Jak ses se svou ženou seznámil?

To už je hrozně dávno. Myslím, že se známe asi od jejích 14 let, kdy jsme spolu s našimi přáteli začali jezdit různě na chaty. Už tehdy jsme po sobě pokukovali, ale ona tou dobou chodila s mým kamarádem, takže jsem to nechal být. Jenže pak se s ním rozešla. Vlastně já jsem mu jí prakticky přebral. Nebylo to ode mne hezké, ale ona je zřejmě moje životní láska. Jsme spolu od jejích čtrnácti let.  

Vzpomeneš si ještě na první rande?

Už si přesně nevybavuji, kde jsme byli, ale bydleli jsme od sebe kousek, takže jsme spolu nejspíš spolu šli venčit psy. Na jedné chatě se nás už pokoušeli dát dohromady můj nejlepší kamarád (šel mi pak i za svědka) a její nejlepší kamarádka. Jenže my jsme spolu stáli venku před tou chatou a já nebyl schopný říct jednoduchou větu: „Budeš se mnou chodit?“. To, že jsme bydleli kousek od sebe, byla výhoda, ale taky někdy nevýhoda. Já jsem byl hodně romantický. Ona bydlela v pátém patře, když byl sníh, maloval jsem jí do sněhu pod okna srdíčka. Posílal jsem jí různé básničky i psaní. Když jsem ji žádal o ruku, tak jsem koupil asi sto růží a vystlal jimi cestu k posteli, kolem které byly svíčky.

Máte ještě někde ty vzkazy?

Možná někde jsou, možná si je moje žena schovala. Já jsem jí je neposílal poštou. To byla právě výhoda, že jsme bydleli blízko sebe. Nechával jsem jí je za dveřmi, a pak jsem jí zavolal na pevnou linku, nebo jsem zazvonil na její dveře. Popravdě, už si to moc nepamatuji.

Byl váš vztah vždy idylický?

Problémy byly a budou. Má je každý. Žádný vztah nemůže být úplně ideální. Vždy je to o kompromisech a toleranci. Oba máme chyby, ale já musím být schopný žít s chybami toho druhého a naopak. Chodili jsme spolu hodně dlouho, asi čtyři až pět let. A najednou jsme se v těch dvaceti letech rozešli. Ale ne jako, že si dáme pauzu a pak se k sobě vrátíme. Opravdu jsme se rozešli. Každý jsme zkusili něco jiného, a to vztahu prospělo. Návrat k sobě jsem inicioval já. Už po čtrnácti dnech jsem si uvědomil, že rozejít se s ní byla chyba, že mi chybí. Rok jsem ji uháněl. Byl jsem z toho špatný, protože ona samozřejmě měla už někoho jiného. Zhubnul jsem 15 kg za měsíc, to nebylo dobře. Snažil jsem se jí získat zpátky. Nakonec i ona zjistila, že je ve vztahu nespokojená a táhne ji to ke mně. Bylo to prostě oboustranné, ale já jsem ji víc uháněl. Jsme spolu už deset let a loni o prázdninách jsme oslavili páté výročí svatby. Už je to dlouho, co se stala paní Pedrovou. Hrozně to utíká.

Vyrovnává se žena s rozchodem rychleji než muž?

Myslím, že ano. Ženy jsou obecně silnější než muži. Nebo minimálně já jsem psychicky slabý jedinec. Jsem nervóza, za to moje žena ty psychické nátlaky a komplikace zvládá mnohem lépe. Já jsem spíš hysterik a ona je kliďas.

Děti jste plánovali?

Ano, obě. Naopak to první bylo doslova vymodlené. Není to taková sranda otěhotnět, ta dnešní doba, jak je hektická, tak tomu nepřidává. Moje žena před otěhotněním pracovala na porodním sále což je poměrně náročná práce – směnný provoz, noční, stres – a to se pravděpodobně podepsalo na tom, že se nám to dlouho nedařilo. První syn se narodil asi až po roce snažení. Paradoxně druhý syn se narodil pro změnu na první dobrou. Prostě zaúřadovala psychika. 

Autor: Milka

Nesemlela tě tvá práce? Nezpychl jsi?

Je dobré, že jsem se nestal slavným přes noc, ale musel jsem se vypracovat. Mám tak poměrně stabilní fanouškovskou základnu. Často se stává, že čím rychleji se nahoru člověk dostane, tím rychleji zase spadne. Sice mě zná hodně lidí, ale já se slavný necítím. Nohama stojím pevně na zemi a má na tom zásluhu i moje manželka. Ona totiž těmto on-line věcem moc neholduje. Facebook nemá a e-maily píše občas a spíše jen věcné. Asi nemá moc ponětí o tom, co dělám. A občas je to tedy trochu problém. Protože naše nejčastější hádky jsou o tom, že hodně pracuji a nemám čas. Být youtuberem je práce na 24 hodin denně sedm dní v týdnu a to jí trochu vadí. Jasně, mohu si tu práci korigovat, někdy pracovat více, někdy méně, ale ve finále se tím musím zabývat stále. Musím zvedat telefony. Občas jsem přemýšlel nad pořízením asistenta nebo asistentky, který by mi ty věci filtroval a hlídal termíny, abych nezapomínal. Je toho už hrozně moc.

Tvoje žena je na rodičovské dovolené. Nepřemýšlel jsi o tom, že bys ji do své práce zapojil?

