Havelková se narodila do rodiny majitele koloniálu v Českých Budějovicích, který se však zadlužil, a když bylo Libuši 6 let, zemřel. S maminkou a bratry se poté odstěhovala do Prahy za příbuznými, a konzervatoř prý mohla studovat hlavně proto, že byla státní, a neplatilo se za ni.

Za války pak byla mladá herečka totálně nasazená v nacistickém Německu. „Nejdříve do Berlína, kde jsme dělali ve fabrice různé podřadné práce. Pak ale přišly na Berlín obrovské nálety, skoro každou noc se muselo chodit do krytu, a tak nás jednou se vším všudy, se stroji i s Němci, přestěhovali na venkov, do solných dolů. Tam jsme fárali 600 metrů pod zem, každý den ráno dolů a večer nahoru. V takových obrovských slujích jsme vyráběli součástky do letadel. Alespoň tam byl klid, žádné nálety. Ale i tak to bylo svízelné,“ vyprávěla herečka v jednom ze svých posledních rozhovorů.

Podle všeho ji nepotkala ani nijak pohádková láska. S manželem, se kterým měla dvě děti, se po 12 letech rozvedla, a už nikdy nevdala. „Nějak jsem nebyla do světa, nebo jak to mám říct. Vždy jsem se cítila spíš upozaděná a ty muže jsem ani nějak nevyhledávala,“ říkala.

Její dvě děti, dcera Daniela a syn Ondřej, pro ni byli vším. Dohromady jí dali několik vnoučat, a protože babičkovská role jí sedla, přes arcibiskupskou diecézi adoptovala na dálku chlapce z Ugandy.

Poslední roky trávila v domově pro seniory, trápila ji hluchota a další nemoci. Zemřela 6. dubna 2017.

Fotogalerie
30 fotografií