Herečka Sabina Laurinová (36) zahajuje sedmý měsíc těhotenství.
Tatínkem je její zubař - primář stomatologie pražské Thomayerovy nemocnice MUDr. Karel Kameník. V září křehká herečka porodí a dceru Valentýnku čeká první třída. Jak se jí podařilo těhotenství tak dlouho tajit? A co říká rozpadu manželství svého expartnera Pepy Vojtka a jeho Libušky?
Když jste nastudovala roli Glorie v muzikálu Jack Rozparovač, byla jste už těhotná?
"Poprvé jsem ji hrála šestého prosince a krátce nato jsem otěhotněla. Tu roli jsem nastudovala, když jsem ještě nic netušila. Ale ono se nemá nic moc plánovat. Těhotenství se v téhle profesi vlastně nikdy nehodí, to by člověk pak nemohl mít žádné děti. Hrála jsem do šestého měsíce a zvládli jsme to. Ta profese je i o tom, že na sobě nemůžete nic nechat znát. Diváka nezajímá, že vám není dobře."
Že jste těhotná, to by diváka velice zajímalo.
"Myslíte? Možná zajímalo, ale já jsem to ještě tehdy neprozradila. Myslím, že do určité doby by si to žena měla nechat jako tajemství. Se svým soukromím se příliš nesvěřuju, tyhle věci si chráním. Chtěla jsem si to užívat sama a v klidu, bez veřejného okukování. Musím poděkovat i vedení divadla, které to vědělo dřív, odtud opravdu neprosáklo nic. Ale uzrála doba, kdy už není důvod to skrývat." (směje se)
Přece jen, nezaskočilo vás to trochu?
"S partnerem jsme si představovali, že po novém roce by to mohlo být plánované. Takže nezaskočilo. Anebo zaskočilo v dobrém, je to ideální věk pro druhé dítě."
Když jsme spolu mluvily naposled, byla jste sama a říkala jste, že čekáte na záblesk. Tak tedy přišel.
"No přišel (směje se), nejsem panenka Maria. Záblesk přišel a byla jsem za něj ráda. Ale v žádném případě jsem se do toho nevrhala po hlavě. Nebyl to zbrklý počin ve smyslu: Zachraň se, kdo můžeš, aby člověk rychle někoho našel. Byla jsem sama tři roky a cítila jsem to jako velmi nutné a důležité období, protože jsem od svých šestnácti prožívala tři dlouhodobé vztahy. Tyhle tři roky pro mě byly ohromně poučné v tom, že jsem dokonale poznala samu sebe a zjistila, kam až sahají mé mantinely. A také, že ženy dokážou být neuvěřitelně silné. Není to legrace, když s dítětem nemáte partnera, o kterého se můžete opřít."
A pak se konečně zablýsklo...
"Řekla bych, že s partnerem, se kterým teď žiju, se známe spoustu let. Opravdu jsem k němu chodila do ordinace od svých čtrnácti patnácti let. Ale musím říct, že v životě by mě nenapadlo ani jedinou myšlenkou, že by nás osud mohl někdy v životě spojit."
Připadá mi to jako románu.
"Mně dneska taky. Protože každý měl svoji rodinu a já rodiny vždycky ctím. Seznámení přišlo v momentu, kdy jsme oba začínali novou etapu svého života. Každý po svém, každý z jiného důvodu. Je až paradoxní, že jsme se znali tak strašně dlouho, bylo tam letité přátelství, které pak vzhledem k naší osamocenosti skončilo takhle. Našla jsem partnera, který splňuje moje holčičí sny."
Máte zásnubní prstýnek. Jaké byly zásnuby?
(směje se) "Mám, ale je to pro mě velmi citlivé téma. Takové ty věčné otázky, kdy bude svatba..."
Nemáte je ráda?
"Přímo je nenávidím. Nechci si nechat řídit život. Nedávno jsem zírala, kam až může dojít troufalost, když si jistý novinář vymyslel článek o miminku ze zkumavky. Byla jsem úplně paf. Pokud ke svatbě dojde, nepotřebuju to křičet do světa. A svatbu by si měl člověk opravdu rozmyslet, není to impulzivní věc. Moji rodiče jsou manželé osmatřicet let, prarodiče byli manželé pětašedesát let."
Pětašedesát let manželství?
"Ano. Ale představit si to nedovedu, protože někdy by člověk toho chlapa chtěl zastřelit. Dneska si říkám, že jsem ráda, že jsem v žádném vztahu nebyla vdaná. Díky tomu mám pořád čistý list."
Bojíte se zubařů?
"Hrozně! (směje se). Právě, že jsem měla strach do té doby, než jsem poznala svého zubaře. Myslím, že k zubaři nikdo rád nechodí, já jsem si v tomto směru hodně užila odjakživa, ať to byly resekce, trhání osmiček, rovnátka nastálo. To se změnilo až někdy v těch patnácti, kdy jsem se dostala ke svému doktorovi a ten byl velmi schopný, cítila jsem důvěru. A ta důvěra mi vlastně vydržela dodnes (směje se). Jsem stále jeho pacientkou a zatím ho měnit nehodlám."
Chodil na vás do divadla i předtím, než jste se sblížili?
"Myslím, že ne. Jednou jsme hráli představení pro krčskou nemocnici. Najednou jsem se podívala do publika a s hrůzou jsem zjistila, že sedí v první řadě. A že jsem u něj nebyla asi tak tři roky. Tehdy jsem představení uváděla a přidala jsem si tam větu, že mám resty, že vím, že už jsem tři roky nenavštívila zubaře. Ale musím říct, že za tu dobu, co spolu žijeme..."
Naučil se vaše představení navštěvovat?
"A rád. Dokonce jsem ho i poprosila, aby mi nahazoval texty, když jsem se učila roli."
Určitě jste se dověděla, že se manželství vašeho bývalého partnera Josefa Vojtka rozpadá. Řekla jste si: To ti patří?
"Jediné, co bych k tomu mohla říct, je, že nikomu nepřeju nic zlého. Nikomu. Myslím těm zúčastněným, kteří v tom figurují. A docela, ač to může znít paradoxně, je mi to líto. Já jsem to ani nevěděla."
Zjistila jste to až z novin?
"My se o těchto věcech nebavíme, každý ctí svoje soukromí. Vycházíme spolu dobře a Vája je v pohodě. Překvapilo mě to. Člověk si za tu dobu prošel takovým přemýšlením... Uvědomila jsem si, že všechno špatné je pro něco dobré. A že když tam začalo něco, co třeba mohlo být dobré a mohlo fungovat... Je mi to trochu líto."
