Dáda Patrasová měla v pondělí dorazit na natáčení pořadu Sejdeme se na Cibulce, ale místo toho, aby zamířila do divadla, se rozhodla „posilnit“ a nakonec skončila zcela mimo, v asijské restauraci. „Nevěděla, jak se dostat domů, skoro nemohla mluvit. Chodila po restauraci sem a tam, vypadala nešťastně. Bylo smutné ji takhle vidět. V jednu chvíli dokonce plakala,“ popsal Blesku jeden z hostů.
Tyto informace potvrdil i Dádin manžel Felix Slováček (81), který si pro ni nakonec musel do restaurace přijít. „Původně zavolali i policii, protože Dáda byla v takovém stavu, že si nebyli jistí, jestli nemají kontaktovat i záchranku. Policisté byli slušní a řekli mi, že jsou rádi, že jsem dorazil a že to místo nich vyřeším já,“ uvedl Slováček. Dáda si však stojí za tím, že se nic takového nestalo a v žádné restauraci vůbec nebyla.
Bez reakce
K nepříjemné situaci se tak na internetu vyjádřilo mnoho lidí, včetně moderátora pořadu, do kterého Dáda nedorazila, Aleše Cibulky (47). Kdo se ale od celé záležitosti naopak, tedy alespoň veřejně distancuje, je její dcera Anna Slováčková. Ta se na svých sociálních sítích k incidentu nijak nevyjádřila. Místo toho v posledních dnech sdílela jen fotografie související s novou písní, kterou vydala společně s hudebníkem Lipem (38), a také video, jak si dělá čaj do hrnečku s nápisem Bude dobře.
Patrasová a Slováček v Blesku: Kvůli Aničce se vyhýbáme lidem! Luboš Procházka
Není se však úplně čemu divit. Již před dvěma měsíci v podcastu Bellis Pink Talks Anna otevřeně promluvila o tom, jak se její pohled na život změnil ve chvíli, kdy se dozvěděla, kolik času jí zbývá. Tato skutečnost ji proto silně přesvědčila, že se musí soustředit především na sebe a na věci a lidi, kteří jí skutečně přinášejí radost.
„Budu dělat věci, které mám ráda, a přestanu se bavit s lidmi, které ráda nemám. Opravdu od sebe odstřihnu toxické vztahy,“ sdílela Anna a prozradila, že se jí to opravdu daří: „Naučila jsem se žít naprostou přítomností a dala jsem si všechny věci do pořádku.“
Toxická minulost
O své rodině a problémech mluvit nechtěla. Poukázala však na to, že mezi lidmi se stejným onemocněním, jako má ona, často vídá také obdobnou minulost. „Vždycky v tom hraje roli nějakej toxickej prvek, ať už z rodiny, nebo z naší blízkosti, kterýho od sebe nedokážeme odsunout,“ řekla a se smutkem zmínila, jak je těžké si již v mládí stanovit pevné hranice. „Kéž bychom měli tu sílu už jako teenageři, v mládí nebo klidně i později říct lidem, které milujeme: ‚Miluju tě, ale bolí mě, jak se ke mně chováš. A vím, že pokud to nezměním, bude to bolet ještě víc,‘“ popsala.
