Ve světě českých missek jste výjimečná nejen svými krátkými vlasy, ale i tím, že jste se jako jedna z mála po vítězství nerozešla se svým tehdejším partnerem, že?

„To je asi pravda, ale stejně jako není nic černobílé, tak ani takové informace nejsou úplně přesné. Myslím si, že to v mnoha případech bylo jinak. Mnoho partnerů vítězek České Miss neustálo, že jejich dívka měla najednou tolik pozornosti a minimum volného času.“

Byl to velký nápor na váš vztah?

„Ano, už proto chápu, že některé vztahy na takovou životní situaci nejsou připraveny. Výhra v takové soutěži jednoduše vztah vždy ohrozí, ale hlavně prověří. Já jsem doufala, že to s mým teď už manželem Filipem ustojíme, a podařilo se. Když to ale vidím zpětně, v té chvíli jsem vůbec nevěděla, o čem mluvím.“

Jak dlouho jste spolu byli, když jste šla do soutěže krásy?

„Krátce, čtyři měsíce, teprve jsme se poznávali, a tak to pro nás byla opravdu tvrdá zkouška.“

Na druhou stranu to ale možná byla vaše výhoda, kdybyste spolu byli třeba už pět let…

„Upřímně nevím, každopádně jsme to nechtěli za žádnou cenu vzdát. Přestože jsme se samozřejmě občas vzájemně štvali, hádali se, málo se viděli a tak… Navíc abychom se aspoň trochu viděli, sestěhovali jsme se, a to po tak krátké známosti. To jsem předtím s nikým ani po letech neudělala. Ale šli jsme do toho a ve finále nám to vyšlo.“

Jak jste zvládali společné bydlení?

„Nebylo to vůbec jednoduché, potkávali jsme se v bytě nejčastěji večer, když jsem se vracela z různých akcí, on zrovna končil školu a budoval si svou kariéru. Na oba toho bylo nemálo a do toho jsme se vlastně teprve začali pořádně poznávat. Nepomohla ani předchozí zkušenost s partnery, Filip neměl štěstí vždy na věrné přítelkyně, a tak jsem jeho žárlivost těžce snášela, už proto, že jsem věrný typ.“

Jak se to projevuje, nikdy jste nikomu nezahnula, jak se říká?

„Ne, nikdy jsem nikoho nepodvedla, mám v sobě zaryté morální zásady, které bych, alespoň si to myslím, nedokázala překročit.“

Takže když vztah neklape, jste pro jeho ukončení místo nevěry?

„Ano. Nejprve bych se ale snažila problémy nějak vyřešit. Když už někdo někoho podvede, je to téměř vždycky známka toho, že tam něco nefunguje… A muži i ženy to řeší často právě tím, že najdou, co jim chybí, u někoho jiného, aniž by se snažili ten problém vyřešit. V minulosti jsem právě já byla takovou »řešitelkou«, a až když to nešlo, tak jsem to ukončila…“

Váš partner měl smůlu na nevěrné holky, a vy?

„Ani já neměla vždy úplné štěstí, někteří opravdu nebyli hodní chlapi, až teď Filip! Dodnes se pozastavuji nad tím, jak je báječné, že jsme se vůbec dali dohromady. Na začátku, když jsme se potkali, byl Filip zadaný…“

Do toho byste ale nešla, ne?

„Ne, to by bylo podvádění, řekla jsem mu tehdy, že můžeme být kamarádi, ale nechtěla jsem se s ním jinak setkávat, pro mě je zadaný chlap tabu. Za pár měsíců jsme se ale potkali na akci, od našich společných přátel jsem už věděla, že jim to s přítelkyní neklapalo. Až pak jsme se dali dohromady.“

To znamená, že jste si na něho počkala, asi se vám líbil už od začátku, od prvního setkání?

„Ano, líbil, to nemůžu popřít. Ale protože byl zadaný, moje myšlenky se tímhle směrem neubíraly. A zamilovanost přišla až potom, když jsme se začali víc poznávat. Takže to nebylo tak, že by se mi z něho hned podlamovala kolena, to ne. Sympatie tam ale samozřejmě byly, a když mě už po pěti minutách pozval na whisky, tušila jsem, že je to ten správný chlap pro mě! (směje se) Ale všechno se to muselo vyvinout.“

Partner vás pak dost romanticky požádal o ruku na Maledivách...

„Ano, bylo to moc krásné, ale dost jsem tu romantiku Filipovi kazila. Když přišel jeho den, cítila jsem, že má něco za lubem, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, užívala jsem si radostí, fotila po ostrově a on mě musel všude popohánět. Chtěl mě požádat o ruku při západu slunce, a to kvůli mně nestihl, slunce zapadlo.“

Takže vyznání pod hvězdami?

„Ano, obloha byla plná hvězd, nádhera. Bylo mi líto, že jsem mu to pokazila, ale o to krásnější to nakonec bylo. Místo v písku, sklenky vína, poklek, otázka a »ano« uprostřed hysterického pláče.“

Hysterický pláč?

„Byly to slzy štěstí a bylo jich moc. Láskyplně jsem mu odpověděla… a zeptala jsem se, zda požádal o mou ruku tátu, který si na tom zakládá. No a tak mi začal vyprávět, jak se ptal úplně všech v naší rodině… a propukla jsem v ten hysterický pláč… to na mě bylo neuvěřitelně moc štěstí. Filip si všechny oběhal a zeptal se jich, rodičů, sourozenců. A to jsem vůbec nevěděla. Vždycky za nimi přijel s pugétem a dárky. A oni si říkali: Ten jde žádat… A šel. Ještě že my ženy to dělat nemusíme.“

Ta velká romantika proběhla v roce 2014, svatba ale do roka nebyla.

