Výrazná herečka exotického vzhledu Mahulena Bočanová (41) protančila od dob StarDance už osm párů střevíčků, tančí totiž na plesech. Tančila i ve Španělském sále před prezidentem. Miluje večírky doma na zahradě, o manželovi mluví málo a svou popularitu - proklíná. Jaký muž by vás rozhodně nezaujal? "Samožer, narcis, lenoch... Nemám ráda metrosexuály, kteří si urputně hlídají, jak vypadají. Mám ráda, když je muž upravený, voňavý. Ideální a krásná je taková ta nedbalá elegance." Vdaná jste už sedm let, to je slušně dlouhá doba. "Vždyť lidi spolu normálně žijí čtyřicet padesát let... U herců to tak úplně neplatí... "Aha. My jsme se brali v dospělosti, ve třiceti čtyřech, to už člověk rozum má. Když se v tomhle věku rozhodnete strávit s někým zbytek života, máte daleko větší pravděpodobnost, že to vyjde, než když ten krok uděláte ve dvaceti." Dokáže známá milovnice piva držet krok s mužskou společností v lokále? "Ne. Piju pivo pro chuť, a ne abych se opila jako doga (směje se). Piju normálně pivo k jídlu, k obědu, protože mi chutná. Kolega z divadla si dává ke svíčkové jahodový džus s vodou, což mi přijde úplně jako znehodnocení české kuchyně. Ke svíčkové a k podobným jídlům vždycky pivečko. To mám po mámě, máma si dávala dvědeci piva k snídani, hezky jí to propláchlo žaludek. Říká se, že po pivu rostou prsa, já spíš myslím, že zadek." (směje se) Prý se dovedete krásně odvázat... "Od porodu mi už tvrdý alkohol dělá problémy, i jeden panák. Dřív jsem si mohla dát becherovku, jednu, dvě, tři, a vůbec mě to nepoznamenalo, ale po porodu jako kdyby ze mě Marinka vysála kus nějaké síly. Takže když si chci užívat, a to já zase umím, piju bílé víno nebo šampaňské. Ten luxus, že bych druhý den mohla spát, je málokdy. Buďto vezu Marinu do školky, nebo jedu na dabing, nebo točím, a už si opravdu nemůžu dovolit ležet pod stolem v maskérně a nechat si nosit na hlavu studený hadry, jako to dělají mláďata. Teď jsem točila s mladou generací, říkala jsem: Strašně vám to závidím, ale já už nemůžu." Mladí herci tolik řádí? "Mláďata umějí řádit. Umějí přijít z večírku rovnou na natáčení a jsou v pohodě, není to poznat. Na to už nemám. Večer před natáčením TopStaru nemůžu ani jíst maso, protože pak v noci špatně trávím, je mi těžko, do rána oteču, mám oči jak žába. Naposledy se najím okolo čtvrté a jdu se pěkně v klídku vyspat, abych tam ráno nestrašila. Už jsem ta generace, kdy mi mladí vykají, to je pro mě neuvěřitelné. Cizí mladí lidé mi na ulici vykají a říkají mi paní Bočanová. Pomoc! Je mi jednačtyřicet, to je hrůza." Máte oblíbenou hospůdku? "Nejraději mám náš penzion, máme ho těsně vedle našeho domu. Byl na prodej a manžel se rozhodl, že ho zrekonstruuje, typově jako náš dům. On má také pozitivní vztah k jídlu, stejně jako já, skvěle vaří, rozumí jak vínům, tak gurmánství. Dříve měl hudební vydavatelství a tohle je pro něj zábavná změna, úplně ideální. Není nic hezčího, než když se ráno vzbudíte a seběhnete do svého penzionu v pyžamu na kafe." Ale jste Pražačka jako poleno, trochu na venkově nestrádáte? "Do Prahy jezdím často, do práce, ale nejspokojenější jsem tady na vsi. Třeba Vinohrady jsou na mě moc hektický, Smíchov depresivní. Jsem holka ze šestky, potřebuju stromy, kytky, klid, svého řezníka, svoji sámošku, a proto mně ta vesnice vyhovuje. Za domem vidím, jak se pasou koně, kvetou jabloně, zlatý déšť, potkávám stejné lidi, prostě klid a harmonie." Připadáte si už konečně hezká? "Mám dny, kdy se cítím dobře, ale musím říct, že když mně někdo skládá poklony, dodneška jsem v rozpacích. V televizi se na sebe nekoukám. Když se vidím, tak se přepnu. A když musím jít na premiéru do kina, kdy máme ve smlouvě, že se musíme dostavit, protrpět to s novináři a ještě tam zůstat na tiskovku, tak to je pro mě úplná poprava." (Shodou okolností Mahulenu v kavárně poznává pán v obleku a dlouze chválí televizní pořad, který Mahulena moderuje) Tohle vám asi dělá radost, viďte? "Samozřejmě, co ten pán řekl, je milé, ale taky se stane, že na vás na ulici pokřikují puberťáci nebo vám lidi v restauraci posílají panáky, a když odmítnete, urazí se. Nebo si vás na nákupu v shopping centru fotí jak opičku. Bez toho, aby se vás zeptali. Je to daň za to, že dělám práci, která je krásná, zábavná, kterou budu milovat do té doby, než natáhnu bačkory, která je velmi dobře placená, takže mi umožňuje svobodu. Ale ta daň je pro normální lidi, kteří mají luxus anonymity, nepředstavitelná." Stinná stránka popularity vás až tak vyčerpává? "Jsem od rána do večera zaťatá. Prostě se ráno musím obrnit trpělivostí, že na to celý den budu narážet. Nejhorší věta, na kterou jsem celoživotně zvyklá, je: Paní Bočanová, vy jste ve skutečnosti daleko hezčí než v televizi. Ti lidé to myslí dobře. Říkají: Vy jste taková droboučká, mladinká. A mě napadne, že jsem v televizi tlustá a stará. Pak je ještě další věta. Když lidi vidí mé divadelní představení, řeknou: Ježíšmarjá, vy jste nás tak překvapila!" Jak to myslí? "Jako že je překvapilo, že jsem šikovná. Divadlo dělám třicet let, a stále to překvapí. Jsem takový typ, který když něco umí, překvapí." Kdyby vám bylo patnáct, rozhodla byste se znovu pro herectví? "Ne. A když, tak bych chtěla být jenom divadelní herečkou, abych mohla hrát, být na jevišti, abych mohla dýchat vůni divadla, protože to je nádherný svět, bez kterého bych neuměla žít, ale zároveň by mě nikdo neznal. Mohla bych svobodně chodit po ulici a volně dýchat."