Podle historika Petra Blažka (52), který se zabývá dějinami komunistického režimu, byl Josef Laufer v letech 1964 až 1969 registrován jako tajný spolupracovník StB s krycím jménem Vostrý. To jméno si mimochodem vymyslel sám. „Je zajímavé, že oni chtěli podepsat závazek spolupráce a on řekl, že ne, nic podepisovat nebude. V životě podepsal pouze pracovní smlouvy a šeky. To svědčí o charakteru Josefa Laufera, který byl dobrodruh. Oni ho v materiálech označovali jako dobrodruha, bohéma, páska,“ citoval záznamy historik Milan Bárta (49) z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Policisté se umělce snažili lámat, ale k podpisu jej nepřinutili. Přesto s nimi nadále dobrovolně spolupracoval. Proč? Těch důvodů podle historika bylo více. Pocházel z komunistické rodiny, byl mladý, měl slabost pro ženy a často v hledáčku VB: například pro lichvu a valutové machinace. „Chodily na něj anonymní dopisy, že měl třeba zajišťovat nelegální potraty nebo distribuovat drogy. A měl ještě jeden problém,“ narážel odborník na tragédii, ke které došlo v jeho bytě. Zpěvák to ostatně přiznal před StB sám. Ostatně si prý myslel, že se o něj „tajní“ zajímají právě kvůli této události...
Došlo k tomu o Vánocích 1963. „Dívka, jejíž jméno neuvedl, přišla k němu do bytu v době předvánoční, a když se ráno probudil, zjistil, že dívka, které poskytl lůžko, nebyla v místnosti a zjistil dle zápachu, že v bytě uchází plyn, vyskočil z postele a našel ji v kuchyni otrávenou,“ uvádí jeho svazek šroubovaně. Laufer se podle spisu snažil dívce poskytnout první pomoc, poté přivolal pomoc svého bratra. „Jelikož mu nebyla prokázána žádná vina a účast na sebevraždě, nebyl za to nikterak trestán a ani nebylo proti němu vedeno jiné trestní nebo soudní řízení.“
Pro StB byl Laufer zajímavý hlavně díky znalosti několika jazyků a zahraničním kontaktům. „Po dobu spolupráce s ním bylo uskutečněno celkem 44 schůzek, z toho podal 17 agenturních zpráv,“ píše se v jeho záznamech. „Získané zprávy lze hodnotit jako dobré, mající bezpečnostní charakter,“ hodnotil ho kapitán Antonín Krupička. „Povahově je mírný, avšak dosti ješitný, drzý, umí se vetřít do různých společností na jeho úrovni. Má kladný poměr ke spolupráci a v jednání je seriózní. V některých případech je dosti aktivní a v tomto směru je nutno jej usměrňovat...“
Blesk Podcast: Laufer s StB spolupracoval dobrovolně, říká historik. Celý jeho spis někdo skartoval pdc, bp, Červený, Železný
Jako jeden z mála směl hodně cestovat: během pětileté spolupráce s StB byl sedmkrát v zahraničí, konkrétně v Itálii, Anglii, Francii, Německu, Rakousku a Kanadě. Zprávy o většině schůzek byly každopádně v naprosté většině skartovány, takže už nikdy nezjistíme, co přesně Laufer dobrovolně vypověděl policistům, kteří se extrémně zajímali například o Karla Gotta (†80), jehož prý Laufer popisoval „jako malého Čecháčka“, Waldemara Matušku (†76) nebo Evu Pilarovou (†80).
Po revoluci v roce 1989 Laufer jakékoliv spojení s minulým režimem důrazně odmítal. „Nikdy jsem nebyl v komunistické straně a nikdy estébákem. Krista Pána! Já jsem byl zarputilý antibolševik, vždyť mě kvůli tomu málem vyhodili z DAMU, když jsem odmítl vstoupit do strany! Já mám čistý svědomí. Nikdy jsem nikomu neublížil, naopak pomáhal. Nedonášel jsem,“ dušoval se v roce 2019 – i vzdor důkazům – pro Blesk. I proto se nejspíš temného stínu své minulosti už nikdy nezbavil.
Další z kaněk na pověsti Josefa Laufera byla i kontroverzní, agitační píseň Dopis Svobodné Evropě z roku 1976, kterou složil. On sám o ní po letech tvrdil, že ji nazpíval jen z hecu a natruc obávané soudružce z Kavčích hor. Jeho kolegové z umělecké branže si to však nemysleli. Jedním z těch, kdo mu píseň nikdy neodpustili, byl zpěvák Pavel Bobek (†76).
„Mluvil jsem na tohle téma s jeho ženou Irenou Greifovou a ta mi řekla: 'To víš, to je celý Pepa, on prostě rád šokuje, proto napsal slova k téhle písni – akorát to tentokrát trochu přehnal...' Tak jsem ji zarazil, že tohle není žádná provokace, ale čistá kolaborace s komunistickým režimem!“ běsnil dokonce známý zpěvák pro časopis Reflex...
