Tereza Kostková o svatbě: Nebyla tajná, byla intimní!

Terezo, v průběhu dnešního odpoledne vás máme šanci vidět v roli, která pro vás, řekla bych, není úplně typická. Jak se cítíte coby modelka?

„Určitě pro mě není typická, protože jsem tuhle profesi nikdy dělat nešla. Je to pro mě ale letitý odskok. Provází mě to už strašně let, někdo občas zavolá, jestli bych na sobě neměla jeho modely. Většinou samozřejmě už logicky k věku s oblibou říkám, že mě spíš překvapuje, že ještě někdo zavolá. A to nemyslím nějak zle. Spíš to čekáte ve třiceti než později, teď v mém věku. Každopádně těší mě to úplně stejně jako tenkrát. Právě proto, že to je občas. Právě proto, že to nemusím dělat. Jenom když chci, pro koho chci a v modelech, ve kterých chci. To pak člověka baví a není to až tak únavné, jak to samozřejmě někdy fyzicky únavné být umí. Ale tohle je zábavný odskok. Takže pro tu pestrost, proč ne.“

Můžeme naťuknout, že se fotíte i u příležitosti blížící se StarDance Tour. Co o ní můžete říct?

„Úplně nevím, jestli bych to takhle zformulovala. Rozumím, kam míříte. Ovšem já jsem se spíš díky blížícímu se StarDance Tour seznámila s Martinou Pipkovou Loudovou. Ale aby nevznikl dojem, že modely, které jsme fotili, nějak souvisejí s tou tour. To vůbec ne. Tam budu oblečena v klasických róbách, které jsme dneska nefotili, ale jsou z dílny Martiny. Tím jsme se poznaly, tím jsem vlezla do jejího butiku, tím jsem zůstala okouzlena všemi barvami, střihy, látkami, možnostmi a především ženskostí, kterou jsem v butiku objevila, a která je mi blízká. A tak jsme si plácly. Ona každý měsíc fotí s nějakou herečkou nebo jinou osobností. Nedávno fotila s Miškou Badinkovou. Mě samozřejmě potěšilo, když měla dojem, že bych mohla po čase stanout před objektivem v jejích modelech.“

Co můžete prozradit, kromě toho, že budete mít krásné róby, o blížící se StarDance Tour? Kdybyste měla nalákat fanoušky. Už můžete?

„Já je můžu lákat, ale já je lákat nemusím. Protože s velkým vděkem musím říci, že již tři čtvrtě roku je to beznadějně vyprodané. Takže oni se nalákali sami a řekněme, že historie toho pořadu způsobila, že tolik lidí projevilo ochotu a chuť přijít se podívat živě na StarDance. Z čehož máme velkou radost. Co tam společně budeme zažívat, nevím. Nemohu nikomu říct, co tam bude, protože to nevím. Vím, že tam bude StarDance. To všichni známe. Ale jakou to bude mít podobu, jak to bude vypadat v té energii, v tom počtu lidí? Je podstatné říci, že doposud si to ti, kteří si lístky koupili, zapnuli a byli doma u televize. Šli si pro chipsy, nebo si nalili decku vína, třeba si zatančili, a pak si šli lehnout. Tady budou s námi celou tu dobu a budou spoluvytvářet pořad, řekla bych, ještě o mnoho aktivněji než jenom, když je člověk u televize. Takže řekněme, že se těším na spolupráci s našimi fanoušky a diváky během StarDance Tour. Na to se těším, ale jsem velmi zvědavá, jaké to všechno vlastně bude.“

Bude to přenášet i Česká televize?

„Ne, ne. Právě. Je to jako divadlo nebo koncert, chcete-li. Kdo si koupil lístky, ten tam bude. S tím, že při poslední zastávce v O2 Areně 4. listopadu bude pořizován záznam, který by měl být na Silvestra v televizi. Takže všechny, na které se nedostalo, potěšíme určitě silvestrovským záznamem. Proto ani róby nebudou v tak množném čísle. Martina mi ušila jedny šaty, které budou odpolední, a ještě budeme šít jedny večerní. Protože tím, že je to představení, budu v jedněch šatech odpoledne a do druhých se převleču na večer. A ty budu mít stále stejné, jako mám kostým v divadle. Tudíž tentokrát nebudu mít deset rób jako každý rok.“

Kromě StarDance Tour, což je projekt České televize, jste potěšila i fanoušky televize Nova, respektive předplatitele platformy OnePlay. Po šestnácti letech jste se vrátila do seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Jaký byl návrat?

„Ano, ano. Byl dojemný, nostalgický. Víc, než by mě napadlo. Protože mě ani nenapadlo, že by se to ještě někdy mohlo stát. Byla to pro mě uzavřená, milá, hezká ale před šestnácti lety uzavřená kapitola. A na podzim mi najednou volali, protože postavy, jak já říkám, které nezemřely, se mohou vrátit. A vracejí se na nějakou dobu. Takže jsem od února do června točila linku Moniky Mandlové, která, a to tak bývá, je právě i v té dlouhoběžce napsaná velice uzavřeně a kompaktně. Což je skvělé, protože má důvod, proč přichází do Kamenice. To logicky je i pro scenáristy většinou asi zajímavé psát a je to na tom vidět. Je to opravdu dobře napsané. Má to velmi zajímavou zápletku, vyústění, rozuzlení a odchod postavy. To mě na tom bavilo, že jsem opravdu měla co hrát, za ucelený příběh. Navíc jsem si i mohla vzpomenout, jak jsem tu Moniku hrála, kým vlastně byla, jak se mohla změnit, v čem se nezměnila. Bavilo mě to. Bavilo mě vrátit se do těch ateliérů. Bavilo mě vidět kolegy po letech. Bylo to pro mě milé.“

Bylo tam nějaké extra dojemné shledání, ať už s nějakým kolegou či kolegyní nebo třeba s člověkem ze zákulisí, kterého jako diváci neznáme?

„Je opravdu dojemné tam vlézt, když jste tam mezitím nebyli ani nikoho navštívit, ani jste tam nic nedonesli, nebo si nic neodnesli. Prostě jste tam šestnáct let nevstoupili, otevřete dveře a mnoho věcí je úplně identických. Míjí vás kostymérka a říká: 'Ahoj, Tery. Prosím tě, věci máš v šatně, jo?' Máte pocit, že jste prošli branou času, že je to prostor, kde neuběhl čas. Vidíte, že uběhl, ale je to takový hezký, řekněme, zajímavý moment. To bylo hezké samo o sobě.“

Co se léta týče, máte divadelní prázdniny, nebo hrajete na letních scénách?

„Je to jinak. Nebo jinak, je to skoro, jak říkáte. Mám prázdniny, ale ne divadelní. Mám prázdniny a během toho občas hraji divadlo. Mám prázdniny v Rozhlase, nic netočím a opravdu jen sem tam si jdu zahrát divadlo. Hrála jsem Hamleta v Bratislavě a v Ostravě. Hrála jsem z našeho Komorního divadla Kalich velkou část svých inscenací pod Žižkovskou věží. Hrála jsem na konci července a na začátku srpna. Takže občas se jdu podívat na kolegy, zeptat se jich, jaké mají prázdniny oni a zase pokračuji v prázdninách.“