Romane, jak se okolo narozenin cítíte, prožíváte je?
„Lepší by bylo, kdybych byl v rozpuku. Ale i v těch sedmdesáti se cítím na pětačtyřicet. Žiju, hraju tenis, asi tak.“
Vždycky jste byl známý tím, že slavit umíte opravdu parádně. Platí to pořád?
„Ne, já už jsem si svoje, jak se říká, vypil. Už jsem mírnej človíček, dám si malou plzeň, kořalku ani víno už ne. Už na to nemám, myslím zdravotně. Když to přeženu, léčení těla už netrvá jako kdysi dva dny, ale dvě až tři neděle. Tak jsem řekl: Konec, finíto.“
V kinech teď běží film Útěk, který je kuriózní v tom, že se jedná o předělávku snímku z roku '67, a vy hrajete v obou...
„Původní Útěk jsem točil, když jsem ještě ani nevěděl, že ze mě bude herec a budu se tím živit. Bylo mi asi třináct, o těchhle věcech jsem vůbec nepřemýšlel a točil to kvůli mamince. Ona strašně chtěla, aby ze mě byl herec. Asi vycítila, že jsem takový lempl, že by mě jinam neupíchla. (smích) Hledala furt v novinách pozvánky na konkurzy, ten na Útěk jsem vyhrál, a tím jsem do filmování spadl. Tátovi to bylo jedno, ten u toho filmu usnul a celý ho prospal.“
A chytlo vás tehdy herectví?
„Pro mě bylo nejdůležitější, že jsem nemusel dva měsíce chodit do školy. Byl to pro mě nádherný život. Byl jsem furt venku, dostával jsem diety, všichni se o mě starali, říkal jsem si, že je to parádní. O hraní jsem nic netušil, co mi řekli, to jsem se naučil a pak to nějakým způsobem řekl. Já se na svoje filmy nedíval, neviděl jsem ani jeden. Nemůžu se na sebe dívat. Jediný, a to bylo trošku z donucení, byla teď dvojka Útěku. Když něco vysílají, odcházím od televize do dílny.“
Vy jste herectví ani nestudoval, že?
„Ne, dělal jsem gymnázium. Trvalo mi to sedm let, protože jsem si vždycky udělal oddech.“
Roman Skamene Matyáš Janíček, Lukáš Červený
Hned od začátku kariéry jste měl štěstí na výrazné role, velmi úspěšný byl třeba televizní film Princ a chuďas.
„To byl takový kopanec nahoru, že jsem vyletěl a byl v tu chvíli slavnější než Karel Gott. Točil to Ludvík Ráža. Měl to být krásný film, vyráběly se pro něj ručně kostýmy, aby to bylo hezky barevný. Jenže čtrnáct dní před začátkem natáčení se sešli soudruzi a řekli, že Ráža je začátečník a nemůžou mu barevný film svěřit. Proto se to točilo černobíle a prodělali na tom miliony. Prodalo se to totiž do Ameriky, ale nemělo to úspěch, Západ nechtěl koukat na černobílé filmy. Všude jinde už byla barva.“
Díky tomu filmu jste prý najednou měl hromady fanoušků.
„Jak jsem byl nezkušenej idiot, tak jsem dal do nějakých novin svoje telefonní číslo. Telefon pak pořád zvonil, nejen přes den, ale i v noci. Vždycky se nějací puberťáci vožrali a volali mi. A vyvěsit jsem ho nemohl, protože mohl volat Barrandov. A těch dopisů, co jsem měl! Denně třeba tři sta. Nebo i pět set!“
Jak vzpomínáte na Rychlé šípy?
To je také legendární seriál. „To bylo s Hynkem Bočanem. Nejdřív se natočilo sedm dílů, pak připsali ještě dva, protože to mělo úspěch. Ale protožev tom byl Jan Tříska, tak to pak dvacet let dávat nemohli. Na natáčení chodil i Jaroslav Foglar, ale já jeho knížky nikdy nečetl. Přišly mi jako konina. Nechci nikoho urážet, ale takových slušných chlapců, kteří alespoň pětkrát denně převedou slepou babičku přes silnici, je minimum. Podle mě naprostá kravina. A ta parta nás pěti kluků, co to hráli, jsme se nesnášeli. Prali jsme se, nadávali si, nenáviděli se. A pak jsme měli hrát ty krásné, slušné hochy vedle sebe. Bylo to takový komický.“ (smích)