Ona nechce, a já to také nechci. Paní Pedrová nemá k počítačům vztah. A navíc já jsem takový, že uznávám to, že rodičovská není dovolená, ale spíše regulérní práce. Sice mám občas pocit, že má „mlíko na mozku“, ale to k tomu patří. Jsem rád, že se žena věnuje našim dětem na sto procent. Ale na druhou stranu mi trochu vadí, že v poslední době jsme spíše máma a táta než manžel a manželka. V poslední době moc nejsme jen spolu. Mrzí mě to, protože teď mám spoustu možností a akcí, kam bych ji rád vzal. Letos jsem byl v Americe, v Londýně, teď poletím na Mallorku. Rád bych ji vzal třeba na předávání cen, ale nejde to. Ještě kojí mladšího syna, tak nemůže a ani nechce být dlouho pryč. Teď je prostě na sto procent máma. Až děti odrostou, bude to lepší. Těším se, že občas budeme moci nechat děti u babičky a dědy a něco podniknout jen spolu. Teď je to náročné a to k tomu patří. Neříkám, že je to špatně, ale taky to není úplně dobře.

Neuvažoval jsi o tom více propojit svou rodinu a práci?

Na začátku jsem se rozhodl, že do toho své děti nebudu zatahovat. Sice občas mě to štve, protože si myslím, že z hlediska popularity by bylo pro diváky i zajímavé točit něco ve stylu tatínkův život a ukazovat, jak to dělám já. Děti jsou ještě malé. Tomu staršímu byly teď čtyři roky a sice už s tabletem umí, ale jsem rád, že také rád lítá s dětmi venku. To patří k dětství, ne vysedávat u počítače. Je ale fakt, že ve videích o svém soukromí mluvím, ale dávám si velký pozor na to, abych nebyl konkrétní. Ve videích může třeba zaznít, kde jsem byl, co se stalo, ale už nezmiňuji jména. Proto své ženě říkám paní Pedrová. Starší syn je malý Pedro a ten mladší je Pidi Pedro. Narušení soukromí se bojím, ale kdyby se to stalo, tak bych se z toho nezhroutil.

Autor: Milka

Jaká videa točíš nejraději?

Hodně točím herní videa, ale nemám jen ty. Lidi nejvíce baví videa škodolibá, třeba když kamarádovi rozbiju notebook, a pak mu dám nový. Hodně točím i cestovatelská videa. Ty jsou super. Netočím je jen pro fanoušky, ale i pro sebe. Zpětně se na ně mohu podívat a připomenout si, co jsem prožil a také to mohu zprostředkovat své rodině. Točím snad všechny žánry videí, snad kromě takových beauty – líčení a tak – to mi nic neříká.

Kde hledáš inspiraci? Hledáš ji třeba u zahraničních youtuberů?

Dříve jsem je sledoval víc. V odběrech mám asi třicet nejvysílanějších youtuberů u nás, a pak pár zahraničních, ale v podstatě na ta videa nekoukám. Jen se dívám na žánr, jaký dělají, kolik toho točí, abych měl o tom přehled, ale inspiraci v tom moc nehledám. Tu hledám spíš sám v sobě.

Plánuješ teď něco nového? Něco převratného?

Já jsem nikdy nebyl typ youtubera, který by chtěl vysloveně šokovat. Spíš dělám věci, které vycházejí ze mě. Chci, aby si lidé řekli: „Jo, to je ono, to je ten Pedro.“ Chci dělat věci, které jsou pro mě přirozené. Nechci dělat věci, které mi jsou proti srsti. Nedělám to kvůli popularitě.

Slavíte Valentýna?

Slavíme. Vím, že to tady v Česku spousta lidí odsuzuje, ale my ne. MysIím, že ho slavíme už od začátku vztahu. Mně to přijde jako hezká příležitost udělat pro druhého něco hezkého. Beru to jako možnost ukázat jí, že si jí vážím, že ji neberu jako samozřejmost, že ji miluji. Vždycky jdeme minimálně na večeři a dostane kytku a čokoládu nebo něco takového. Letos ji třeba díky pralinkám Milka napíšu i zamilovaný dopis. Je super, že se snaží vzkřísit ten zvyk psát dopisy.

Nepřemýšlel jsi o tom natočit jí video a veřejně vyznat lásku? Udělalo by jí to radost?

To by jí sice asi radost udělalo, ale ne takovou, jako když ji pozvu na večeři nebo dostane kytku. Udělalo by jí to radost jako veřejný projev mojí lásky. Vlastně už jsem jí jednou takové video natočil. A asi bylo i valentýnské.

Má psaní dopisů místo i v dnešní době?

Myslím, že by se psaní dopisů mělo zachovat. Je to takové romantické. Dnes už je to spíše takový závan nostalgie. S dopisem si musí člověk dát více práce. Vybrat dopisní papír, napsat sdělení, nalepit poštovní známku, odnést ho do schránky… Dopisem se dá poslat více osobních věcí. A myslím si, že takový psaný dopis je i výrazem toho, že si člověk toho dotyčného více váží. 

I vy můžete být jednou romantičtí jako Pedro. Překvapte svou drahou polovičku hned dvakrát. Kupte si speciální valentýnskou edici pralinek Milka a přímo do nich vepište svůj zamilovaný dopis. K pralinkám navíc dostanete i dárek ve tvaru srdce s krystaly Swarowski. Zvolit si můžete písmenko dle vašeho výběru a udělat skutečnou radost své nejmilovanější osobě. Tipy na to, jak napsat milostný dopis, najdete na www.reknitomilkou.cz