Právě tyto snahy a aktivity měly být klíčovým důvodem, proč Jana Adamcová(53) náhle převezla nemocného manžela zpět do svého bytu (Blesk informoval včera) a podala návrh na jeho svěření do péče.
Nevídali se
To je u pacientů stižených různými formami demence běžný postup. Avšak nečekaný Adamcův návrat ze sanatoria domů odborníky překvapil. Podle našich zdrojů se totiž na scéně objevil režisérův syn z prvního manželství a měl projevit rovněž zájem stát se otcovým opatrovníkem... Tato skutečnost zaráží o to víc, že sám Adamec ještě letos v lednu v rozhovoru pro iDnes.cz prohlásil, že je mu líto, že mu děti z prvního manželství neodpovídají na zprávy a odmítají se s ním vídat.
„Dodneška jsou na straně maminky a nekomunikují se mnou. Já bych rád, ale nejde to...,“ posteskl si tehdy režisér slavné první řady seriálu Sanitka, přenosů z finále Miss ČR i bezpočtu nováckých estrád. A také schopný podnikatel, který pro své děti nahromadil ohromující majetek.
Nyní se zdá, že rodinné vazby mohou doznat dramatických změn, a to přímo v soudní síni, v níž se už vbrzku bude rozhodovat, zda Adamec zůstane v péči ženy Jany, anebo soud určí jeho opatrovníkem někoho jiného, třeba právě syna Marka.
Daň za lásku
Jiří zpětně přiznal, že za lásku k Janě zaplatil obrovskou daň. „Vnoučata mám asi čtyři, ale ani s nimi se nevídám. Nikdy jsem si s nimi nepodal ruku... Jsem děda, který je na ho*no,“ dodal Adamec se zdrcující upřímností. Proč se tedy syn nyní hlásí o slovo? To zůstává záhadou...
Vážná nemoc režiséra Jiřího Adamce (77): Po měsících dohadů… Smutné setkání s Bleskem! David Ludwig
Zmatený a bezmocný
Režisér, který stvořil legendární seriály Sanitka a Pojišťovna štěstí, je nyní pouhým stínem své bývalé slávy. Trpí zákeřnou frontotemporální demencí, která ho – tak jako někdejšího hollywoodského akčního hrdinu Bruce Willise (70) – obírá o vzpomínky, orientaci i schopnost komunikovat s nejbližším okolím. Blesk se na vlastní oči přesvědčil o závažnosti jeho stavu, když ho manželka Jana vyvedla na procházku.
Působil zmateně, jeho pohyby byly nejisté a potřeboval neustálou oporu. Tento pohled vháněl slzy do očí nejen kolemjdoucím, ale i všem, kteří si ho pamatují jako energického tvůrce. Péče o téměř stokilového, často bezvládného muže je extrémně vyčerpávající a na manželčině tváři je znát únava a zoufalství. „Skutečně chci jedinou věc, a to aby se Jiří na sklonku života cítil šťastný,“ řekla nám k tomu.
