Míšo, vyhrála jste českou etapu soutěže Miss Universe a teď vás čeká celosvětové finále. Jak se na něj připravujete?
„Velmi intenzivně. Létáme po světě, vídáme se s návrháři, s organizátory Miss. Snažím se učit, jak bych měla správně mluvit, jak správně chodit na pódiu, jak se mám namalovat, jak se učesat a co mám mít na sobě. Každý den tomu věnuji poměrně hodně času.“
To všechno, co jste vyjmenovala, se v celosvětovém měřítku tolik liší od české verze?
„Určitě, ale hlavně se to musím učit znovu. Jako modelka musíte prodat hlavně šaty, a ne tolik svoji osobnost. Na soutěži krásy musíte chodit jinak a mít »stage persona«, číslo jedna je ale mluvení.“
Myslíte jazyk?
„Anglicky umím, myslím, dobře, ale člověk bude mít jen dvacet třicet vteřin na to, aby řekl, proč tam je a proč by měl vyhrát. Musí si utříbit myšlenky a musí to říct správně.“
Pamatuji si filmy, které se odehrávají ve světě modelingu a Miss, kde všechny dívky přejí světu mír. Tak proč byste měla vyhrát vy?
„Já taky přeju světu mír, samozřejmě. Ale hlavně hájím osoby žijící s HIV. Posledních pět let se věnuji tomuto výzkumu a dostala jsem příležitost dělat svůj vlastní doktorandský projekt na infekční klinice na Bulovce. Díky platformě Miss Universe se mi dařilo projekt hodně propagovat. Stala jsem se i ambasadorkou České společnosti AIDS pomoc a před nedávnem jsem byla pozvána do Spojených národů, abych o tom hovořila.“
Být miss – je to práce na plný úvazek?
„Naprosto. Kdybyste si povídal s mým ředitelem, řekne vám, že si píšeme ve dvě, ve tři ráno a posíláme si různé motivace, inspirace, třeba na večerní šaty, co musím mít na sobě na finále. Je to nikdy nekončící práce.“
Jak se vám to daří kloubit s prací a s rodinou?
„Je to hrozně náročné, ale my do toho šli, celá moje rodina, s tím, že mě opravdu podporují. A podporuje mě i rodina mého partnera, která mi pomáhá s hlídáním. Mám veliké štěstí, že mi to přejí a věří v můj úspěch.“
Miss Universe Česko Michaela Tomanová: Mířím hodně vysoko! Petr Macek, Lukáš Červený
Chtěla jste už jako holčička být modelkou?
„Ani ne. Byla jsem hrozný rošťák, mě tohle moc nelákalo. Měla jsem spíš štěstí v tom, že jsem vysoká a jakž takž hubená, štíhlá. Ve dvanácti třinácti jsem se najednou šíleně vytáhla – měla jsem asi 180 centimetrů. Takže jsem byla jasný terč modelingového skauta, aby mě oslovil. A to se právě stalo. Hned jsem tehdy podepsala svůj první kontrakt.“
Co na to vaši?
„Ze začátku z toho byli vyděšení a já se nedivím. Teď, když to vidím z role rodiče, říkám si, že bych to asi nedovolila. Rodiče si podle mě mysleli, že jakmile podepíšeme kontrakt, čeká na mě celý svět, odejdu ze školy a budu dělat jen modeling. Jenže ono to takhle nefunguje. Ta cesta je hodně náročná, trnitá a na vás opravdu nikdo nečeká. Holek jako já, ne-li krásnějších, ne-li úspěšnějších, je opravdu mnoho. Žila jsem dlouhou dobu v Paříži a realita byla krutá. Sjel se tam celý svět těch nejhezčích holek. Tehdy jsem si řekla: »Tak tady bude těžký vydělat si peníze.« Opravdu je to náročná cesta krok po kroku.“
Jak vás brali spolužáci?
„Já jsem se třeba strašně styděla chodit do tanečních. Měla jsem z toho úplné nervy, protože jsem věděla, že budu ta poslední holka na ocet, kterou nikdo nepřijde vyzvat k tanci. Byla jsem totiž o dvě hlavy vyšší než kluci. Chodila jsem v balerínkách a taťka mi vždycky nadával: »Vezmi si taneční boty na podpatku, vždyť je to krásný, být vysoká. Sžij se s tím, měj to ráda.« Já to úplně nesnášela. Období šestnácti, sedmnácti, osmnácti let bylo opravdu těžké. Naopak teď vidím výšku jako svoji největší výhodu. Na Miss Universe budou vysoké holky vyčnívat, já si vezmu ty nejvyšší boty na podpatcích, abych byla ještě vyšší.“
Kolik konkurzů modelka musí obejít, než dostane tu práci snů?
