Co podle vás odešlo s osobností Jiřího Krampola?

„Pro mě odchází kamarád, po kterém zůstane velká prázdnota, a to je to hlavní. My jsme se s Jirkou znali strašně dlouho. Nedávno jsem to počítala, myslím, že to bylo přes padesát let. Já přišla do Prahy v roce 1974 a Jirka byl první slavný kolega, se kterým jsem měla tu čest hrát a zkoušet hru. Jmenovala se Rinaldino, napsal ji Jirkův kamarád Jirka Bednář a ještě v ní vystupovala skupina Traxleři. Seděla jsem tenkrát v předpokoji u pana ředitele a byla jsem taková rozechvělá, měla jsem strašnou trému, jestli se mnou vůbec bude hrát, jestli se mu budu líbit. Najednou přicházel Jirka s Bednářem a šli rovnou do kanceláře. Když otevřeli dveře, slyšela jsem, jak Jirka říká: Prosím tě, kdo to tam sedí? Co to je za nasranou ženskou? A to jsem byla já, jenom ztrémovaná.“

Jaký byl Jirka parťák na jevišti?

„On se nerad učil texty, takže kolikrát jsem to musela říct za něj. Když jsme spolu zkoušeli, tak jsem se vždycky rozčilovala, protože já jsem šprt odjakživa. On si navíc hodně přidával.“

Tak mě napadá ve spojitosti se Slávkem Šimkem, s nímž jste spolu byli později, že naopak dbal na to, aby se texty říkaly tak, jak byly napsané. Nebo se pletu?

„Ne, nepletete, Slávek na to dbal, ale sám je neuměl. (smích) Myslím, že na tom byl ještě hůř než Jirka. Když jsme dělali ve třech, byla jsem jediná, která texty uměla.“

V Semaforu jste ale začínala v souboru Josefa Dvořáka, který si s tím Šimkovým trochu konkuroval.

„My jsme se měli všichni rádi, i se skupinou pana Suchého. S Pepíkem Dvořákem jsme se ale pohádali. Po každé premiéře se dělala velká fotka z nové hry, tehdy to bylo Má hlava je včelín. Já se přišla podívat do foyer na fotku a nebyla jsem tam. Urazila jsem se, jak to, že na té fotce nejsem, a Pepa, že to nechtěli v kanceláři. Šla jsem tedy do kanceláře a oni, že to nechtěl Pepa. Tak jsem šla zase zpátky a řekla, že když nejsem dobrá na fotku, tak nebudu ani hrát, a normálně jsem z Pepovy šatny odešla. Zrovna šel okolo Šimek a povídá: Uršulo, s vámi jsem zrovna chtěl mluvit, protože teď budeme dělat novou hru a potřebujeme tam ženskou herečku. Herečky nesnáším, ale Sobota říkal, že bych to s vámi vydržel. Nechcete u mě hrát? Potom jsme se s Pepíkem smířili, dohrávala jsem ještě u něj, ale od té doby jsem byla v souboru u Slávka Šimka, kde jsem zůstala šestnáct let.“

Kdybychom měli z vaší dlouholeté spolupráce s Jiřím Krampolem a Slávkem Šimkem něco vypíchnout, co by to bylo?

Dočtěte zadarmo celý článek
Pokračovat ve čtení snadno můžete po registraci.
  • Registrace je pro vás zcela zdarma.
  • Získáte přístup k veškerému bleskovému obsahu.
  • Užijete si bonusové akce a výherní soutěže.
Pokračovat ve čtení