Změnila jste svůj stav z vdané paní na rozvedenou mámu dvou dětí. Jak se ve staronové roli cítíte?

„Překvapivě dobře. Je správné, že rozvod probíhá tak, jak probíhá, že se nemůžete rozvést během jednoho dne. Je to etapa vašeho života, která trvá – jako u mě – třeba rok. Takže člověk má možnost se s tou myšlenkou sžívat, za což jsem byla ráda.“

Přesto jste prohlásila, že to hodně bolelo a že jste si myslela, že to nezvládnete. Co na tom bolelo nejvíc?

„Asi všechno, na toto se přesněji odpovědět nedá.“

Nakonec jste dle vašich slov spokojená a rozvod vám pomohl mít ráda samu sebe. Jak vám přesně pomohl?

„Člověk si řekne, že se v životě může spoléhat vždy jen sám na sebe a že je to nejlepší řešení. Vážit si sám sebe, dbát o sebe, protože přeci jen jsem maminka dvou dětí a chci tu pro ně být co nejvíc. Tudíž se nechci přepínat a chci si vážit každé vteřiny, kdy jsem zdravá a spokojená.“

Došla jste k tomu sama, nebo jste využila pomoc psychologa?

„Nejsem úplně typ na to, abych chodila na psychoterapii. Nemám na to čas, a asi bych na to neměla ani peníze, takže jsem si poradila sama.“

Jak dlouho vám to trvalo, než jste k takovému poznání dospěla?

„Samozřejmě že takováto proměna není ze dne na den, trvalo to nějaký čas, ale přesně to nedokážu určit.“

Co vám v tomto procesu nejvíce pomáhalo?

„Důležité je nesnažit se s partnerem hádat a vracet se k němu, nepsat mu lítostivé zprávy. Každá žena bude mít stavy smutku, ale řešením je vymazat dotyčného z hlavy. Načetla jsem si k tomu spoustu knížek a byla tam i rada, aby si žena představila, že je partner mrtvý. Je to krutý, ale