Jméno, tvář i osobitý hlas Jana Hraběty je neodmyslitelně spjat s Divadlem Járy Cimrmana. Ještě než na tuto scénu v roce 1978 nastoupil, pracoval jako osvětlovač v Divadle Na zábradlí. Z osvětlovače se ale brzy vypracoval na herce velkých rolí - jako král ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký, který byl jeho prvním partem, je stále neodolatelný. Život Jana Hraběty ovšem negativně poznamenala doba, ve které vyrůstal...
Narodil se sice do finančně dobře zajištěné rodiny, vše se ale změnilo po nástupu komunistů k moci. V pořadu České televize 13. komnata prozradil, že jeho otec, Bedřich Hraběta, po válce pracoval na vysoké pozici ve firmě Tomáše Bati. I když se tatínek poté, co byla firma byla znárodněna, úspěšně uchytil u farmaceutické společnosti, cestoval po Evropě a rodina si vedla dobře, po příchodu nové vlády však nastal obrat.
Na počátku roku 1950 začalo velké zatýkání jeho kolegů kvůli špionáži pro Spojené státy. Otec Jana Hraběty, co se stal ze dne na den třídním nepřítelem, se musel před státní bezpečností skrývat. „Začalo to na mý desátý narozeniny. Tejden u nás spali dva fízlové, jeden byl hodnej, druhej zlej. Klasika,“ vzpomínal herec. Rodina tehdy musela zůstat doma, v jakémsi domácím vězení. „Pak táta přišel sám, nechal se zatknout.“
Na verdikt soudu si ale musel počkat dva roky: nejprve byl ve vazbě v Brně, pak v pracovním táboře, kde dělal důlní práce. Nakonec byl odsouzen k 11 letům vězení a jeho majetek byl zabaven. Rodina tak zůstala bez prostředků, vystěhovali ji z velkého bytu do malé garsonky. Maminka se snažila děti zaopatřit, jak jen to šlo, například pletla svetry. Po návratu z vězení Bedřich Hraběta pracoval v dolech a držel se v ústraní.
Cimrmani Brukner a Čepelka pro Blesk nejen o ztrátě kolegů: Chybí nám, jména zůstala na skříňkách Pavlína Horáková
Jan neměl šanci dostat se na dobré školy, proto se vyučil elektromechanikem. Odmalička však pokukoval po umění, a dokonce se mu podařilo večerně vystudovat grafickou školu. Díky přátelům pak získal práci v Divadle Na zábradlí. I on však skončil v rukou policie. Byl zatčený poté, co s ansámblem hrál v Žebrácké opeře Václava Havla (†75). „Dobře mně nebylo, když mě vedli k výslechu na tý Ruzyni,“ přiznal s odstupem času.
Na premiéře se Havel objevil vlastně náhodou, nešlo o žádnou provokaci pod jeho taktovkou, jak se pohlaváři domnívali. Hraběta byl dotazován také na Chartu 77. Esenbákům však řekl, že i kdyby ji dostal, tak by jim to stejně neřekl. „Nečetl jsem ji, ani nepodepsal. Nelhal jsem,“ smál se Hraběta. „Ne že bych se bál, ale nedošlo k tomu. Asi mi nevěřili, ale pustili mě.“ Jeho otec, kterému nikdy nebyla prokázána vina, zemřel krátce před revolucí...
