*Dítě jste si dlouho nepřála. Dokážete říct proč?

„Vlastně, přemýšlela jsem o tom asi miliardkrát. Nebylo to kvůli práci, nejsem dostatečně ambiciózní člověk na to, abych si řekla – nejdřív kariéra a pak dítě. Takže... Ne, prostě to přišlo později. Dnes ani nedokážu říct proč, nevím.“

*Kdy jste změnila názor?

„Už před pár lety. Pět šest let se snažíme o dítě. Myslím, že jsem si vždycky říkala, že jsem ‚vnitřně mladá‘, že můžu mít dítě, kdykoliv budu chtít. Nebo jsem si myslela, že až budu chtít, budeme ho mít. Ale nakonec to tak vůbec nebylo. Když mi bylo dvaačtyřicet třiačtyřicet, navštívila jsem gynekologa, aby zkontroloval, zda je vše v pořádku. Jestli tam není něco, co by mohlo početí bránit. Nic. Tak se můj manžel ptal, kolika procentní šanci máme mít miminko, a doktorka odpověděla, že čtyř, pěti, šestiprocentní. Byla jsem v šoku. Plakala jsem. Říkala jsem si, že je nemožné, abychom nikdy neuspěli. Bylo to hrozné. Opravdu hrozné, protože jsem to nečekala. Říkala jsem si, to není možné, ta doktorka se spletla, tak to není.“

*Otěhotněla jste přirozenou cestou?

„Byla jsem na umělém oplodnění. Podstoupila jsem to třikrát a třikrát to bylo v zahraničí. Toto je můj třetí pokus umělého oplodnění.“

*Takže dva pokusy byly neúspěšné?

„Dva neúspěchy. A to nemluvím o tom, kolik máme za sebou neúspěchů, když jsme se o dítě pokoušeli přirozeně.“

*Potratila jste?

"Ano, ano. Je to jako na horské dráze. Musíte být hodně silná, abyste to ustála.“

*Je to také zkouška pro vás jako pár. Jak jste těmto zkouškám vy a manžel čelili?

„Můj manžel je velmi klidný a vyrovnaný člověk, nestresuje se, takže to byl on, kdo vyrovnával můj stres. Na začátku jsem plakala pokaždé, když jsem viděla těhotnou ženu. To bylo hrozné. A on ten problém trochu zmírňoval. A pak jsme pomalu začali mluvit o adopci, jinak bychom dítě neměli vůbec. Je to tak, to je život. Pak jsem cítila vinu, protože jsem si říkala, proč jsme to nezkoušeli už dřív... I proto jsem smutná, když otevřu časopis pro ženy a tam se dočtu, že mít dítě po čtyřicítce je úplně v pohodě a super snadné. To není pravda, není to pravda. Své těhotenství vnímám jako zázrak.“

*Takže třetí umělé oplodnění bylo to úspěšné, ale na začátku těhotenství jste měla velký strach...

„Byla jsem na krátkém natáčení, když jsem začala krvácet. Myslela jsem, že je to konec. Že jsem dostala menstruaci, že to skončilo.“

*Kde jste byla?

„V Laponsku (směje se). Byla jsem v Laponsku, to bylo strašné. Šla jsem ke gynekologovi, tedy přesněji ke dvěma gynekologům a ti na ultrazvuku nic neviděli.“

*Jako že jste nebyla těhotná?

„Jo. Myslela jsem, že je konec. Ale pak se ukázalo, že ne. Udrželo se to ve mně.“

*A v jakém momentě jste si dovolila věřit, že jste těhotná?

„Pořád tomu nevěřím, protože to ještě není konec. Neporodila jsem, ještě dnes nejsem úplně v klidu. Možná to není správně, ale já nemůžu být v klidu.“

*Máte společníka, se kterým můžete své těhotenství sdílet, protože vaše mladší sestra Natalia (40) náhodou otěhotněla více méně ve stejnou dobu jako vy.

„Je to šílené (směje se). Miminka jsou od sebe 80 dní. Je to úžasné mít vedle sebe někoho, kdo je ve stejném stavu jako vy. Ona byla první, takže mi předala všechny zkušenosti, tak to pro mě bylo mnohem snazší.“

*Bylo to výjimečné, když jste byla u porodu vaší sestry?

„Ano. Viděla jsem všechno a plakala jsem. Bylo to tak dojemné, když miminko lezlo ven. Je to pro mě obrovská vzpomínka. Moje sestra porodila rychle, ale dost komplikovaně. Epidural nezabíral, takže jsem viděla moji sestřičku trpět a nemohla jsem nic dělat.“

*Dostala jste strach z vašeho vlastního porodu?

„Jsem úzkostlivá. Ano, mám strach. Snažím se sama sebe uklidnit, nemyslet na to. A pak si říkám – zvládnu to, jako každá.“

*Stanete se matkou ve svých 46 letech. Neptala jste se sama sebe, jestli už na to nejste stará?

„S manželem jsme přemýšleli…  No, přemýšleli jsme… Nemůžeme si být jisti, že budeme žít do sta let a že ho budeme provázet celým jeho životem, ale to je život. Stává se to i mladším párům, kterým se přihodí třeba nějaké neštěstí. Zkoušíme na to nemyslet. Pokusíme se o něj starat nejlíp, jak dokážeme, až do našeho konce. Opravdu ho zahrnout láskou, protože,v životě je tolik velmi těžkých situací. Já jsem měla mladé rodiče, ale od mého otce se mi nedostávalo lásky, kterou jsem potřebovala. To si v sobě nesu jako velké trauma. Radši bych měla staršího, ale milujícího tátu.“

*Nabrala jste skutečně jen pár kilo, těhotenství na vás není skoro vidět...

„Ano, vím, nepřibrala jsem, myslím proto, že jsem vysoká, protože moje dítě není úplně malé.“

*V každém případě jste nějaké to kilo nabrala, což je naprosto v pořádku. Dostala jsem se v rámci vaší kariéry do situace, kdy vám řekli, že musíte trochu zhubnout?

„Ano, nedávno jsem měla focení, když už jsem byla těhotná, a pořád jsem měla tendenci břicho zatahovat, to je šílené. Takže jsem si zakryla břicho a fotograf mi říkal: ‚To je o ničem, když si budeš zakrývat břicho. Ne, to břicho musí být vidět.‘ Takže jsem najednou musela dělat úplný opak toho, na co jsem byla zvyklá a co jsem doteď dělala. To bylo vtipné.“

*Jako modelka jste si držela dlouhou dobu krásnou postavu. Nemáte strach, že si postavu teď zničíte?

„Upřímně o tom nepřemýšlím, protože mi je 46 a už nebudu fotit plavky. Takže jestli moje tělo není teď perfektní, je mi to jedno.“

*Takže stárnout s humorem znamená, že ve třiceti se předvádí plavky a ve čtyřiceti letech pak brýle?

(směje se) „Takhle o tom nepřemýšlím. Ale je to vtipné, opravdu vtipné. Líbí se mi, že modelka může předvádět všechno.“

*Tak, jste připravena na porod? Miminko už je na cestě...

„Ještě nemám sbalenou tašku. Honí mě čas a já ještě nemám sbalenou tašku. Myslím, že to udělám dnes večer. Pořád mám ještě trochu času, ne? Doufám, že si ten okamžik budu pamatovat a skutečně ho naplno prožiji, protože je to asi naposledy.“

Fotogalerie
42 fotografií