Pořád jste ve stálém divadelním angažmá?

„Ano, hned po škole jsem šla do Městského divadla v Brně, kde jsem doteď. Jsem tam opravdu spokojená. Občas samozřejmě vystupuju i jinde, když chci, ale to divadlo mi dává úžasné možnosti a krásné role. Můžu dělat muzikály, ale i krásné činohry. Nevydržela bych být někde, kde by mě to nebavilo.“

Takže jste nepřemýšlela o stěhování do Prahy?

„Vůbec. Mně to v Brně vyhovuje, protože je to tam takové malé a milé. Mám to tam moc ráda. Není důvod se stěhovat. Navíc v Česku je všechno tak blízko. Jsme tak malý rybníček, že je podle mě jedno, kde kdo žije, a ty vzdálenosti jsou úplně směšné. Ale je mi vlastně jedno, kde žiju. Jsem fixovaná na lidi, se kterými sdílím svůj svět. Takže kdyby bylo potřeba změnit adresu, udělám to. Žiju ze dne na den tak, jak mě to baví.“

Nebojíte se, že pražský režisér dá přednost někomu z metropole?

„Pokud o vás někdo stojí, tak pro vás přijede. A já nechci dělat jinou práci než tu, kde o mě stojí. Když mě někdo chce, tak si mě zavolá. A když nezavolá, nehroutím se z toho. Na castingy nechodím, na konkurzu jsem nebyla dlouho.“

V televizi nebo ve filmu jste se dlouho neobjevila. Vás to vůbec neláká?

„Já bych i chtěla, ale takové nabídky, které by mě zajímaly, jsem zatím nedostala. I když teď budu na Slovensku točit zajímavý film s německou koprodukcí. Hlouposti mě už ale nebaví. Můj čas je příliš drahý na to, abych točila nějaké nesmysly. Už mám odseriálováno! Nemusím to dělat kvůli složenkám. Můj manžel se o nás postará, to je osvobozující pocit. Mohu se proto soustředit na práci, která mě posouvá někam dál. Hezké nabídce se nebráním nikdy, ale jak říkám, takovou jsem nedostala.“

Odmítla jste v poslední době nějakou konkrétní roli?

„Ano, i z časových důvodů, protože nemůžu stihnout všechno. Musím být v pohodě a mám ještě důležitější věci na práci. Je to tak, jak to je, a jsem spokojená.“

Když říkáte, že manžel vám dává finanční nezávislost, můžete prozradit, co dělá?

„V úplně jiném oboru – on je stavař. Má svou firmu. Měla jsem opravdu štěstí, že se mi ho povedlo najít. Myslím, že takových manželství, jaké máme my, je málo. Je těžké mít za manželku herečku. Divadlo mu nevadí, naopak on mě do něj tahá, když máme volno! Já bych ani nešla...“

Jak jde ale velká rodina dohromady s učením rolí a večery strávenými v divadle?

„Přiznávám, je to chaos a chce to fakt vysokou logistickou, zvládnout to všechno dohromady, a ještě si u toho dovolit hrát divadlo. Pro mě je to opravdu velké vydechnutí, občas i relaxace ve smyslu mít možnost na chvilku zdrhnout z rodiny. O to potom mají děti šťastnější a svěžejší maminku. Sice přijdu unavená, ale jiným způsobem. Protože mě ta práce tolik baví, zúročí se to i na nich. Navíc mám k ruce svou maminku a švagrovou. Hodně mi pomáhají!“

Musela jste si někdy najmout profesionální chůvu?

„Ne, hlavně švagrová mi se vším pomáhá. Nebudu tajit, že jsem na chůvy žárlivá a vůbec na čas, který děti stráví s někým jiným.“

Pořád si děláte podrobné rozpisy, kdo co bude druhý den dělat?

„To musí být, jinak to nejde. Mám čtyři děti a každé má dva tři kroužky, takže mně počínaje druhou hodinou odpolední začínají galeje, protože je všechno na mně. Manžel musí pracovat, já zase dopoledne zkouším v divadle. Děti musí být vycepované, aby se nikde nezdržely, protože pak se to valí jako lavina, a to je potom katastrofa. Když nestíháme, tak se nabaluje nervozita, a pak je to v háji.“

Jedenáctiletá Alenka i desetiletá Elenka už jsou asi samostatnější. Jak to ale zvládají osmiletý Honzík a čtyřletá Maruška?

„No, o samostatnosti se zatím nedá úplně mluvit – všechny jsou ještě malé. U nejstarší dcery už to naštěstí trochu začíná a je to hrozně fajn. Dneska jsme třeba jely do Bratislavy, jenom děti a já. Alenka byla se mnou vpředu a úplně jsem si to užívala, jak mě v něčem zastupovala. Jak říkala dětem – buďte ticho, maminka telefonuje, pusťte si tuto pohádku… Úplně jsem si říkala, ona už je velká, už to není nezkrotné dítě, které musíte nějak vydržet, ale pomocník. Na jejich samostatnost už se velmi těším, protože těch zadků jsem poutírala hrozně moc.“

Na jevišti vydáváte hodně energie. Dodržujete nějakou speciální životosprávu?

„Musím se hlídat, protože mě to jinak unavuje. Hlídám se, abych nevydávala energii za něco nepodstatného, jako třeba za nějakou cukrárnu. Když to na mě přijde, tak se nedá nic dělat, zase to odejde. V rámci rodiny se samozřejmě snažíme dodržovat zásady zdravého stravování, třeba omezovat mouku. Někdy se to daří, někdy míň…“

Máte kolem sebe pořád spoustu lidí. To nemáte někdy chuť se někam ztratit a být sama?

„Teď jsem třeba v Praze pět dní sama, což je úžasné, že si odpočinu. Chtěla bych zase randit… s mým mužem! Nějak jsme to totiž nezvládli a hned jsme měli děti. I když teď si to sem tam taky zařídíme a letíme někam sami na víkend, ale pak je nám zase smutno, že s námi nejsou děti a nevidí to. Jsme zkrátka velká rodina a je nám tak dobře.“

Kde jste se vlastně seznámila se svým manželem?

„Kamarádka mi ho dohodila. Bylo to úplně jasné – po měsíci jsem byla těhotná a vůbec mi to nepřišlo uspěchané. Hned bylo jasné, že je dobrej, a jsem moc ráda, že ho mám. Moc na něho dám, je velmi citlivý a empatický člověk. Pro mě je velmi důležité, co cítí. Moc rád čte, teď jsme byli na dovolené, kde jsme dohnali všechny resty. Bavíme se úplně o všem.“

Kdo je hlava rodiny?

„Jsem tak trochu dominantnější, ale jakmile by si to muž nechal líbit, tak by mě přestal bavit. Takže to je samozřejmě on. Manžel všechno zařídí, je moc šikovný!“

VIDEO: Alena Antalová na chůvy u svých dětí žárlí. Nejvíce času s nimi chce trávit ona sama.

Video
Video se připravuje ...

Matka kvočna Antalová: K dětem chůvy nepouštím, žárlím na ně! Markéta Reinischová, Petr Soukup

Fotogalerie
18 fotografií