„Tisíce. Spousta lidí má představu: »No jo, modelka se tam jenom projde, to není tak těžký.« S tím souhlasím. Jenomže aby se dostala na molo mezi těch dvacet holek z dvou tisíců, to je umění.“
Jaké to je pro sebevědomí dívky, zvyklé na obdiv rodiny, spolužáků, která pak přijde do obrovské agentury, kde těch holek jsou stovky, ne-li tisíce?
„Castingů nevyjde 98 %, což je šílené číslo. A jak má člověk zůstat motivovaný, když před sebou vidí čtyři sta holek, které jsou jedna hezčí než druhá? Teď ta šílená panika, že si asi nevydělám a možná budu mít dluh. To lidé také neví – když jako modelka odcestujete, je jedno, jestli je vám čtrnáct, patnáct, pětadvacet, si to musíte platit sama. Ano, za vás to zaplatí agentura, ale vy to musíte splatit zpátky z výdělku. Třeba v Paříži z mého výdělku šlo sedmdesát procent dolů.“
V jakých řádech se pohybuje honorář za přehlídku?
„Na pařížském Fashion Weeku se to může pohybovat v tisících eur, ale rozhodně ne v desetitisících. A to mluvím o nejlepších přehlídkách, o dobrých návrhářích. Pak jsou tady návrháři, kteří berou holky i zadarmo, protože si chtějí dát na instagram, že chodily na pařížském Fashion Weeku.“
Když se podíváte do minulosti světového modelingu a vidíte ženy jako Naomi Campbellová, Paulina Pořízková, Eva Herzigová a tuto generaci, chtěla byste být spíš v jejich éře, nebo vám vyhovuje, jak se modeling změnil?
„Jejich éra byla ženštější, víc feminní. Teď se někdy z modelek snaží dělat pánské postavy. Snažili se to dělat i ze mě a mně se to nelíbilo, nepřišlo mi to přirozené. Ale myslím, že už se to ubírá zase zpátky, protože se ukázalo, že tenhle model nefunguje. Teď to jde směrem, který je správný – jsou i starší modelky, jsou různorodé. To dřív nebylo. Přála bych si, aby to inklinovalo k nějakému zlatému středu, aby holka vypadala ve formě.“
Miss Universe ČR Michaela Tomanová (182 centimetrů): Jako holka jsem se za svou výšku styděla! Blesk TV
Svět krásy máte stále trochu jako vedlejší, tím druhým světem je medicína. Co vás k ní přivedlo?
„Mě hodně bavila chemie a biologie na gymplu. My měli výborného učitele a já nastoupila na VŠCHT. Po prvním semestru mi nešla matika, hrozně jsem tam bojovala, takže jsem si vymyslela kombinované studium na 1. lékařské fakultě. Vystudovala jsem nutriční terapii i v magisterském navazujícím oboru a teď studuji doktorské studium ve stejném oboru na 1. lékařské fakultě.“
Jste první miss, která už je maminkou, máte dvouletou dceru Ludmilu. Jaká jste máma?
„Velice láskyplná. Snažím se být přísná, ale vůbec mi to nejde. Naprosto jsem vyměkla. Snažím se být taková, aby ke mně jednou vzhlížela, aby si řekla: »Mamka udělala něco dobrého, mamka udělala něco, co má nějaký dopad. Nejenom mluvila, ale opravdu něco udělala.« “
A jaká jste partnerka? Vy nejste vdaná…
„Nejsem. Jaká jsem partnerka? Teď je to náročné, ale řekla bych, že jsem tolerantní a milující. A to stejné i můj partner. My se navzájem tolerujeme, protože oba jsme tak trošku i workoholici.“
Jak jste se poznali?
„Když jsem byla pracovně ve Španělsku. On tam byl na dovolené.“
Z jakého je prostředí?
„On je z bankovnictví a financí, takže úplně jiné odvětví. Vůbec odvětví druhého nerozumíme, a možná právě proto to je dobré.“
Čím vás zaujal?
„Je nebojácný, upřímný, nějak jsem se do něho zamilovala na první pohled, takže tam to prostě bylo. Asi celá ta persona, aura.“
Je svatba něco, co ve svém životě vyhlížíte, nebo pro vás není až tak důležitá?
„Pro mě je nejdůležitější, že moje dcera je zdravá. Máme se rádi a určitě se vezmeme. Ale teď to vůbec neřešíme, protože nyní se opravdu všichni plně soustředíme na můj odlet na finále Miss Universe.“
