Kateřino, kdy jste s Jirkou byla naposledy?
„V sobotu v pět hodin odpoledne. Vlastně dvě hodiny a patnáct minut předtím, než umřel. Byli jsme za ním s Kájou (Kašákem, současným partnerem – pozn.red.). Chodili jsme tam ty poslední týdny každý den. A hlavně Jirka, jak všichni víme, na tom poslední roky nebyl zdravotně dobře. Chodila jsem ho pravidelně navštěvovat i na Štědrý den, aby nebyl sám. Poslední čtyři, pět let jsem s ním byla v podstatě všude, kde byl on.“
Napadlo vás, že to je poslední setkání? Mluvili jste ještě spolu?
„Naposledy jsem s ním nějak normálně komunikovala ve středu. Když jsem odešla, tak se s ním bavil Karel, protože jsem šla něco řešit se sestrami, a pak mi řekl – Musíš tam jít, Jirka volá tvoje jméno. Ale už to nebylo dobré. Volala jsem svému tátovi, že si myslím, že Jirka má tak tři, čtyři dny, což se bohužel potvrdilo. Ve čtvrtek jsme tam byli jen na chvilku, protože jsme celý den s Kájou natáčeli, v pátek taky. A v sobotu nás tam ta sestra pustila na patnáct minut. V ten čtvrtek jsem poprosila, abych v pokoji mohla zůstat s Jirkou sama.“
Proč?
„On na mě koukal. Už nemohl mluvit a já jsem mu jenom říkala, že ho mám ráda, že jestli má odejít, tak ať to udělá, že se na něj nikdo nebude zlobit. Hlavně aby se netrápil, protože ke konci už to nebylo moc hezký. Poslední moment mě držel za ruku a nechtěl mě prostě pustit. Dala jsem mu pusu a odešla.“
Co nastane teď? I pohřeb se chystá v atmosféře, kdy probíhají přestřelky mezi různými skupinami jeho přátel...
„Tahle situace tady byla několikrát. Vždycky, když šlo do tuhýho, tak se ti lidé, kteří se neozvali rok, dva, začali ozývat, a bohužel je to i v této situaci. Já si dovolím říct, že to je hyenismus. Je nás pár, kteří jsme s Jirkou byli, když mu bylo nejhůř, kteří jsme mu doma uklízeli, stěhovali ho, starali se o něj, vyřizovali za něj věci, trpěli s ním. Nicméně máme dané nějaké zákony, které jsou platné a které nelze přehlížet. Jirkův byt je zapečetěný, takže se tam nikdo nedostane.“
Zaznamenal jsem hlasy, že závěť sepsat nestihl...
„Nějaké věci uspořádat stihl. Lidi si myslí, že jeho smrt byla otázka dnů, bohužel my jsme tohle byli nuceni řešit už několik měsíců. Některé věci se musely dát do pořádku... Jestli to je podepsané, nebo není, na to odpovídat nebudu. Každopádně nějaké papíry tady jsou.“
Policií hledaný moderátor Kašák a „Krampolova múza“ Bláhová: Kvůli lásce nám přejí smrt! Petr Macek
Dostala jste označení „Krampolova múza“. Jak to vzniklo?
„Nedávno jsem říkala, že to je prokletí, a poslední dny jsem nad tím fakt přemýšlela... Byly to hrozné čtyři roky tlaku, pomluv a nenávisti. Sama teď nevěřím, že to řeknu, ale já jsem na to hrdá. Jirka mi říkal vždycky »moje malá pionýrka«. Váže se k tomu takový hezký vtip, ale jsem ráda, že vždycky už budu jeho múza. A Kája se ho v nemocnici ptal, jestli může přebrat žezlo, a Jirka mu řekl, že ano. Nicméně vzniklo to tak, že jsme šli na oslavu Felixe Slováčka na Střelecký ostrov, já tam Jirkovi pomáhám do schodů, protože měl problémy s kolenem, chytla ho proto za ruku, udělaly se fotky a najednou jsem byla milenka Jirky Krampola.“
Jirka to ale prý bral vážně a opravdu vás miloval.
„Já jsem ho milovala jako dědu a vždycky to tak bylo. A Jirka do mě byl zamilovaný jako do člověka, kterého měl rád, který mu chtěl pomoct, ale byl si velice dobře vědom věkového rozdílu. S Hankou přišli o dítě, tak si myslím, že mě vždycky měl rád jako svoji dceru. Někde se psalo, že mi něco kupoval. Ale on mi vždycky dal třeba jenom knížku nebo mi nakreslil obrázek. Jirka byl rodina! Vždycky byl a vždycky bude...“
Jak ty řeči bral Jirka?
„Ty první momenty byly velice nepříjemné. Byla jsem na Šumavě na Špičáku se svým dědou a se svým tátou a najednou koukáme na Televizní noviny. A Lucie Borhyová řekla: Zpráva, která zasáhla celé Česko. Jiří Krampol má novou přítelkyni. A teď jsem tam viděla svůj obličej. Já koukám na tátu, táta kouká na mě, děda kouká na mě, děda kouká na tátu, najednou telefon. A strhla se mela. Volala jsem Jirkovi, strašně jsem brečela, protože jsem věděla, co to v ten moment pro mě značí do budoucna. Jirka mě podržel, stál za mnou vždycky, poučil mě, jak svět chodí. Snažil se mě ochránit. I se mi za to omluvil, ale nejhorší je, že ani jeden z nás za to nemohl.“
Byl vždycky rád, když se něco dělo. Myslíte, že by dokázal jako vtipnou historku pojmout i to, co se kolem něj děje teď?
„Já jsem si říkala, že on se nahoře strašně směje. My jsme se o tom bavili, je to třeba dva, tři měsíce zpátky. Jirka by určitě nechtěl, aby lidi brečeli, to je stoprocentní! A určitě by nechtěl, aby se o něj někdo tahal. Nicméně měl spoustu ženských, takže kdyby se o tu rakev přetahovalo třeba pět frajerek, tak by asi brečel blahem.“
