Pane Rychlý, v létě jste oslavil šedesátiny. Co se od té doby změnilo?
„Vůbec nic. Možná mám o čtyři vlasy míň a o patnáct vrásek víc! (směje se) Ale jinak je to dobrý – byl jsem teď na kontrole, srdce mám v pořádku. Protože jsem před třinácti lety měl infarkt myokardu, tak mě hlídají. Ale všechno je dobré, takže pohoda.“
Máte talentované syny, kteří jdou ve vašich stopách. Sledujete jejich práci?
„To víte, že ano. Starší Matěj dělá Krimi zprávy a já se na něj koukám a říkám si, že je čím dál tím lepší.“
A Ondřej? Ten hraje, režíruje, dokonce i skládá písničky. Posloucháte je?
„Poslouchám, ale nemůžu si mu v tom dovolit radit. Jinak si radíme vždycky. Mně se líbí jeho pohled na divadlo, jemu zase můj, a když to propojíme, tak je to pro nás oba dva přínosem. Ale tady – já nejsem tak hudebně vzdělán, takže ho sleduju, kvituju to a jenom se jako táta můžu radovat, když slyším výsledek a říkám si: Ježíš, to je hrozně hezká píseň. Trošku mě mrzí, že mu v této oblasti nemůžu poradit. Ale jak ho tak sleduju, tak není ani proč.“
Ale máte z něho radost, ne?
„To samozřejmě! Ale mám hlavně radost z jedné věci – že jsem kdysi nevyměkl. Ondra se začal učit na housle a jednou mě vzal na hodinu, kde jsem zjistil, že je na něj paní profesorka opravdu hodně přísná. Začal se kvůli tomu trápit a já řekl: Tak dobře, housle ne, ale jako herec musíš nějaký nástroj ovládat. Vyber si: kytara, nebo klavír!“
A on si vybral klavír.
„Ano, vystudoval jazzový klavír a dobře, že tak udělal. Dneska skládá muziku, píše písničky pro manželku Terezku. Je úžasný, že se oni dva dali dohromady, mají nádhernou rodinu, děti a oba dva zpívají. Ondra doma ze šatny udělal studio. Teď budou vydávat cédéčko, zrovna v úterý jim jdu na křest.“
Musíte být opravdu pyšný.
„Jako táta a děda se raduju. Zpovzdálí všechno sleduju a mám radost, že na to děti mají. Někdo zlý může říct: Fotr jim zametal cestičky! To jsem já nikdy nedělal, protože jsem chtěl, aby si kluci vážili toho, čeho dosáhli. A teď se jen radostně dívám, jak si to sami obhájili.“
Stíháte si užít vnoučata, když pořád zkoušíte a točíte?
„Málo. Já jsem děda na baterky. Jsem chlap, mám to trošku jinak než dámy. Ale už to o mně všichni vědí. Kluci taky mají hodně práce, takže my, než se sejdeme, je to šílený. Byl jsem rád, že jsme se na ty šedesátiny viděli úplně všichni, jak jsem si přál.“
Kde jste slavili?
„Nedělal jsem to velký, nemám rád mediální cirkusy, restaurace… Pozval jsem jen nejbližší rodinu a bylo to tak nejlepší, co jsem mohl udělat. Mám hrozně rád, když je velký stůl a mám tam všechny – vnoučata, syny, snachy, moji ženu, to je pak bomba. Užili jsme si nádherný den, já jsem griloval a staral se o občerstvení. Tak to mám rád.“
Dívají se na vás už vaše vnoučata v televizi?
„Spíš poznávají můj hlas z kreslených pohádek. Třeba z Pana Včelky nebo z Transylvánie. Pak přijdou a ptají se: Dědo, to jsi byl ty? Potom si se mnou chtějí hrát, jako je to v těch filmech. Takže třeba u té Transylvánie já musím hrát Drákulu, ona toho zrzavýho kluka, Denisoviče. Všude běhají po čtyřech a já je musím honit.“
Alespoň máte veselo. Pořád točíte Ordinaci? Jste jeden z těch, co jsou tam od začátku.
