Pane Nárožný, dostali jsme velmi milou a ojedinělou příležitost navštívit vás na place vašeho nejnovějšího projektu. Co dnes natáčíte?
„No, podívejte se, není to můj nejnovější projekt. Dostal jsem nabídku, abych si ve svých letech taky vyzkoušel videoklip. A když jsem si říkal, že v klipu se nemusí mluvit, nemusím se nic učit, mojí partnerkou bude Ivanka Chýlková a že mám vlastně o prázdninách volno, řekl jsem si, že ano, že to zkusím. Už teď mám pocit, že to bude trošku úmorná práce doprovázená vedrem a tou vietnamskou vlhkostí, která padla na Prahu. Ale tak proč to nevyzkoušet, že.“
Prozradíte, kdo je interpretkou, v jejímž videoklipu budete účinkovat a co se v něm bude odehrávat?
Ve videoklipu je hlavní osobou mladá zpěvačka, která bude zpívat asi jednu píseň. Předpokládám. Málokdy se toho dělá víc. A s Ivankou jsme manželé, takoví trošku, řekněme, opotřebovaní manželé. Ale máme se rádi a čekáme a těšíme se na její návrat domů. A to je všechno. Jak se to hraje, to věřím, že mi řekne pan režisér.“
Když se bavíme o hudbě, jaký je váš oblíbený hudební žánr? Čí písničky si rád pustíte?
„Já mám rád swing. Jsem dítě uštknuté ještě swingem, chytil jsem takový ten ocásek swingu někdy po válce. Takže je to už strašně dávno. Myslím si, že swing nezahyne, protože proti všem těm moderním hudbám má v sobě strašnou radost. Je optimistický. A hlavně to byla doba, kdy ta kapela nějak vypadala. Měli brilantinu ve vlasech, byli učesaní, měli pěšinky, byli oholení, měli bílá saka. Bylo to všechno prostě krásné. Nebyli to takoví ti Jožinové z bažin, jací jsou dneska. Většina současných kapel tak vypadá. Vždycky se trošku bojím, že mi vyhrožují a straší mě. A pak vidím to rozjásané publikum na obrovských mega stadionech, jak zpívá s nimi a říkám si: Tak teď už vím bezpečně, že do tohohle světa nepatřím.“
Jak se vám vydařilo léto? Říkal jste, že jste měl volno. Jak jste si ho užil?
„Tohle léto nebylo zrovna vydařené. Měli jsme v rodině nějaké závažné zdravotní problémy. To už je za námi. Trošku mě ničí ta vietnamská vlhkost, která k nám dorazila. Ale ta ničí většinu starých lidí. Takže pokud možno nejsem na sluníčku, jsem doma, tam jde větrák. A čtu si.“
K jaké knize rád usednete?
„Už jsem se mockrát vyznal ze své lásky k historii, tak se jenom opakuji. Teď momentálně čtu knížku, která se jmenuje Od Bismarcka k Hitlerovi. To je takový průřez německými dějinami. Od Bismarcka, to byl státník, ne ten křižník. To říkám mladý mužům. Říkají: Jo, ten křižník. Já na to: Ne, ne, ten se jmenoval po tom státníkovi, po tom kancléři. To je takové pěkné čtení na léto.“
Ve videoklipu hrajete s Ivanou Chýlkovou manžele, ve skutečném životě žijete se svou paní v manželství přes padesát let. Měl byste pro mladé páry nějaký recept, jak to udělat, aby manželství spokojeně trvalo takovou dobu?
„Nevím. Můj známý říkal, že manželství je koncert a chodí na něj diletanti. To není úplně blbé. Nicméně každý člověk asi musí trošku slevit, na to přijde časem. Nemůže být jeden vládce a druhý který jenom poslouchá. Chce to asi i toleranci. Je bezvadné, když žena umí skvěle vařit. To je velký přínos do rodiny. A když je to hodná maminka, která vychová dvě děti, tak je to úplně báječné. Takže bychom mohli skončit Zdeňkem Rytířem: Když si báječný chlap vezme báječnou ženskou.“
Prozradíte své nejoblíbenější jídlo od vaší paní? Čím vás nadchne, když vám uvaří?
„Ona dělá všechno strašně dobře. Když jsme teď byli v jednom hotelu, zjistil jsem, že zkazit se dá i chleba s máslem. Já jsem polévkový člověk, mám rád polévky a polévky dělá vynikající. Mám rád všechny polévky na světě, kromě dršťkové. To zas nesmím sedět u stolu, kde se jí, protože to nesnesu. Ale gulášová, která je jí hodně podobná, tu miluji. Nicméně nejradši na světě mám česnekovou polévku a držím se hesla, které razil basák a ze skupiny Rangers, který hrál na housle Jirka Weisser, že ani v česneku není bohužel dost česneku.“
