Říká o sobě, že je tak upřímná, až se jí lidi asi bojí. Veronika Žilková (46) je hlavně živel, který už tři roky úspěšně krotí její přítel Martin Stropnický (51). Herečka a umělecký šéf Vinohradského divadla si loňský bolestný rok, kdy přišli o půlročního Melichara, za několik dnů vynahradí radostnou událostí - svatbou. Ta dvakrát vdané Veronice poprvé změní příjmení. Blesk přináší poslední rozhovor s Veronikou stále ještě Žilkovou. Kdy jste si poprvé pomyslela, že byste s Martinem chtěla strávit zbytek života? "Tak to si nemyslím ani teď. Já mám hrozně ráda svobodu. Martin je taky pěkně nervózní a není si jistý, jestli tam vůbec v ten den přijdu. Jsem tak prchlivá, že ráno zjistím, že mi hodil oregáno do těsta na buchty, a nepřijdu tam. A je mi úplně jedno, co si o mně kdo bude myslet." Proč se teda vůbec berete a nežijete spolu jen tak, na hromádce? "Asi proto, že vnitřně tak nějak toužím po těch tradičních hodnotách. Ale možná bych po nich tolik netoužila, kdybych to neslíbila tátovi. Před pár dny to byl rok, co umřel. V dětství jsme se často o něco vsázeli a on mi kladl na srdce, že i kdybych se vsadila úplně nesmyslně, musím to splnit, protože slovo se drží." Kdy jste se utvrdila v tom, že si Martina chcete vzít? "On udělal takový hrdinský čin. V tu nejtěžší chvíli mého života, kdy já jsem z nemocnice utekla, zůstal u malýho do poslední vteřiny a držel ho za ruku. Tehdy jsem si říkala, to je chlap, který poprvé v mém životě dokázal něco víc než já." A kdy od vašeho seznámení vám došlo, že s ním chcete žít? "Tak pozor, já chci vždycky každému porodit dítě. Takže já se seznámím a pak nabídnu, že porodím dítě. Tím, že spolu chceme žít, si nejsem jistá doteď (smích). Já jsem takový živočich. Feny taky nepřemýšlejí o tom, že si voříška nejdřív vezmou, nejdřív je tam ten animální pud vrhnout mu mládě. To, že bych s ním chtěla dítě a on se mnou, přišlo hrozně brzo. Ale žít spolu, to trvalo ještě rok." Potkali jste se pracovně na Nově, když jste dělala dramaturgyni... "Ne, tak to nebylo. Vím přesně, že 4. října 2004 si mě pozval do Vinohradského divadla a nabídl mi angažmá a roli ve Zkrocení zlé ženy. Já to z různých důvodů odmítla, ale pamatuju si, jak jsem otevřela ty dveře ředitelny, viděla ho asi po dvaceti letech a pomyslela si: hm, není špatnej. Ale byla jsem vdaná a takových hezkých chlapů denně potkávám... Líbil se mi, ale měla jsem v sobě to, jak mě před dvaceti lety odmítl..." Jak odmítl? "Točili jsme spolu rozhlasovou pohádku v Plzni o nafoukaném princi, který si začal s husopaskou a ta ho nakonec z té nafoukanosti vyléčila a vzali se. On se mi docela líbil, furt se mnou koketoval. Ale skončilo to tak, že já už bych si skoro dala říct, a on potom zmizel s nějakou jinou. Strašně se mě to dotklo a říkala jsem si: Tohohle kreténa už v životě nechci potkat. Později mi řekl, že se tehdy lekl toho, jak jsem byla mladá a taková hr, že toho na něj bylo moc. Já tehdy mlátila dveřma, křičela, prostě to, co dělám dneska. A on je taky nafoukanej dodneška." Tak zpět k nabídce angažmá... "To jsem po těch dvaceti letech odmítla. On mi pak napsal přání k Vánocům, ještě to párkrát zkusil a já jsem znovu odmítla. Pak jsme si vyměnili pár mailů a v květnu, kdy už jsem žila pět měsíců sama, nás spolu obsadili do pohádky Křesadlo, a to už jsme věděli, že spolu chceme mít to dítě. Spíš než že bychom si řekli: nepůjdeme spolu na kafe? Jsme si řekli: nebudeme mít spolu dítě?" Oba jste ale vždycky tvrdili, že když váš vztah začal, doma už vám to nefungovalo... "Tak to bylo. Martin měl už několik let rozluku od lože a od stolu. Žil sám ve Vatikánu a já měla s manželem už rok rozdělený majetek. Asi tři měsíce po tom říjnovém setkání s Martinem se odstěhoval úplně, léta jsme měli ve vztahu problémy. Jaké, to ze mě nedostanete. Své expartnery budu vždycky hájit, jsou otci dětí." Často provokujete feministky názorem, že ženy mají muže opečovávat a nemají toho po nich zas tak moc chtít... "Oni vám to stejně zkazí! Možná lžu, prezentuju to jako tradiční ženský úděl, a přitom to jenom nechci mít špatně udělaný, tak si to chci udělat sama..." Ale Martin Stropnický nepůsobí dojmem typického chlapa "macho"... "Martin?! To je