„Je to tak. A protože doktora hraju už 22 let, občas si nějací diváci omylem myslí, že rozumím medicíně. Ale tak to není – po těch letech jsem pořád jen gynekolog amatér. (směje se) I když se stane, že občas se mě někdo na něco zeptá. Třeba se mě jedna paní přišla zeptat, proč hubne – tak jsem jí neporadil, ale poslal k doktorovi.“
Baví vás Čestmír Mázl i po těch letech?
„Baví. Byla to moje první herecká televizní role, do té doby jsem většinou jen moderoval zábavné pořady. Pan režisér mě ale tehdy viděl v divadle ve vážné roli a nevěděl, že dělám legraci, tak mě obsadil.“
A stal jste se populární postavou.
„Až moc! To jméno mi už asi zůstane nadosmrti. Kamkoliv přijdu, lidi nevolají: Ahoj, Petře! Ale – Česťa je tady, ahoj Česťo!“
Lidi vás znali hlavně jako komika. Bylo těžké je přesvědčit, že jste i herec vážných rolí?
„Bylo, a moc. Ukázat, že jsem primář Mázl, a ne bavič Rychlý. Protože pořád čekali, že přijde nějaký vtip, když jsem tam já. Aspoň deset dílů mi trvalo, než jsem rozbil škatulku baviče a lidi zjistili, že umím zahrát i seriózní roli doktora.“
Ale občas se tam humor objevil, ne?
„To ano, za tu dobu jsem toho odehrál hodně – dva čerty, tři Mikuláše, hrál jsem i ženskou nebo klauna přímo v seriálové Ordinaci. To jsme tehdy točili scénku s Láďou Ondřejem, co mi hraje syna. Spolu jsme si to nazkoušeli, dali si masky a dětem to zahráli naostro. A moc nás tehdy potěšilo, že se opravdu autenticky bavily.“
Kromě natáčení se hodně věnujete divadlu. Co teď chystáte?
„Právě v Divadle Broadway zkouším komedii, která se jmenuje Dokud nás smrt. Hraju tam právníka Pascala. Manželé tu jsou Tomáš Matonoha a Veronika Žilková a já jsem její milenec. Tedy v té hře, samozřejmě! Oni procházejí předrozvodovou fází. Mají důvěru v Pascala, takže ten se stane hybatelem celého příběhu.“
Jak?
„Je to černá komedie, takže si budou objednávat vraždy a svěří se právníkovi. Ten to bude muset nějak zařídit. Kolik mrtvol tam nakonec bude, to uvidíme. Jestli to vůbec někdo přežije a přijde pak na děkovačku.“ (směje se)
Jaký váš Pascal je?
„Normální právník a je moc hezky napsaný. Má dvě polohy – mluví civilně a pak přijde profesionální deformace. Když se zamyslí nad problémem, začne mluvit jako právník. Najednou je chladný, technokrat, jede přes paragrafy. To je profesionální deformace, která se mi na tom líbí.“
To má trochu společného s Ordinací, tam máte zase lékařskou mluvu.
„No to jo, ale tam je to trošku z jinýho ranku. I když co se týče technikálií, tak ano, je to podobné.“
Co se vám učí hůř?
„Oboje je těžký. Co se týká medicíny, latinských názvů, to je pro mě šílený, to vždycky večer před natáčením lezu doma po zdi! Je těžký se to naučit tak, aby to člověk řekl opravdu profesionálně. Tento právník má zase trošku jiný rytmus a jinou skladbu slov. Pořád používá spojení »z čistě právního hlediska «. Má úplně jiný rytmus, než mám já, tak je to pro mě malinko protiúkol. Ale moc mě baví, protože má několik vrstev. Navíc se mi na tom textu líbí, že se to opravdu může stát.“
Potkáváte se tu s kolegy, se kterými jste ještě nehráli ani netočili. Vedle vás stojí Veronika Žilková, Ljuba Krbová, Miroslav Etzler a Tomáš Matonoha.
