23°C
Jako součást jakési psychické přípravy na odchod své maminky si Jakub Železný zkoušel připravit pohřební řeč. „Chtěl jsem říct třeba to, jak byla maminka statečná a jak odolala svodům komunistické moci. Musela kdysi odejít z výborného místa, protože nesouhlasila se sovětskou okupací. Nepodepsala vstup do KSČ ani spolupráci s StB. Mimochodem, to jsem tam taky chtěl říct: StB ji vedla jako nepřítele pod krycím jménem Belina,“ vysvětlil Železný v rozhovoru pro Dnes Magazín.
Jeho maminka si ale nakonec přála pohřeb ve Francii, kde poslední roky svého života žila. Na Jakubovu řeč se tak nikdy nedostalo, protože obřad se konal ve francouzštině. „Mluvila na něm starostka, jeden blízký přítel a za rodinu anglicky bratr David. Můj proslov tak zůstal nevyřčený a posloužil mi jako součást terapie. V tu chvíli mi to dost pomohlo,“ svěřil se moderátor.
Se svou maminkou si Jakub v poslední době říkali úplně všechno. Probírali soukromé, intimní věci, ale také průběh její nemoci. Když mu lékaři ve Francii řekli, že už je jeho matka v posledním stádiu nemoci, pořád věřil, že se stane zázrak a uzdraví se.
„Říkal jsem si, že přece není možné, aby tady máma nebyla. Pro mě to byla první ztráta tak blízkého člověka v životě a pořád si ji vlastně neuvědomuju. Že nepřijde, nezavolá, za nic mě nevypeskuje ani nepochválí. Že už jí nemůžu zavolat o radu,“ polykal těžká slova smutku Železný. Se svou maminkou se naposledy viděl v den svých 45. narozenin a o její smrti se pak dozvěděl od bratra po telefonu.
