1°C
Filmy točíte přes třicet let. Co ve vás probudilo touhu režírovat? Jaký film vás ovlivnil?
„Romance pro křídlovku, kterou jsem viděl na školním promítání. Nesmírně poetický film z roku 1967, což byl nejšťastnější rok československé kinematografie. Ne tím, že jsem se narodil já, ale škálou filmů, které ten rok vznikly... Natočil ho Otakar Vávra. Mají ho za kolaboranta, já ho měl jako pedagoga a byl jsem rád, že jsem k němu chodil.“
Ve vaší filmografii se už provždy budou vyjímat Pelíšky, které se staly štědrovečerní klasikou. Jste za to rád, nebo vás to štve?
„Vůbec ne! To je, jako by si Paul McCartney stěžoval, že byl v Beatles... Je to štěstí, které mě potkalo, respektive nás tvůrce, Šabacha a Jarchovského, producenty, herce a vůbec všechny, kteří se na vzniku toho filmu podíleli.“
Jak to bylo s tím, že v nich měla místo Emílie Vášáryové hrát Iva Janžurová? Prý jste se urazil, když vás odmítla, a už jste ji nikdy neobsadil!
„To vůbec není pravda. Mám ji strašně rád a spíš jsem pro ni neměl roli. Ona to interpretuje tak, že chtěla změnu ve scénáři a my ji neakceptovali. Ale ta změna spočívala v tom, že možná z pověrčivosti nechtěla zemřít. Což nešlo změnit, protože by to změnilo vyznění celého scénáře. Jinak já naopak Ivu Janžurovou zbožňuju, nikdo se jí nemůže rovnat ve škále rolí, jaké odehrála. Ono je více herců, které jsem už dál neobsadil. Občas mám třeba pocit, že mi to trochu vyčítá Martin Dejdar, který tak skvěle zahrál Bejbyho v mých Šakalích létech.“
Traduje se, že ve střižně z Pelíšků zmizela část filmu. Dochovaly se ty scény někde?
„Zmizela jediná scéna, kdy si Péťa s Uzlinkou povídají v altánku nějaké dětské řeči. To jsme dali pryč. Scénář Pelíšků ale procházel mnoha peripetiemi. Když jsme ho začali chystat, bylo v něm po srpnové okupaci v roce 1968 asi ještě patnáct minut příběhů. A to mi rozmluvil pan režisér Krejčík.“
Proč právě on?
„My ho do filmu obsadili proto, aby nám do toho kecal. Prohlásil, že je to strašně ukecaný a že za ten srpen chodit nemáme. Měli jsme tam takový ironický scény z počátků normalizace, jak ty postavy pokračují, ale on měl za to, že by to ztratilo účinnost a šlo by to z kopce dolů. A měl naprostou pravdu. Ani jsme to pak netočili.“
Hřebejk na pohřbu Zaoralové: Čerpám díky ní naději, že život lze zakončit velkým dílem David Turek
V kinech právě běží váš Výjimečný stav. Vychutnáváte si jeho jízdu napříč kinosály, nebo už žijete dalším projektem?
„Už žiju dalším filmem. Tím nechci říct, že mě to nějak obtěžuje, jsem vděčný lidem, kteří na něj chodí, je to takové završení práce. Ale už uběhl nějaký čas, Výjimečný stav jsme točili letos v březnu, a protože v něm nejsou žádné složité triky, uvádíme ho už teď. Od té doby jsem ale natočil osmidílný seriál pro televizi, nazkoušeli jsme divadelní hru v Ostravě a teď žiju tím, že musím obsadit herce do série, kterou začínáme točit v dubnu.“
O čem Výjimečný stav je? Prý jste chtěl, aby to byla čistá komedie.
„Jedním z jeho témat jsou dezinformace, ale nechtěl jsem, aby to byla politická satira. Můj kamarád, novinář Milan Tesař z Reflexu, se nechal inspirovat k příběhu zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu, který se ze žárlivosti vrátí inkognito domů, jenže v té fiktivní zemi na Blízkém východě zrovna vypukne státní převrat! On proto doma na pražských Vinohradech fixluje přenosy z té země, což je záminka ke komediálním eskapádám. Je to dobře napsaná komedie s výbornými dialogy.“