„Mám z toho velikou radost, protože všichni máme spoustu zkušeností s komediemi, což je pro nás velký plus. Situace stavíme docela rychle, nehledáme je. A co mě na tom baví, je, že jsme každý jiný. Každý máme jiný styl práce, ale hrozně hezky se respektujeme. Kdybych to řekl kuchařským jazykem: Kyne to jako blázen a já se nemůžu dočkat premiéry.“
Historický zvrat v Ordinaci: Čestmír Mázl vyhodil manželku Alenu TV Nova
Kývl jste na tu nabídku hned?
„Vždycky nejdřív žádám o text. Jakmile jsem si ho přečetl, tak jsem zajásal. Asi před pěti lety jsem odešel z Divadla na Vinohradech s tím, že jsem se chtěl vydat trošku jinou cestou. Řekl jsem si, že budu hledat komedie, které jsou založené na reálném základě. Mám rád hraní na ostří nože, aby si divák řekl: Dělá si ze mě Rychlý srandu, nebo to tak může být? Takto máme udělané i představení S pravdou ven, které režíroval můj syn.“
Nedávno jste měl premiéru v muzikálu Divotvorný hrnec. Divadla se vám docela nahrnula.
„To byla taky výborná práce. Hlavně máme radost z toho, že je až do března vyprodáno. To je pro herce ten nejkrásnější pocit – když máte spokojené hlediště a když se lidi nenudí. Dlouho jsem na premiéře nezažil potlesk vestoje, až teď, v Divadle Hybernia.
Proč zrovna muzikál? V těch většinou nehráváte.
„Protože tam jsou většinou trojalternace, to znamená, že se v jedné roli střídají tři herci a já nealternuji. Tady alternaci nemám, takže kdokoliv přijde, uvidí v roli Josefa Maršálka mě. Mimochodem, když mi zavolali z Divadla Broadway, že pro mě mají věc, kterou bude režírovat Radek Balaš, což je známý muzikálový režisér a choreograf, lekl jsem se, že ve svém věku budu muset i stepovat. Naštěstí jsem ale zjistil, že jde o činohru, tak jsem se zase uklidnil.“ (směje se)
Varování ve 47 letech
Přemíra práce a stresu, které herce dlouhodobě provázely, vedly k tomu, že ve 47 letech dostal infarkt a rovnou z natáčení Ordinace ho odvezli do nemocnice. Až v tu chvíli, kdy mu lékař řekl, že se ke svému tělu choval jako k tanku, si uvědomil, že s tím musí něco udělat a zvolnil. „Nedovedl jsem doma být hodinu v klidu. Jakmile jsem seděl dvacet minut, už jsem měl výčitky, že bych měl něco dělat. Teď už je to jiné. Naučil jsem se poslouchat své tělo,“ říká herec, který už ví, jak je důležitá regenerace. „Po práci musí vždycky přijít nějaké volno. Naučil jsem se odpočívat,“ dodává.
Tři synové, čtyři vnoučata
Herec má celkem tři syny. Dva starší, Matěje (36) a Ondřeje (33), má s první ženou, herečkou a dabérkou Pavlou (61). Matěj pracuje jako reportér, Ondřej je hercem, režisérem i skladatelem. Nejmladšího Petra má pak s druhou ženou Janou (55), která je bývalá profesionální tenistka – po ní se Petr ml. tenisu také věnuje. Brali se v roce 2006, příští rok oslaví dvacetileté výročí. S manželkou vyženil i nevlastní dceru Denisu, kterou také vychoval jako svou. Když se s Janou poznali, byly jí 4 roky. Díky starším synům je dnes čtyřnásobným dědečkem. Matěj má dceru Lauru a syna Alfréda, Ondřej syna Tobiáše a dceru Františku.