macho jako prase! Ale naštěstí je furt pryč, takže těch deset minut týdně, co je doma, to vydejchám. Točí teď v Bratislavě a přijede skoro až na obřad, takže první půlrok manželství bude jednoduchý. Ale opravdu si myslím, že si samy škodíme tím svým: já, já, já to odnesu, já to udělám. Připravujeme tak chlapy o jejich mužství. Naštěstí Stropnický je takový macho, že jsem pochopila, že nikdy nevyhraju. A proto jsem taky ochotná si ho vzít. Myslela jsem si, že už si nikdy nikoho nevezmu." Budete mít předmanželskou smlouvu? "Už ji máme. Já mám i závěť. Jsme příliš ostřílení životem, abychom si určitý věci neuvědomovali, a já mám hodně dětí, které musím zajistit. S živením dětí končím v 18 letech, ale můj finanční cíl je vydělat všem dětem na bydlení. Neříkám, že každý musí mít dům, ale myslím, že se mi podařilo nashromáždit tolik, že každé dítě si teď může přivést nevěstu nebo ženicha a ten barák se dá předělat na x bytů." Nakousla jste, že jste nikdy nechtěla partnera z branže. Jak jste se potkala s bývalým manželem? "Na natáčení (smích). Dva kamarádi mě pozvali na natáčení studentského filmu. Jeden ho režíroval, druhý v něm hrál. Nejdřív jsem si vzala toho prvního, pak toho druhýho." Takže jak v jednom fejetonu popisujete, že zdobíte dva vánoční stromečky - pro exmanžela a pro novomanžela, to není zas taková nadsázka? "Ne. Já se podruhý vdávala 23. prosince a bylo to deset dnů poté, co rozvod nabyl právní moci. Mám opravdu dobrý vztah k oběma. Jdu třeba po ulici a druhý manžel na mě troubí a ukazuje zdvižený palec, jako že dobrý. Musím říct zcela upřímně, že jsou vlastně všechny rozvody zbytečný. Žít se dá s kýmkoli. Člověk jen nesmí věřit šťastnému manželství. Jak se říká, že když se dva berou, stane se ze dvou půlek jablíčka jedno... to je nejhnusnější jabko, jaký může bejt." Na otázku, jestli je pro vás nevěra důvodem k ukončení vztahu, jste kdysi odpověděla, že o ní nesmíte vědět. Byla jste někdy v situaci, že jste pátrala? "Ne, a stejně důležité jako nepřijít na nevěru je nebýt sám nachytán. Nevěry se dějou, ale když na ně nepřijde bulvár nebo ten druhý, nerozbijou vztah." Jak jste se vzájemně představili rodičům? "První setkání proběhlo tak, že můj tatínek v rámci rehabilitace chodil na procházky a zazvonil u nás. A Martin, který bývá doma těch deset minut v týdnu, tam zrovna byl. Zrudla jsem a říkám: Tatínku, to je pan Stropnický, víš, on je teď umělecký šéf na těch Vinohradech a byl velvyslanec... snažila jsem se mu udělat mu to entrée... a můj tatínek ani nezvedl oči, podal mu ruku a řekl: Jste slaboch. Oba jsme úplně ztuhli, říkám: Tati, prosím tě, co to říkáš... A on: Kouří! A kouří jenom slaboch." Jaké jste měla tchyně? "Ta první umřela a díky tomu jsme se vlastně vzali. Protože mně ho bylo tak líto, že mu umřela maminka, že jsem ho tak utěšovala, až jsem z toho měla Agátu. Martinova maminka je moc fajn a troufám si říct, že jsme kamarádky." Přiznáváte, že Martin je mimořádně přísný, jak se vůbec sžíval s vašimi dětmi? "Je fakt, že bývalý manžel byl velký pohodář, a když děti něco nechtěly, tak to nedělaly. Když Martin první večer řekl, že bude večeře, všichni si dál dělali svý. Tak bouchl do stolu a řekl: večeře budou v sedm. Nastalo Krocení zlé ženy i s jejími dětmi. Teď je to tak, že Martin není doma a oni sedí v sedm u stolu s čistýma rukama a čekají, až bude večeře. Jsem ráda, že kluci dostali model, jak se má chlap chovat. Ale byly momenty, kdy jsem si řekla, jdu od toho pryč... Dneska už můžu říct, že jsem tomu vůbec nevěřila a vlastně nevěřím doteď. A vždycky, když nastanou nějaký třecí plochy, říkám: Děti, ale v týhle zemi už není nikdo, s kým já bych mohla žít. Tohle je moje poslední šance. Kdo by mě ještě vydejchal?" Tipuju, že když jste se poznali, musela jste Martina šokovat i svým slovníkem... "Když mě poprvé slyšel říkat: kurva, do prdele, kdo to zase rozbil, vypadalo to na rozchod. Dneska mluví nejhůř z nás všech. U nich doma, když byl malý, se třeba ani neříkalo prso, ale "so", protože prso už bylo sprostý. U nás doma se taky nemluvilo sprostě, ale když jsem dělala Tele, s klukama jsem prostě zhrubla. Pro mě je to ventilace. A teď, když už se to odnaučujeme, mluví tak Martin."