Evu Pilarovou zná v Česku snad každý coby vynikající zpěvačku. Ale nikdo ji nezná tak, jak jste ji znal vy. Jaká byla mimo jeviště a kamery?

Byla skvělá! Málokdo, kdo ji nepoznal zblízka, by uměl odhadnout, jaká ve skutečnosti byla. Do hlavy jí nikdo neviděl. Na jevišti zářila, ale když přišla domů, byla to úplně normální ženská, se vším všudy. Neměla žádné hvězdné manýry, a když ji někdo označil za legendu, spíš ji to vytočilo. Já ji tím občas pošťuchoval, že tedy asi legenda bude, když se to o ní tak často říká. Vždycky mě jen sjela pohledem a prohlásila: „Hele, laskavě mě neštvi!“ (směje se) Stejně tak neměla ráda výraz celebrita, ani za tu se nepovažovala. Prohlašovala, že dneska může být celebritou každý hejhula, co ani pořádně nic neumí, nic nedokázal. Ona byla prostě Pilarka, nic víc, nic míň.

Zní to, že byla celkem od rány, nebrala si servítky…

To rozhodně. Eva byla ve znamení Lva, to jsou obecně dominantní jedinci. No a já jsem přizpůsobivý Blíženec. Takže co řekla Eva, to vždycky platilo, a co jsem řekl já, to neplatilo nikdy. (směje se) Ale ne, to samozřejmě přeháním. Měla svou hlavu, ale rozhodně mě pokaždé vyslechla, pak si ten můj názor nechala třeba tři čtyři dny rozležet v hlavě a nakonec třeba přišla s tím, že jsem měl pravdu, že to uděláme po mém. Ale musel jsem ji vždycky nechat, aby si k tomu došla sama, něco jí nutit na sílu, to nebyla cesta.

Ze setkání s ní si pamatuji, že na mě působila jako klidná a velmi distingovaná dáma. Prý se ale uměla i pěkně naštvat…

Ježíši, a jak!