*Laďo, s jakým pocitem to půlkulaté jubileum vítáte?
„V první řadě si vážím, že jsem se dožil tak vysokého věku, protože jsem to nedávno počítal, a nejméně patnáctkrát na mě sáhla smrt. Unikl jsem jí a musím zaklapat na dřevo, že jsem tady.“
*Tolikrát? Ví se o rakovině, ale co byly ty další osudové okamžiky?
„Třeba v Rio de Janeiru mě při plavání stáhla spodní vlna a nemohl jsem se dostat k břehu, už jsem byl na pokraji sil. Nebo ve Švýcarsku, kde jsme měli jednu noc strávit u známého v karavanu. Šli jsme před spaním k němu domů na panáka, mezitím se strhla bouřka a na ten karavan, kde už jsme měli věci, spadl obrovský strom a rozmačkal ho. Na Aljašce, kde jsem chodil krmit tuleně, jsem překvapil ukrytého pytláka, který na mě zamířil pistolí. Také jsem měl na lodi kamaráda, se kterým jsme se vzájemně na cestách filmovali, a v Nassau jsme se na jednom rozcestí rozdělili, že každý prozkoumáme jednu cestu. Už jsem ho nikdy neviděl živého, večer ho přinesli na hotel mrtvého. Někdo ho okradl a ubodal. Chybělo málo, a šel jsem po té cestě s ním. Mám skutečně výjimečného anděla strážného.“
*Minulý týden jste měl mít narozeninový koncert, musel jste ho ale – ostatně jako všichni – zrušit.
„V téhle situaci je to samozřejmé. Koncert bude 10. prosince v Semillasu v Brně a je skoro vyprodaný, mám radost, že nikdo ani nevrátil lístky.“
*Pokud vím, původně jste tam měl křtít i nové CD a jako kmotr byl ohlášen cestovatel Miloslav Stingl. Ten ovšem minulý týden zemřel – taky osud…
„Bohužel… Byli jsme s Miloslavem Stinglem velcí přátelé, seznámili jsme se už v dobách, kdy jsem vystupoval na zaoceánských lodích. On byl jediný český pasažér, kterého jsem během cest do Panamy a na ostrov San Blas potkal. Nosil jsem mu foťáky, chodil jsem tam s ním za indiány a podobně. Byli jsme v kontaktu až do jeho posledních chvil. Ještě o Vánocích jsem s ním mluvil, domlouvali jsme právě ten křest, kde měl být ještě se Steve Lichtagem a Jiřinkou Bohdalovou. Nikdy na něj nezapomenu.“
*Vidíte, takhle se přeci jmenuje i to nové album! Proč?
„Po pěti letech jsem vydal své v pořadí devatenácté cédéčko Never forget. Tedy nikdy nezapomínej. Při zpívání těch songů se totiž vžiju do vzpomínek na lidi, které jsem měl rád a kteří tady už nejsou. Rodiče, kamarádi, kteří už odešli, a podobně.“
*Jak trávíte karanténu?
„Hodně vyřezávám. Vyřezal jsem Karla Gotta, Felixe Slováčka, teď mám v plánu ještě Jiřinu Bohdalovou a Vlastu Buriana. Taky jsem si chtěl udělat k narozeninám radost, tak jsem koupil pětasedmdesát smrčků, které sázím k plotu a jsem zvědav, kolik se z nich uchytí.“
*Stromy a les - k tomu jste měl vždycky velký vztah, že?
„Už v patnácti letech jsem založil trampskou osadu Tomahawk. K trampingu a přírodě se hlásím celý život, dodává mi to sílu. I v dobách komunismu bylo utéct do lesa jednou z mála svobod, které jsme měli. Stačila kytara, kamarádi, kousek párku a jelo se. To byl celý můj život. Teď jsem měl mít i trampskou výstavu! V Letovicích na zámku mám vyčleněné čtyři místnosti, kde jsou předměty z celého mého života a cest. Je to otevřené už dva roky a lidé stále mají zájem. Měla být právě i ta trampská výstava, která se měla otevřít v březnu, ale přišel covid, takže jsme ji zatím museli odložit.“
VIDEO: Laďa Kerndl: Nedávali mi ani procento šance na přežití!