„Prostě to nevyšlo. Moc svateb a práce, tak to bylo až po roce a půl. Brali jsme se v mém rodišti, tedy na Vysočině. Svatba pro někoho malá, pro někoho velká. 80 nejbližších.“

Co miminko?

„Kdyby se poštěstilo, nevadilo by to, ale o miminko se zatím nesnažíme, zatím se zabydlujeme a to nás baví. Ale určitě chceme mít hodně dětí, alespoň tři. V tom se s manželem shodujeme, oba jsme ze tří dětí.“

Jak se v této souvislosti díváte na názor, že se nemá říkat těhotná žena, ale těhotný člověk?

„Slyšela jsem takové diskuze, ale nerada bych těm názorům oponovala. Já bych se cítila jako těhotná žena, když mluvím za sebe. Už ve škole mě učili, že potomky může mít pouze žena. Kdyby to bylo jinak, určitě bychom to někdy svým partnerům přenechaly… třeba porod, který zajisté není nic moc příjemného… i když to samozřejmě patří ke zrodu nového života.“

Máte doma s manželem rozděleny role, kdo má co dělat, opravovat, mýt, uklízet?

„Nejsme zastánci tvrdého rozdělení rolí, děláme každý to, co máme zažité, co je potřeba nebo co nás baví. Žehlím, myju, peru, vysávám, utírám a tak dále a pořád dokola, ale manžel mi pomáhá. Třeba už tím, že si ráno sám žehlí košile do práce. Já třeba strašně ráda montuju nábytek…“

Co dělá manžel?

„Pracuje pro jednu firmu, nechtěla bych to víc specifikovat, je to jeho kariéra a má v ní mou plnou podporu.“

Vy jste rok po získání titulu Česká Miss začala moderovat zprávy na Primě, jak jste se k tomu dostala?

„Dostala jsem pozvání na kamerové zkoušky, nikdy před tím jsem něco takového nezažila… ale proč to nezkusit, říkala jsem si. Tak jsem to zkusila a připadala jsem si, že mluvím a vystupuji naprosto nemožně. No ale druhý den mě pozvali na kamerové zkoušky, přímo už na večerní zprávy. A to byla teprve nervozita, už mi docházelo, že to asi se mnou myslí vážně, že mám šanci. A třetí den jsem práci dostala.“

Musela jste se toho hodně naučit?

„Strašně moc, učili mě hlasový projev, mimický projev, řeč těla, pohyby rukou… měla jsem silná nutkání s nimi stále máchat. Za moderátorským pultem jednoduše není místo pro žádné divadelní pohyby, já jsem přitom velká komediantka v reálném životě. Ale od začátku mě to moc bavilo.“

Zažila jste nějaké úsměvné situace?

„Občas tam nechtěně působíme tak trochu komicky, ale to určitě není naším záměrem. Občas člověka zradí hlava a pusa a místo srozumitelné věty z člověka vyjde hromada nesrozumitelných slov.“

Vzpomenete si na nějakou takovou větu?

„Vzpomínám si na jedno vysílání z kamionu před plným náměstím. Chtěla jsem na akci pozvat diváky a na konci měla zaznít věta: To se budete divit! A já vyprávěla, vyprávěla a zakončila to slovy: To budete divit! Znělo to, jako bych měla přízvuk. Dodneška si ze mě občas kolegové dělají legraci…“

Oblečení do studia si volíte sama?

„Ne tak úplně, v televizi mi radí kostymér, co na sebe. Má mě v oku, a tak ví, co mi sluší a co by bylo do televize vhodné. A tak spolu vyrazíme do obchodu a hledáme to pravé. Kdyby bylo na mně, byla bych stále v černé nebo šedé.“

Hluboké dekolty můžete mít?

„Musí to být decentní, moderátorka zpráv nemůže vypadat příliš svůdně, a už vůbec to nesmí působit vulgárně. Každopádně já sama ani hluboké dekolty ráda nemám.“

Příroda bývá většinou spravedlivá, vy jste ale misska s titulem inženýrky…

„Titul ještě automaticky neznamená, že ten člověk je inteligentní, ale jsem ráda, že jsem školu spolu s prací dokončila.“

A považujete se za hezkou?

„Myslím, že byly okamžiky na základní škole, kdy jsem to jako dlouhovlasá blondýnka poslouchala, nejspíš jsem se tak i cítila… Tehdy... ale ne, rouhala bych se, kdybych říkala, že jsem ošklivá. Ale nikdy jsem neměla pocit, že jsem nějaká kráska, to opravdu ne. A už vůbec ne, že bych jednou mohla vyhrát Českou Miss.“

Zvítězila jste, byla jste úspěšná i jako modelka, ještě chodíte přehlídky?

„Chodím, ale není jich tolik co dřív, baví mě to sice velmi, ale mám přehlídky a modeling už spíš jen jako koníček, hlavně kvůli času.“

Moderátorka zpráv asi nepředvádí na molu spodní prádlo…

„Prádlo jsem nikdy nepředváděla, jen párkrát plavky a stejně jsem si nikdy neodpustila šátek přes boky. Takhle »nahá« se totiž před lidmi necítím dobře, komfortně. Nic pro mě.“

Jste tak stydlivá?

„To ne, ale nikdy jsem se ve svém těle necítila tak spokojená, abych je dokázala sebevědomě vynést na mole… nechávám si to na doma…“ (usmívá se)

Vše o Gabriele Kratochvílové naleznete: ZDE!

Gábina Kratochvílová: Na rozlučce se svobodou striptéra nechci, ale Venušiny kuličky klidně!

Video
délka: 03:01.91

Gábina Kratochvílová: Na rozlučce se svobodou striptéra nechci, ale Venušiny kuličky klidně! Andrii Konontsev

Fotogalerie
20 fotografií