Vy jste se někdy účastnila nějaké soutěže o peníze?
„Neúčastnila. Byla jsem jednou pozvaná na společenskou akci, která se konala v jednom hotelu, a tam jsme šli do kasina. Dostali jsme kupony, abychom si vyzkoušeli karetní hry, a tak jsme s kolegyní hrály tuším Blackjack. Místo peněz jsme ale měly kupony a bylo to jen takové jako. Soutěží se neúčastním.“
Takže jste si nikdy ani nekoupila stírací los?
„Ne. Vůbec. Myslím, že štěstí může k člověku přijít i jinak než ve formě peněz. Nerada bych si ho ‚vyplácala‘ na financích. Radši si ho užiju v nějakých hezčích situacích.“
Ve filmu každý řeší, co by s pětadvaceti miliony udělal. Co byste dělala vy?
„Myslím si, že ta odpověď je nezajímavá, protože bych to dělala stejně jako každý v dnešní době. Koupila bych si vlastní bydlení. To by sežralo velkou část z těch pětadvaceti milionů. Zejména v Praze. Potřebovala bych si teď aktuálně pořídit nový auto, nebo klidně ojetý. Něco bych investovala, část bych asi nechala na stáří, protože to s tím důchodem vypadá všelijak. A zejména pro tu moji generaci. No, a pozvala bych rodinu na delší dovolenou, abychom byli všichni spolu někde u moře třeba na měsíc. To by bylo asi všechno.“
A pak už byste musela zase vydělávat…
„Přesně tak.“
Jaký máte vztah k penězům?
„Myslím si, že úplně zdravý. Peníze jsou pro život potřeba, aby člověk měl co jíst, měl kde bydlet a podobně. Ale nejsem nenažraná a žiju poměrně skromně. Když mám nějaký větší přebytek, tak si dokážu udělat radost, ale jinak jsem docela šetřivá. Vzhledem k tomu, že dělám profesi, jakou dělám, která je velmi nestálá, tak musí člověk spíš šetřit.“
Podobně jako Alice, i vy jste nějakou dobu hledala toho pravého partnera. Můžete říct, jak jste se seznámila se svým současným partnerem Michalem?
„My jsme se znali nějakou dobu přes partu přátel, a tak jsme se pár let prostě potkávali, až jsme se spolu dali dohromady.“
Vzpomenete si na vaše první rande?
„Samozřejmě. Bylo opět normální, klasické rande, tak jako mívají všichni. Prostě jsme šli posedět, popovídat, zatančit a bylo to moc fajn.“
V čem si nejvíce rozumíte?
„Máme oba rádi přírodu a historii. Máme podobný smysl pro humor, takže si rozumíme v takových úplně obyčejných věcech.“
Je podle vás lepší, že váš partner je právník a není ze showbyznysu?
„Tak má to určité výhody, ale i nevýhody. Občas musí člověk vysvětlovat, jak to s tou prací je, a máme trošku jiný denní rytmus, ale jinak je to fajn. Protože aspoň neřeším jenom svoji práci.“
Dal vám někdy nějakou právnickou radu?
„Dělá úplně jiný typ advokacie, ale na začátku, když jsem podepisovala nějaké smlouvy, tak do nich chtěl nahlédnout. Zabývá se ale úplně něčím jiným, takže bych si netroufala ho obtěžovat svými obyčejnými záležitostmi.“
Jak snáší vaši popularitu? Nevadí mu, že vás lidi poznávají, když jdete třeba na večeři?
„Záleží na tom, jak se lidi chovají. Když jsou neslušní, tak to není příjemné ani mně, natož partnerovi. Zvlášť když se jedná o nějakou chvíli, u které nepotřebujete mít žádné publikum. Pokud se však lidi chovají slušně, tak většinou s tím nemá problém. Respektuje to.“
Dříve vám lidé psali hodně negativní zprávy. Už to přestalo?
„No jasně, píšou mi hezký zprávy a hezky reagují, i když se potkáme třeba po představení v divadle. Dlouhou dobu si nejsem žádných hejtů vědoma a je to i tím, že neustále pracuji. Dělám, myslím si, hezké věci, které se lidem líbí. Tak už snad nemají důvod mě nějak nenávidět. A spíš, když se potkáme nebo když mi píšou, tak mi děkují za hezký zážitek a ptají se, kde mě můžou vidět dál. To je moc milé.“
Blíží se vánoční svátky, už máte představu, jak strávíte Vánoce?
„Tak jako každý rok. Mám volno jenom dvacátého čtvrtého. Dám si kapra a bramborový salát, předám si s rodinou dárky a půjdu spát, protože od pětadvacátého denně dvakrát hraju a do třiadvacátého hraju taky denně. Pro mě Vánoce moc nejsou svátky odpočinku.“
Dáváte si nějaké předsevzetí do nového roku?
