Po 13 letech už asi víte, že soužití muže a ženy není snadné…

„Samozřejmě, je to hlavně o toleranci a o tom neříct hned věci, které si člověk myslí, když je třeba nějaký konflikt s partnerem. Počkat třeba pět minut a až pak s chladnou hlavou něco říct. Když se něco vypálí hned, dost často už to nejde vzít zpátky.“

Sama jste někdy na partnera nepříjemná?

„Ano, a když mám já takový blbý den a jsem trochu nepříjemná, tak dobře funguje, když také trochu pomlčí. A pak si člověk nejlépe uvědomí, že se chová jako blbec, když ten druhý mlčí a nejde hned do opozice. Tohle nereagování hned se ale člověk musí naučit, chce to léta tréninku.“

Nechala jste se někde slyšet, že vás už Tomáš moc nevnímá…

„Nenaslouchá mi tak, jak mi naslouchal na začátku vztahu. Ale na jeho obranu musím říct, že mě varoval už na prvním rande. Řekl, že když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. Že pak už mi tak naslouchat nebude. Já si myslela, že to nemyslí vážně, ale myslel.“

Muži neumějí, nebo nechtějí ženám naslouchat?

„Neumějí. Zamilovaný muž dokáže tak první půl rok vztahu i naslouchat. Ale pak už moc ne. Možná by nebyly od věci nějaké pilulky zamilovanosti, které by si manželé tak po pěti letech brali…“

Co je podle vás největším nebezpečím pro vztah?

„Nuda, je potřeba pořád něco dělat, vymýšlet. Hlavně ne nazout bačkory a dívat se na televizi, z toho už se pak nedostanete.“

U vás doma asi nuda není, velká rodina, čtyři děti. Pomáhají vám s domácností?

„Jasně, pomáhají, jsme tým! Jen Lucián už vyletěl z hnízda. Ještě ho podporujeme, protože studuje, ale je od dětství velmi samostatný. Nějaký mama hotel by rozhodně nechtěl.“

VIDEO: Lucie Benešová si postěžovala na Tomáše Matonohu

Video
délka: 00:40
1080p 720p 480p 360p 240p

Lucie Benešová si postěžovala na Matonohu: Doma nic nedělá! Blesk TV

Asi by mu už také vadil rámus v tak velké domácnosti…

„Přesně tak, u nás je »čoro moro«, a málokdo to vydrží. Co se tam u nás děje, to je mazec! Každý se pořád hlásí o slovo, křičí přes sebe, do toho mluvím s manželem o práci, každý si mele to svoje, ani se neposloucháme.“

Máte velkou rodinu, po rozchodu s Filipem Blažkem jste ale rok byla sama s malým synem, jak jste to tehdy snášela?

„Byl to hrozně zajímavý rok, našla jsem v sobě hodně síly. A hodně se mi začalo dařit v práci. Oslovila mě Lenka Hornová a začala jsem dělat reportérku v pořadu Prásk.“

Reportérkám říkali berušky.

„Jo, jo, a první berušky jsme byly já a Gábina Partyšová. Dělala jsem to pět let, moc mě to bavilo, a pak přišly seriály. Tuším v roce 2002, On je žena s Ivanou Chýlkovou, pak Horákovi. Ošklivka Katka, Gympl, Vinaři.“

A Ulice…

„Ano, tam jsem hrála dva roky.“

Umřela jste, nebo jste se odstěhovala?

„Ne, rozešla jsem se. V hlavní lince byl kolega Adrian Jastraban jako truhlář. A scenáristé už asi nevěděli, jak rozbít tu jeho harmonickou rodinu, tak nasadili mě, blondýnu Lucii. No a já jsem mu úplně rozšmelcovala vztah. Pak jsem se s ním ale stejně rozešla, a tak jsem v Ulici skončila. Škoda.“

Teď máte tedy divadelní období?

„Ano, v Kalichu hraju už ve zmíněném představení Dvě noci na Karlštejně. A u Karla Heřmánka v Divadle Bez zábradlí ve hře Mnoho povyku pro nic od Shakespeara. Toť vše, časově bych víc nezvládla, zájezdy jsou hodně fyzicky i časově náročné. Vyjíždíme ve tři ráno z Prahy a vracíme se po půlnoci, takže je to nápor.“

Ještě sníte o velké filmové roli?

„Že bych na to myslela každý den, to ne. Kromě nějakých malinkých roliček jsem už ale netočila strašně dlouho, to je pravda a bylo by to fajn. Svět se ale nezblázní, když to nevyjde.“

A jakou roli byste si chtěla zahrát ve filmu?

„Nejlépe nějakou ulítlou bláznivku, podivínku. Takové role se hrají nejlépe. Nejhorší je naopak hrát kladnou, hodnou, zamilovanou pionýrku. Ale i to bych dala, kdyby na to přišlo…“

Fotogalerie
13 fotografií