Veroniko, dorazili jsme za vámi takříkajíc do kanceláře, do vaší práce. Co dnes fotíte?

„Dnes fotíme pro návrhářku Martinu Pipkovou Loudovou s fotografem Vratko Barcíkem. Jsme na krásném zámku Kačina a je to tady opravdu nádherné, ty prostory, zahrada, i počasí.“

K vidění na přehlídkách Martiny Pipkové Loudové jste celkem často. Jak se cítíte v jejích šatech?

„My jsme spolu začaly intenzivněji pracovat v podstatě minulý rok, kdy mě oslovila na první přehlídku. Od té doby už mám za sebou pár focení pro ni. Ta spolupráce je velmi milá a mám ráda i její modely.“

Chodíte raději přehlídky, kde se může stát v podstatě cokoliv a je to adrenalin, nebo máte raději klid focení, protože se lze víc připravit?

„Já miluji přehlídky. Mám ráda opravdu ten adrenalin. I když ten nastupuje většinou jen v případě, že mám někoho v publiku. Když tam nemám nikoho, jsem jakoby vypnutá, jsem úplně ve svém světě. Ale jakmile tam je někdo z rodiny, tak mám pocit, že snad po těch dvaceti letech i zakopnu.“

Stalo se vám někdy na mole něco, co stojí za zmínku?

„No, za zmínku. Moc se k tomu nehlásím, ale mám menší nohu. Jsem taková Popelka mezi modelkami a dost často mám problém s botami. Vyfasovala jsem tuhle asi o dvě čísla větší boty a je pravda, že zůstaly na mole.“

Jak velkou máte nohu?

„Osmatřicítku.“

Je pravda, že při vaší výšce by člověk čekal, že budete mít nohy větší. Jak to pak vypadalo, skutečně boty zůstaly na mole a vy jste šla dál?

„Jedna mi zůstala na noze, druhá se vyzula. Tak jsem vyzula dalším krokem tu druhou a došla jsem to bez bot. Pak jsem se pro ně vrátila při cestě zpátky a odnesla si je. Ale publikum reagovalo velmi kladně, pobavilo je to.“

Jak jste si užila letošní léto?

„Léto uteklo neskutečně rychle, je to moje nejoblíbenější období v roce, a proto asi tak utíká. Byla jsem víceméně v Čechách, ale také jsem pracovně trochu popojížděla. Nicméně já si asi ještě užiji nějakou dovolenou. Přijde mi škoda utíkat, protože i tady je hezky. A k moři se dá vlastně celoročně. Takže já si ještě počkám.“

Krásky fotily na Kačině! Krausova »paní Columbová« i Buranská z Dubaje

Máte už v hlavě představu, kam zamíříte?

„Láká mě Asie. Byla jsem tam před pár lety a asi bych si to ráda zopakovala. Takže doufám nějaké Thajsko, Bali, možná znovu něco takového.“

To už je poměrně daleká cesta, tak předpokládám, že sama se na ni asi nevydáte. Tak koho vezmete s sebou, kdo vás doprovodí?

„To je ještě daleko plánovat, když ještě nemám ani termín. Budu to upřesňovat, až budu vědět nějaké konkrétnější datum, jestli bych jela s kamarádkou nebo s partou. Je to ještě opravdu ve hvězdách. Nebráním se tomu. Jsem dost flexibilní a když najednou vidím, že mám v kalendáři týden, nevydržím úplně na jednom místě a hned to chci nějak využít. Velmi mě lákají třeba Azory, nebo bych se ráda podívala na Madeiru. Takže i takhle něco dobrodružnějšího. Tudíž jakmile bude mezera, tak toho chci využít.“

Řekla jste s kamarádkou, s partou... A co s partnerem? Asi tušíte, kam mířím, protože všichni si říkají, že není možné, ta Veronika, takhle krásná žena, prostě nemůže být sama. Vy o tom nerada mluvíte, já to vždy zkouším a dneska to zase zkusím.

„Já se tomu vždycky vyhýbám a myslím, že i teď jsem záměrně odpověděla tímhle směrem. Jsem v tomhle na slovo skoupá. Je pravda, že co se osobního života týče, nejsem moc sdílná a asi to tak nechám.“

Ano, především tu část osobního života, která se týká vašeho partnerského života. Tak to zkusím trošku jinak. Jaký je muž, který vás zaujme? Co je to zásadní, čeho si ceníte na mužích?

„Musí mít určitě nějaké charisma, musí na něj být spoleh, musí to být inteligentní muž, vtipný, sportovec. Taková kombinace se podle mě těžko hledá. A nezadaný.“