Po bouřlivém rozchodu s fotbalistou Martinem Jiránkem (29) se zdálo, že tím pravým je podnikatel Tomáš Petera (35). Rozloučení s ním – o poznání klidnější než s Jiránkem – tajila několik měsíců. Proč?

Před sedmi lety jste vyhrála Miss ČR. Jaké priority jste tehdy měla?

"Tenkrát jsem snad ani žádné neměla. Když pominu problém s panem Zapletalem, tak jsem proplouvala bez větších malérů, tudíž mě to nenutilo si nějaké priority určovat. Na svůj věk jsem vydělávala slušné peníze a s ničím jsem si nelámala hlavu. Táta z toho byl nervózní, protože viděl, že dělám jen přehlídky, a věděl, že to není na dlouho."

A jak jste na tom dnes?

"V prvé řadě chci být spokojená se životem. Další prioritou je žít nezávisle na druhém. Na rozdíl od holek, které byly zvyklé, že za nimi někdo stojí, třeba rodiče, kteří mají hodně peněz, jsem já nikdy nikoho takového neměla. Moji rodiče jsou obyčejní lidé; ani se u nás v rodině nevyskytuje multimiliardář. Všechno jsem si musela sama vybojovat. Dnes se chci mít dobře, být spokojená a to ostatní pak snad přijde samo."

Nikdy jste nebyla na nikom finančně závislá?

"Ne. I když jsem měla partnerský vztah, kdy se na mě tlačilo, že bych nemusela tolik pracovat, protože by nás partner utáhl oba, vždycky jsem si zachovala suverenitu. Věděla jsem, že se může stát cokoliv. Chlap jeden den je, druhý den zjistí, že to není to, co si představoval. Odejde a co potom? Zůstat někde bez peněz?"

Není už čas na svatbu, děti, dům, strom...?

"Ve dvaceti jsem hlásila, že děti vůbec ne, nejdříve po třicítce. Ve dvaadvaceti možná ano, ale vůbec nevím kdy. Dnes je mi dvacet šest, mám za sebou zkušenost, kdy jsem se starala o děti, a vím, že mě to baví. Zaprvé ale musí být vhodný tatínek. Ono se to sice dá i bez pána, ale já bych radši s tím pánem (směje se). Teď ještě chci sama sobě něco dokázat, ideální je to asi tak kolem třicítky."

Nedávno jste se rozešla s přítelem, s nímž jste působila – alespoň na veřejnosti – harmonicky. Najednou konec. Proč?

"Náš vztah fungoval v pohodě, měli jsme stejné životní názory, rozuměli si. Občas se ale stane, že po dvou letech se člověk dostane do fáze, kdy už to není ta zamilovanost, a začne vidět věci víc realisticky. A já jsem dospěla k názoru, že my dva spolu žít nemůžem. I když jsme se nikdy nedohadovali, bylo jasné, že je to ztráta času pro oba. Pro mě možná větší, protože jsem svobodná, nemám děti a tohle všechno mám před sebou. Tomáš děti má a ve svém životě má už v podstatě splněno. Jemu už moc o nic nešlo, ale já jsem si uvědomila, že chci žít jinak. Jednoho dne jsem přišla a řekla, že bude lepší se rozejít."

Jak je možné, že to prasklo až několik měsíců po rozchodu?

"Nestála jsem o to, aby to lidi věděli, protože jsem k Tomášovi loajální – co se týká jeho práce a věcí, které dělá. Je člověk úplně mimo "šoubyznys" a nesnáší, když se někdo stará o věci, do kterých mu nic není. Kvůli němu jsem půl roku dělala, že se nic neděje. Ale každá taková bublina jednou praskne. Bylo otázkou času, kdy si lidi začnou všímat, že nás spolu nikde nevidí."

Nemáte na chlapy smůlu?

"Neřekla bych. Člověk musí dospět k tomu, co čeká od života a od partnera, který bude žít vedle něj. Někdo má to štěstí, že toho správného potká ve čtyřiadvaceti, třeba Andrea Vránová, která našla svého muže hned po soutěži. Pak jsou lidi, kterým to chvilku trvá. U mě to zkrátka zatím nevyšlo tak, jak by mělo. Nejsem z toho zhroucená, protože vím, že ani se mnou není jednoduché fungovat."

Proč ne?

"Se mnou mají pánové trochu komplikovanější pořízení, protože nemají moc rádi, když je ženská soběstačná a samostatná."

V některých médiích se objevila zpráva, že už je ve vašem životě nový muž. Je to tak?

"V poslední době se o mě a můj život neustále někdo stará a já se ke svému soukromí nebudu vůbec vyjadřovat. Jsem dospělý, svobodný člověk. Ať si všichni myslí, co chtějí."

Blíží se velký fotbalový svátek, mistrovství Evropy. Budete se dívat?

"Ne."

Z osobních důvodů?

"Jestli narážíte na Martina, tak to s tím nemá nic společného. Je jasné, že pokud žijete s člověkem, který hraje fotbal nebo má ovocný sad, tak věnujete svůj čas i tomu jeho koníčku. Ale já se nepovažuju za sportovního fandu, i když díky zprávám v rádiu mám přehled o tom, co se děje. Ale samotnou mě to nechává v klidu."

Žila jste s fotbalovým reprezentantem. Není to tak dlouho, co praskla aféra kvůli prostitutkám, které si hráči pozvali do hotelu. Je vůbec možné profesionálnímu fotbalistovi v partnerském vztahu věřit?

"Vždycky se říkalo, že příležitost dělá zloděje. Myslím, že chlapi jsou všichni stejní. Ale tihle reprezentanti jsou víc na očích a lidi to pochopitelně víc zajímá. Když jdou na společenskou akci s manželkami, vypadají jako ideální rodina. Když se pak něco takového stane, tak je to malér. Nemyslím, že je rozdíl mezi fotbalistou a průměrným podnikatelem. Je to zhruba stejné, akorát ten podnikatel z malého města nemá třeba tolik příležitostí."

Kdybyste v té době s Martinem ještě byla, jak byste na to reagovala?

"Jednoduše. Odešla bych. Tam snad ani není jiné řešení. Asi to dělá většina chlapů, ale u ostatních to nepraskne. V případě, kdy se to neřeší jen doma, lidi na to dělají vtipy a čtete o tom v novinách, je to ještě komplikovanější. Nevěřím, že by se tenkrát odehrávala nějaká Sodoma Gomora, možná tam přijely striptérky, které se svlékly, pak posbíraly svršky a odjely. Víte co – jsou to mladí kluci, kteří mají hodně peněz."

Vy byste byla taky schopna být nevěrná?

"Vůbec nevím. Myslím, že člověk spokojený ve vztahu nemá důvod hledat cokoliv kdekoliv jinde. Záleží to na tom, jak vztah funguje. Nelíbí se mi, když to někdo dělá. Jsme lidi a ne zvířátka; a člověka si vybírám, protože s ním chci být, a ne proto, že z něj chci dělat vola."