Píše se rok 2017 a já vyklepaný volám Jiřímu. 'Dobrý den, pane Bartoška, tady Roman Tomeš. Hrajeme spolu v jednom divadle, ale neměli jsme ještě moc příležitost se potkat. Chystám se točit klip k písničce Máj, kterou jsem napsal. Ohromně byste se mi hodil na konec klipu. Vím, je to troufalé, ale neměl byste příští měsíc chuť a čas?' Jirka s úsměvem odpověděl: 'Kdy a kde? Budu tam!' Upřímně jsem byl v šoku, nečekal jsem, že bude souhlasit. 'A jak se Vám mohu finančně revanšovat?' Na druhé straně se opět ozval usměvavý hlas: 'Romane, já vás rád podpořím, peníze si vydělám jinde.'

Uplynulo pár týdnů a Jirka skutečně přišel, jen z dobré vůle a chuti podpořit někoho, koho sotva znal. Byl to úžasný večer, který jsme strávili ve společnosti úžasných lidí. Jen to dokládá to, jakým člověkem byl. Jirka měl všechno - šarm, charisma, intelekt, skromnost, pokoru,… a tak bych mohl pokračovat. A tak tam nahoru mávám a děkuju, že jsem se s Vámi mohl střetnout. Veliká duše, veliké srdce.“

„Píše se rok 2017. Jirka Bartoška stojící za mnou zrovna natáčí svůj part do klipu k písni Léto 95. Pár dní před tím jsem mu napsal mail, zda by v klipu účinkoval a nečekal, že by vůbec odpověděl, ale stalo se. Byl tam. On – největší herecká hvězda, která si mohla vybírat jen ty největší filmy, projekty a nejprofesionálnější štáby. Já – kluk ze Šumavy, kterého do té doby pořádně neznal. S jedním kameramanem, bez jakéhokoliv štábu, ale s nadšením, kterým jsem se to snažil vykompenzovat.

Přišel na čas, pozdravil, řekl pár milých vět, připojil historku z předchozího večera a pak se zeptal: 'Tak jak to uděláme?' Dalo by se říct, že uvolněnějšího člověka jsem asi nepotkal... Trvalo to jen chvíli. Nebylo třeba nic opakovat. Pak řekl, že mi drží palce a že děkuje, že jsem mu napsal. Nic za to nechtěl, ani náznak, že je někdo. Podal mi ruku, rozloučil se a já s údivem sledoval, jak s úsměvem odchází,“ vzpomínal zpěvák Marek Ztracený. „Proč to píšu ? Protože kromě toho, že odešla herecká legenda, tak odešel i skvělý člověk a tahle zkušenost je toho důkazem. Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast a děkuju.“

Kdybych psala životopis, tak tam máš minimálně tři kapitoly. DAMU A DNZ, společná 'klubovna U malého hada', Divadelní pouť, kam jsi chodil a já zpívala, DNZ a éra Petra Lebla, Líbáš jako Bůh…., a tak dále. Ale udělal jsi mi obrovskou radost, když jsi projevil zájem vidět Revizora ve Studiu Dva. Jirko, měla jsem trému, obrovskou, větší, než kdybych hrála. A tys mi řekl: 'Holubice, je to Gogol. Tohle je divadlo, jaký dělal Schorm!' Já málem omdlela, po představení jsem tě nechala hercům, ale druhý den jsme si volali a mluvili dlouho. Jsem poctěná, žes propůjčil svůj hlas mému představení Hvězda, autor a režie Patrik Hartl.

Své lidské a osobní pocity si nechám pro sebe, jen snad, že jsem si vážila tvého vztahu k Andree, Kačce a Jankovi, vnučce… a víc už nemůžu. Jirko, díky.“

Letos ten okamžik poprvé nenastane. Jiří se na to jeviště už nevrátí. Dnes odešel… Ale věřím, že tam nahoře bude sedět v první řadě. S klidem a úsměvem bude sledovat, jak se festival odvíjí – možná s lehce pozvednutým obočím, jestli všechno klape tak, jak si představoval,“ rozepsala se na facebooku Lenka Dragounová. „Odešel symbol českého herectví. Bůh jeviště i filmového plátna. Čestný, fér a nezapomenutelný člověk, na kterého budeme s láskou a vděkem vzpomínat. Jirko, bylo nám ctí. Nikdy nezapomeneme.“

Ani herečka Petra Nesvačilová se netajila svým žalem. Zveřejnila několik společných fotek s Jiřím Bartoškou s několika emotikony srdce a povzdechem: „Jiříku...“.

Zpěvačka Jitka Zelenková připomněla, že byl Jiří Bartoška „idol generací“. A to se mimochodem projevuje i na kondolencích, které mu posílají mladí i starší. „Šťastný let, Jirko,“ vzkázala mu.

„Je to asi 8 let zpátky. Na Fidlovačce jsme připravovali charitativní koncert – šansoniéru s Maruškou Doleželovou do LaFabriky, ze kterého se stal jeden z nejkrásnějších večerů, který jsem zažila. Opravdu. Jiří Bartoška zpíval, respektive namluvil duet s Eliškou Balzerovou. V našem divadelním klubu jsme se seznámili, podali jsme si ruku a mně se podlomila kolena. Říkala jsem to Elišce, že je Jiří moje platonická láska, a ona mu to pak samozřejmě řekla,“ popisovala na svém instagramu herečka Aneta Krejčíková.

„O nějaký čas později jsem šla kouřit a neměla zapalovač, Jiří mi připálil a řekl mi se svým šarmantním úsměvem, ať si ten zapalovač nechám. Poděkovala jsem, rozloučila se a odešla. Jiří poté s cigaretou v ústech, hledajíc další oheň, prohlásil: ‚Jsem jí dal svůj jedinej zapalovač, a teď si nemám čim připálit, doprdele!‘ Eliška pak vyprávěla…,“ pokračovala pobaveně. „Od té doby jsem se vždycky trochu červenala, když jsme se potkali, protože si Jiří pamatoval vždycky moje jméno, ač jsme se pracovně při jiné příležitosti nikdy nesetkali. A to je mi moc líto. Mám Vás v srdci, Jiří,“ vyznala se mu.

„Jiří Bartoška byl mimo jiné charakterní a rovný chlap,“ řekla o zesnulém herci Magda Vášáryová. A nebyla jediná. Snad všichni jeho spolupracovníci uvádějí, že byl inspirativním člověkem...