Film 3Bobule jste natáčeli na Moravě, ve vinařském prostředí. Jak jste se tam cítil?

„Na Moravě je mi vždycky dobře. Je to taková země zaslíbená a mám ji moc rád. A ještě když je to podpořené dobrým vínem! Producent Bobulí, Tomáš Vican, můj letitý kamarád, mě navíc zavedl do tajů výroby vína. Ale hrozny jsem sbíral jenom ve filmu. Není to snadné. Musíte u toho být v předklonu, a to není vůbec jednoduchá práce. Zvlášť, když máte dva metry jako já!“

S bratrem jste vyrůstali v herecké rodině. Bylo jasné, že zůstanete u umění?

„Vůbec ne! Šli jsme každý jinou cestou, abychom nakonec stejně skončili u divadla. Tatínek nás do zákulisí bral málo, třeba na Mikuláše. Věděl, že je to těžké povolání a do divadla nás nelákal. Vyrůstali jsme ve stejném městě, v Českých Budějovicích, jako Bára Hrzánová. Ta hrála odmala, protože babička s dědečkem ji s sebou na zkoušky brávali.“

Kdy jste s herectvím začal vy?

„Poprvé v deváté třídě, a pak jsme s Bárou o prázdninách hráli v Dalskabátech čerty, a to na otáčivém jevišti v Českém Krumlově. Táta tam hrál Trepifajxla. Pamatuju si, že jsme měli honorář dvacet pět korun. Tehdy ale vůbec nebylo jasné, že půjdu k divadlu.“

Kam vás to táhlo?

„Ke zvířatům. Mě i Karla. Ten chtěl jít do Chuchle jezdit dostihy, já zase drezúry. Oba dnes máme plno zvířat. Máme v sobě lásku ke koňům i k divadlu. Bydlíme na venkově. Osobně mám město rád, obdivuji jeho architekturu, ale ještě radši se vracím na venkov.“

Jak to máte daleko do Prahy?

„Asi tři čtvrtě hodiny. Šest kilometrů od domu mám vlakovou stanici, takže když zkouším v divadle, jezdím vlakem. Vystoupím v Praze na nádraží a v divadle jsem za pár minut. Ale na představení jezdím autem, v noci to na nádraží není žádná slast.“