunitě?
"Je nás tu kolem třiceti."

Jaký máte režim?
"Přísný, ale naprosto mi vyhovuje. Vstávám v půl šestý ráno, v šest už jsem na rozcvičce. Vysprchuji se, nasnídám, pak začnou dopolední terapie, nebo skupinové terapie a další zajímavé věci."

Venku je hezky a vy jste zavřená vevnitř?
"Vůbec ne. Úplně jsem se zamilovala do práce na zahradě, rýpu se v hlíně, sázím kytičky, pleji. Neskutečně relaxuji a myšlenky v hlavě se mi srovnávají. Je mi dobře."

Jakou další činnost máte ráda?
"Pletení. Kdysi jsem pletla a nyní se k tomu vracím."

Píšete si deníček...?
"Ano. Vlastně musíme. Baví mě to a přišla jsem tomu na chuť. Člověk si musí umět pojmenovat věci kolem a k tomu je deníček dobrý. Tím, že věci napíšu, dokážu odstoupit od problému a podívat se na věci objektivně."

Jak na vás reagují kolegové ze seriálu?
"Drží mi palce a to zase drží mě nad vodou. Nechci zklamat nejenom je, ale i sebe samu."

Na koho z herců si vzpomenete nejčastěji?
"Na Tomáše Valíka, protože mi dal nádhernou knížku Lepší pozdě než nikdy. Je o herečce, která se hledá. Díky Tomášovi a té knížce opět zjišťuju, jak moc dokážou knížky člověku dát. Ráda vzpomínám na Sašu Minajeva, se kterým je vždy legrace a pochopitelně na další lidi, nejenom herce."

V čem zažíváte u sebe sama největší poznatek?
"Dřív mi chvíli záleželo, jak mě vnímá okolí, pak zase vůbec ne. Dnes pomalu ale jistě přicházím na to, že tím pevným bodem v životě musím být především já sama. Nechci zklamat sebe. Nechci se ani utápět ve výčitkách.
Chci jít dál a dobře. Pracuji na tom."

Když porovnáte jednou větou život, pocity před léčením a nyní, jak je pojmenujete?
"Žila jsem v oparu, mlze, ale teď si mnu oči a po krůčcích zjišťuji, jak moc si přeji vidět stále jasněji. Ten opar je pryč, jen musím získat sílu, abych se nedostala zpět."