„Dávám si takové předsevzetí, jak to na mě přijde během roku, takže úplně nejsem fanda toho říct: 1. ledna bude všechno jinak. Rozhodně to ale nějak neodsuzuju. Přes rok si říkám, co by bylo dobré vylepšit, a snažím se to nějak zakomponovat do svého života. Teď hodně aktuálně řešíme, abych měla více času a volna sama na sebe.“
Čas a volno sama na sebe má i vaše role Alice ve filmu Milion, která je zpěvačka. Vy jste zpívala v televizním pořadu Tvoje tvář má známý hlas a vystupujete v muzikálech. Proč za vás zpívá někdo jiný?
„Není v tom vůbec nic překvapivého. Elis Mráz napsala a nazpívala písně ještě před natáčením a potom pro ten film upravovala jenom lehce, aby to rámovalo příběh. Najednou bylo hotových devět písniček a nebyl čas je ve studiu kompletně předělat se mnou. To stojí dost peněz. Proto bylo jednodušší nechat původní verzi, kterou nazpívala Elis.“
Mně se film líbil. Jak vy snášíte, když se koukáte na sebe?
„Nemám to moc ráda. Člověk je na sebe přísný a vidí miliardu chyb. Je to však nutné k nějakému seberozvoji. V rámci premiéry, když tam jste s rodinou nebo s partnerem, tak je nenecháte v tom sále sedět a zůstáváte až do konce. Ale nemám to úplně ráda.“
Jsou herečky, které řeknou kameramanovi, jak si přejí, aby je snímal. Jste taky takový typ?
„Ne, nejsem kameramanka a nerozumím tomu, takže jim do toho nemluvím. Přijde mi, že na to nemám vůbec nárok. Maximálně se ptám, jestli můžu nějakým způsobem pomoct. Oni si kameramani většinou řeknou, takže do toho nemluvím.“
Máte svůj oblíbený profil, že si řeknete, z této strany vypadám lépe?
„To můžou dělat maximálně modelky, ale herec nemůže mít oblíbenější profil, protože se musí chovat přirozeně, ať už na jevišti nebo před kamerou. A tudíž nemůže být zabraný jenom z jednoho úhlu. To není možné.“
Každopádně vám to ve filmu sluší. Na premiéře filmu za vámi prý přišel váš stylista a řekl vám, že vás řadí mezi nejkrásnější ženy na světě?
„No, on to řekl trošku jinak, že mě řadí na seznam svých nejkrásnějších múz a dam a že tam jsem třeba se zpěvačkou Rihannou. Myslím si, že to bylo řečeno s velkou mírou nadsázky. Musím ale říct, že kdyby se na mě jakýkoliv muž na světě díval s takovou jiskrou v oku, s takovým úsměvem, jako se na mě koukal můj stylista Dominik Merrel, když mě »stajloval«, byla bych šťastná ženská. Ať jsem si na sebe vzala kterékoliv šaty, jež jsem zkoušela, viděla jsem v jeho očích jiskřičky.“
Denisa Nesvačilová Matyáš Janíček, Lukáš Červený
Kromě filmu Milion jste hrála ve slovenském seriálu Privela lásky, tedy Příliš mnoho lásky. Jak vzpomínáte na toto natáčení?
„Bylo to dost náročné, protože jsme točili převážně na Slovensku a já jsem zároveň točila hlavní roli v Praze. Denně jsem navíc hrála divadlo, takže jsem několik měsíců přejížděla z Prahy do Bratislavy a spala jsem prakticky jenom v autě. To bylo vyčerpávající a ta role byla velmi náročná, ale byla to velká výzva a musím říct, že natáčení se Slováky bylo na jiné úrovni, než to bývá s Čechy.“
V čem to tam bylo jiné?
„Veškeré podmínky. Oni vnímají herce jako hvězdy, a tím pádem se vám nestane, že se třeba musíte převlékat do kostýmu někde mezi smetáky v kavárně, že jste v nějakém nekomfortu. I divadelně to tam mají jinak. Když už někdo musí hrát v divadle o víkendu nebo o státním svátku, tak za to mají příplatky. Ne jako my. Dost se tomu divili, že my to tady takhle nemáme a že jsme vlastně trochu otroci toho termínu, který nám někdo pošle, aniž by se zajímal, jestli je to o Vánocích nebo o Velikonocích. Takže jsem byla mile překvapená, jak to tam je, a ráda se na Slovensko kdykoliv pracovně vrátím.“
Na co byste pozvala čtenáře do divadla v Česku?
„Na všechno, kde hraji. Třeba na muzikál Tajemství v Divadle Kalich nebo komedii A je to venku v Divadle Radka Brzobohatého.“
Štíhlá postava
Denisa Nesvačilová do patnácti let závodně dělala moderní gymnastiku. Kvůli zranění zad musela přestat, ale pohybu se věnuje i dnes. „Nyní už asi dva měsíce chodím na pilates k soukromému lektorovi, což je můj kamarád a kolega z divadla Kalich,“ říká herečka a dodává: „Tím, že jsme tam jeden na jednoho, tak se mi může věnovat tak, abych ty cviky dělala správně, a přestávají mě díky tomu bolet záda. Zároveň mám pěti, šestihodinové pohybové tréninky, protože se chystáme na Roztančené divadlo v Mladé Boleslavi 29. listopadu.“
