Plánovala jste mít miminko, nebo to byla náhoda?

„Rozhodně jsem si vždycky myslela, že budu mít dítě v pozdějším věku, protože mamka mě měla ve 40. Říkala jsem si, že si nejdřív chci udělat kariéru a zaopatřit se. Ale Bůh to chtěl jinak a vlastně jsem za to strašně ráda. Přišlo to ve chvíli, kdy mělo. Potkala jsem neuvěřitelného člověka, se kterým žiju a miluju ho.“

Nechybí vám třeba občasné řádění někde v baru?

„Absolutně ne. Nejsem typ, který potřebuje zažít typickou pubertu.“

Takže jste si vůbec neprošla bujařejším obdobím?

„Ale to ano. Měla jsem v jednu chvíli takové trochu punkovější období, což bylo asi rok před tím, než jsem otěhotněla. Tenkrát jsem ztratila samu sebe a nedařilo se mi najít se zpět.“

Jak mám chápat, že jste nemohla najít sama sebe?

„Vlastně jsem nikdy nezažila takový ten mladý život. Ale dobrovolně. Studovala jsem si hudbu, vzdělávala jsem se v herectví, zpěvu. Pak jsem v patnácti odjela do Prahy studovat konzervatoř. Dostala jsem větší roli v muzikálu a od té doby jsem se věnovala práci. Někdy jsem samozřejmě na párty šla, ale většinou tyhle výkyvy trvaly třeba měsíc, kdy jsem víc chodila ven.“

 Takže jste si nezažila ani holčičí románky?

„Také vlastně ne. Měla jsem od 15 do 17 jeden vztah, pak půl roku nic a pak šestiletý. No a potom jsem právě byla rok sama, a to jsem začala chodit pařit. Dá se tedy říct, že jsem si zažila pubertu ve dvaceti.“

A tohle období utnul nynější přítel?

„Hluboce jsem se zamilovala a už jsem neměla potřebu někde popíjet v baru. Známe se sice už od školy a on byl pro mě mužská ikona už od začátku, ale v té době by mě ještě nezvládl, jsem ráda, že jiskra přeskočila až později.“

Jak to myslíte – nezvládl?

„Byla jsem hodně ulítaná a nevěřila jsem si. Myslím si, že když si člověk nevěří, tak mu nemůžou moc věřit ani ostatní. Byla jsem prostě hodně mladá, pořádně jsem nevěděla nic o životě. A on byl taky, dá se říct, dobrodružnější. Prostě pěknej chlap, což je ale pořád.“ (směje se)

Žárlíte?

„Já mu věřím. Bez toho by ten vztah asi nemohl fungovat.“

Plánujete svatbu?

„Zasnoubili jsme se ještě před tím, než jsme měli Nathánka. Nechtěla jsem se vdávat s bříškem, takže jsme to odsunuli.“

Předpokládám, že nejen přítel, ale i mateřství vás trochu usadilo?

„Dalo mi to jistotu a víru v samu sebe. To jsem nikdy neměla. Do té doby za mnou vždycky stála máma. A teď jsem si uvědomila, že musím být pro někoho máma já. Není to úplně, že bych dospěla, ve spoustě věcech jsem ještě dítě, ale je to o tom, že jsem si začala věřit. Možná jsem působila hodně sebevědomě, ale rozhodně jsem nebyla.“

V jakých věcech se cítíte jako dítě?

„Myslím, že udržet si v sobě kus dítěte je důležité. Mám ráda hry, barvičky, ráda něco tvořím. A vlastně je to i dobré, protože si o něco raději hraju se synem. Jsme parťáci, dala jsem si za cíl vytvořit z něj člověka, jakého jsem vždycky chtěla potkávat.“

A co další děti, ty jsou také na seznamu?

„Jéjej, přála bych si obrovskou rodinu, klidně pět dětí. Rodina je to nejkrásnější, co je. Sestra se provdala do Itálie a tam jsou velké rodiny běžné a mně se to strašně líbí.“

 

Fotogalerie
26 fotografií

Video: Eva Burešová z Modrého kódu: Pohled na těhotnou ženu některým lidem vadí

Video
délka: 01:19

Eva Burešová z Modrého kódu: Pohled na těhotnou ženu některým lidem vadí Adriana Krátká/BPŽ