V květnu máte páté výročí svatby, ale jste spolu už patnáct let. Komu se nechtělo do chomoutu – Vám, nebo Báře?

„Přiznávám, že spíš mně. Měl jsem pocit, že svatba není nutná. Měli jsme spolu děti, staral jsem se o rodinu a ani ve snu by mě nenapadlo, že i kdyby se to stalo a rozešli jsme se, nechal bych rodinu ve štychu. Postupem času – trvalo mi to, pravda, dost dlouho – jsem pochopil, že pro Báru je to důležité téma. Že i když mne k ničemu nenutí, byla by ráda, kdybychom spolu žili jako manželé. Kvůli jejímu pocitu bezpečí, dětem a podobně. A tak jsem ji požádal o ruku... A jsem za to rád.“

Myslíte, že je pro vztah dobře, když jsou oba jaksi od fochu?

„No, v současné situaci, kdy jsme oba ve stejný čas přišli o práci, to rozhodně není žádná výhoda. Myslím, že je těžké to hodnotit nějak obecně, každý pár to může vnímat jinak. Možná kdybychom byli oba houslisté, mohlo by to způsobovat nějaké třenice. Ale my si ve svých profesích velmi fandíme. Jen se založením agentury přišla na přetřes otázka, zda zastupovat i Báru. A to nejen jako herečku, ale především jako skvělou zpěvačku. Nechci totiž doma řešit pracovní věci typu, proč agentura nezařídila to či ono nebo nějaké další problémy, které samozřejmě občas vyplynou. Dohodli jsme se ale nakonec, že ji zastupovat budeme, a zatím nám to nepřináší nijak velké problémy.“

Bára Kodetová o manželské krizi v době koronaviru: Rozvod by se měl odložit!

Vedete k hudbě i dcery. Nemáte strach, že se tím třeba v dospělosti neuživí?

„To bych musel mít věšteckou kouli, abych viděl do budoucnosti. Ale když má člověk talent, musí se mu jít naproti. Holky jsou zatím ve věku, kdy je hudba především baví, i když náznaky, že by v oblasti umění nějak zakotvily, tu jsou. Violettka hraje na housle a Sophia na violoncello, obě také krásně zpívají. Na nástroje cvičí i hodinu a půl denně a ani je do toho nemusím příliš nutit, mají k nim hezký vztah. Uchytit a prosadit se v hudbě nebo kulturním světě obecně, je těžké. Nestačí jen talent, je to dřina a člověk také potřebuje kousek štěstí. Musí se to brát jako poslání. Takže uvidíme. Sophinka chce být navíc herečka po mamince, ta má v tomto směru tedy našlápnuto na více stran.“

Jakou nejdůležitější myšlenku dětem vštěpujete?

„Aby byly dobrými lidmi. Aby si vážily toho, co mají, šťastnou a zdravou rodinu s mámou a tátou, kteří je milují. Aby si šly za svým, dělaly, co je baví, a byly nějak prospěšné. A jako každý normální táta chci, aby se učily, poslouchaly, nehádaly se a pomáhaly. Vždy jsme se s Bárou snažili, aby měly normální dětství, chodily do běžných škol a kroužků, kamarádily se s ostatními dětmi. Snad se nám dařilo a bude dařit od nich to zatížení našimi jmény a rodovým dědictvím trochu odstrčit.“

Kdybyste si musel zvolit běžné občanské povolání, čím byste byl?