Sudího vám asi v Rubínu napsali přímo na tělo, tak jste v něm přesvědčivý a přirozený! (Usmívá se)
„S režisérem Thomasem Zielinským a dramaturgem Vláďou Čepkem jsme hledali nějaký text pro radost, který by nás jako velké fotbalové fandy bavil. A po několika měsících hledání se objevila povídka Thomase Brussiga, kterou přeložil Tomáš Kafka, Sudí Hotový: žalozpěv. Společnými silami jsme to zdramatizovali a nakonec je z toho regulérní divadelní představení, není to jen pro původně zamýšlené klubové hraní, kde by si k tomu diváci dali pivko…“
Před Sudím jste hrál kanonýrka Jarmila v dnes už legendárním seriálu Okresní přebor.
„Vzpomínám na to jako na jedno z nejhezčích natáčení, bylo to dobrý, takoví novodobí Chalupáři. Stálo to celé na Luďkovi Sobotovi, a ten byl v charakterní roli skvělý. Od jeho role se odvíjela celá plejáda dalších postaviček.“
Vy ale máte také docela štěstí na různorodé i charakterní role, nejste v žádné škatulce.
„To je pravda, nejsem, mám rád širší spektrum divadelních žánrů i paletu postav, líbí se mi, když mohu každý večer hrát někoho jiného, kladnou nebo zápornou postavu, v komedii i charakterní roli.“
Vaše vizáž vás ale přímo pasuje na klaďase! (Směje se)
„Mám samozřejmě svoje mouchy, ale ty tady nebudu vytahovat… snažím se být slušným člověkem. Jak se mi to daří, ale mohu jen těžko posuzovat.“
Nikdy neuděláte žádnou levotu?
„Mám v životě jednu takovou nevýhodu: když udělám nějaké šméčko, tak se to hned provalí. Když zaparkuju na modré, tak mám na autě do pěti minut botu, hned jsem odhalen. Nesmím ani lhát.“
Video: Český Lev pro okresní přebor? Ano, to se stalo.
Český Lev pro okresní přebor? Ano, to se stalo Jan Jedlička, Petr Soukup, Vilém Besser
Z toho si nic nedělejte, my chlapi prostě neumíme lhát, ženy nás hned odhalí…
„To je asi pravda. A i proto je rozhodně nejlepší mluvit třeba celý večer pravdu, což má ještě jednu obrovskou výhodu. Ráno si nemusím pamatovat, co jsem večer říkal. A to mě baví. Občas je to samozřejmě náročné, protože někdy zní pravda nepříjemně.“
Mluví z vás zkušenost?
„Samozřejmě, na zkušenost hodně dám, takže třeba na co jsem si ještě nesáhl, do toho se většinou nepouštím. Ale třeba manželství jsem neměl vyzkoušené, to je pravda.“
A hned to nevyšlo, proč?
„Manželce bylo tehdy dvacet, když jsme se brali, mně 30. A prostě se nám rozešly cesty. Nic jsme si neudělali, ale najednou jsme zjistili, že nám to nefunguje dohromady.“
Tehdy, v roce 2011, jste říkal, že Maja je vaše osudová láska…
„Také jsem si to myslel, proto jsme se brali. A vzali jsme se z lásky, kdo to má?!“ (usmívá se)
Po rozchodu s manželkou jste se nechal slyšet, že prožíváte druhou pubertu…
„Já tomu říkám druhá puberta, protože první jsem nezažil… V 18 jsem vypadal na 12 a nikdo se mnou nechtěl nic mít.“ (směje se)
Jak se vlastně taková druhá puberta projevuje?
„Je to vlastně taková nadstavba toho, že jsem teď sám, proto tomu teď tak pitomě říkám. Rozpad manželství nebyl způsoben tím, že by u mě něco takového začalo. A není to takové to prvotní bezhlavé užívání, nejdu do ničeho bezhlavě, je to taková vědomá, řízená puberta.“
Vy dokážete ženě říct, že už vztah nemá smysl a »jdeme od sebe«?
„Může to proběhnout tak, že tomu druhému vyčtete všechno, spálíte mosty a jdete od sebe. A pak je druhá možnost, že se tomu druhému podíváte do očí a řeknete: Tak co s tím provedeme? Oba dva asi cítíme, že to nefunguje, tak co teď?“
To byl váš případ?
„Ano, a můžeme si tak i po rozchodu dál jeden druhého vážit, scházet se, povídat si o životě.“
A nebyl jste to vy, co vytáhl vztahu červenou kartu?
„Ne ne, bylo to fifty fifty, odpískali jsme to oba společně!“
Do nového vztahu se asi neženete…
„Určitě neženu, nikam nespěchám, a protože mám zrovna docela hektické pracovní období, není moc volného času na osobní život. A žena, která by teď se mnou byla, by se mnou spíš trochu trpěla. Uvidíme, třeba se to změní, až někoho potkám…“
Hodně práce jste měl i v době, když jste se rozcházeli s manželkou?
„Ne, částečně se s tím krylo období, kdy jsem o práci ani nezavadil, což byl skoro rok a půl! Proto jsem se nakonec také rozhodl, že musím něco změnit, jít něčemu naproti. Tak jsem po 12 letech odešel z angažmá v Divadle Na Zábradlí. A jsem už skoro rok na volné noze.“
Nebyly důvodem vašeho rozhodnutí také finance?
„Ano, prostě mě to už neuživilo. V angažmá máte méně prostoru pro jiné činnosti a plat je šílený, nestačí to ani na složenky. Za 15 tisíc prostě nevyžijete. Takže jsem na volné noze, udělal jsem asi sedm nových divadel, teď zkouším osmé, hraju v Ohnivém kuřeti a zkouším na Shakespearovské slavnosti, kde budu v létě hrát. Je to trochu dřina, ale nestěžuji si.“
Herectví je prostě riziková profese…
„Přesně tak, v životě herce jsou vždycky taková období, kdy buď sedí doma a čeká na telefon, nebo se nezastaví. Bohužel nic moc mezi tím, alespoň jsem to zatím nepoznal.“
Vy jste ale třeba vidět v televizi velice často.
„To je fakt, ale zrovna v době, kdy jsem neměl téměř žádnou práci, jsem byl pořád v televizi, dávali to, co jsem natočil předtím. A já přitom neměl do čeho píchnout.“
Teď už složenky poplatíte?
„Jo, už je to dobrý, hojím se a v září už snad budu finančně zahojený.“
Očima autora
S Ladislavem Hamplem jsme si hned padli do fotbalové noty. Je to sympaťák a o životě mluví s humorným nadhledem. Jeho slušňácká vizáž ho sice předurčuje k rolím klaďasů, záporáky ale zvládá neméně přesvědčivě...
