Dnes patříte mezi špičku naší hudební scény, ale vaše cesta na vrchol byla trnitá a dlouhá. Jak vzpomínáte na své začátky?

„No, teď už asi nikdo tvrdit nemůže, že jsem rychlokvaška, ale na začátku to tak určitě bylo. Začala jsem zpívat až v osmadvaceti letech a potom nebyly úplně příležitosti zpívat… Vydavatelství mi moc práce nesehnalo a manažeři, které jsem měla, za moc nestáli.“

Byly ty začátky opravdu tak těžké?

„Nebyly jednoduché. Přežívala jsem tak nějak v muzikálech a po různých malých akcích. Hrála jsem v Kladivu na čarodějnice, které jsme tři měsíce zkoušeli zadarmo a který se hrál jen velmi krátce. Pak jsem byla v Johance z Arku a v dětských muzikálech. Divadelní platy nejsou moc vysoké, jak by si jeden mohl myslet. Vždycky mi zbylo maximálně na nájem. Když jsem začala žít v Praze, ukradli mi tu auto, které jsem neměla ani pojištěné! Musela jsem poprosit kolegu a kamaráda Jirku Zonygu, jestli by se mnou nesdílel byt, aby ten nájem byl trošku menší. Jednou jsem hledala korunu, co mi chyběla na jízdenku na tramvaj, a nenašla, tak jsem šla pěšky. Pomyslela jsem si, že se na to můžu vykašlat, že půjdu zpátky za bar. Pak jsem si ale řekla: Přece neuděláš radost těm, co by z toho měli potěšení.“

Chtěla jste to někdy opravdu vzdát?

„Krom toho jednoho okamžiku asi ne. Pořád jsem věřila, že to zmáknu, že to jednou přijde. Pak přišel Ruda z Ostravy, 3v1, Evropa 2, Čechomor a to byla taková záchrana.“

Sen Martiny Pártlové se rozplynul: S vilou na Bali je konec!

Na své první album jste si počkala patnáct let.

„Vyšlo až v roce 2022! Měla jsem písničky od různých skladatelů, ale ani jedna nebyla taková, že bych ji chtěla zpívat. Až když přišel producent a můj kamarád Markus Tran, který mi složil desku a můj Pepa ji otextoval, tak jsem si řekla – jo, to je ono. To chci dělat!“

Všechno jako by přišlo později – kariéra i partner Josef Vařeka, s nímž máte dcerku. Nebála jste se, že zůstanete bezdětná?

„S tím, že budu bez chlapa, jsem počítala. Ale že budu bezdětná, to ne. Toužila jsem po dítěti, ale neměla jsem partnera, s jakým bych ho chtěla. Pepa přišel za pět minut dvanáct.“

Váš partner je o generaci mladší. Jak jste vnímala řeči okolí?

„Ptali se mě, co od toho očekávám. Tvrdili, že si najde mladší… Že nám to dlouho nevydrží… To všechno je ve hře samozřejmě. Ale i já si můžu najít ještě někoho mladšího, než je Pepa, že jo! Byla jsem odjakživa na mladší kluky, je to pro mě takovej hnací motor.“