V komedii Pánský klub, která před týdnem vstoupila do kin, hrajete sexuální terapeutku. To jste asi byla ve svém živlu, protože stejnou roli hrajete i v divadle.

Já už s touhle postavou žiju vlastně od roku 2019, kdy měl Pánský klub premiéru v Divadle Na Jezerce. Právě tam můj manžel a režisér (Matěj Balcar pozn. aut.) pozval potenciální producenty. A díky tomu, že přímo v divadle viděli, jak to v hledišti funguje, se nakonec převedla na plátno.

To jste si tu roli pěkně nazkoušela. Takový luxus herci dneska při natáčení moc nemají.

Dřív před samotným natáčením fungovaly čtené zkoušky, dneska už na to není čas a finance. Takže jsme měli opravdu štěstí, že jsme to znali z divadla. Díky tomu jsme mohli natočit třeba devět deset stránek v kuse a myslím, že se s tím pracovalo líp i ve střižně.

Ale všichni z divadla jste tam nakonec nehráli. Proč?

Film je neúprosný v tom, že potřebuje nějaké tahače do kin. Třeba ve filmu Vlastníci, což byla taky původně divadelní hra, se přeobsadili prakticky všichni, protože ti divadelní herci byli pro diváka neznámí. No a já jsem v podstatě taky pořád neznámá, v době natáčení jsem ještě nehrála ani v Ulici, takže mě zachránilo, že jsem měla v páru Jirku Mádla, což je áčkový herec. Přistoupil také Bolek Polívka. Ale Matěj klukům, které přeobsadili, napsal ve filmu náhradní role.

Zaznamenala jsem vás v epizodních rolích v některých seriálech, až do Ulice ale nešlo o nijak výrazné postavy. Čím to?

To já nevím. Zatím to prostě nevyšlo. Ale hrozně mi pomohla právě Ulice, no a uvidíme, co se stane po Pánském klubu.

Chodíte těm rolím naproti třeba na konkurzech?