Potkali jsme se po akci, na které se předváděly šperky. Potrpíte si na luxus?

Já a luxus? Tak to vůbec. I když teď jsem ke čtyřicetinám pár vzácných šperků dostala a s radostí je nosím. Jinak mám doma spíše levnější cetky, které mi však přirostly k srdci.

Muži ale krásné ženy šperky často zahrnují…

To sice ano, ale mně to nepřijde důležité. Přesto mě, jako každou ženu, hezký šperk potěší, ale mám jiné priority, žiju sama s dcerou.

Jak dlouho už?

Nějaký čas to už bude. A řeknu vám, že je to někdy opravdu těžké. Žijeme v době, kdy je všechno drahé. Já samotná se musím pěkně otáčet, abychom se měly dobře.

Chcete mi naznačit, že taková televizní hvězda jako vy třeba nevyjde s penězi?

Moderuji zprávy na televizi Nova, jsem zaměstnaná za velmi dobrý honorář, mám se dobře, ale vyskakovat si nemůžu. Práce mě baví a naplňuje. Co se týká jiných kšeftů, třeba moderování akcí, tak jsou, ale často vás v dnešní době raději zaplatí barterem, tedy výměnou za nějaké zboží. Díky tomu mám pár šperků, nějaké oblečení a tak podobně, ale peněz moc ne.

Vždycky jsem si myslel, že televizní moderátoři se topí v luxusu…

To nevím, já žiju normální život. Nakupuji normální potraviny v normálních obchodech, bydlím za Prahou v bytě v Modleticích, který jsem si pořídila na hypotéku, protože jsem neměla na byt v Praze. Často uvažuji nad tím, že bych se s malou vrátila zpátky do Prahy, kvůli dostupnosti, kroužkům, a hlavně škole, navíc si na vesnici připadám hodně omezená. Ale kde vzít milion navíc na byt v Praze? Je to hodně složité.

Museli vám někdy finančně pomáhat rodiče nebo přátelé?

Stalo se mi to, když jsem žila s Romanem Vojtkem. Měla jsem těžké zranění a osm měsíců jsem nemohla pracovat. Byla jsem úplně bez peněz a Roman, když měl jeden kšeft za měsíc za tři tisíce korun, tak jsme byli šťastní. Takže jsme peníze neměli, a já jsem navíc nemohla vydělávat vůbec – to bylo hodně těžké, a tehdy mi rodiče pomohli. Mimochodem, proto si také peněz a jejich hodnoty vážím, protože vím, jaké to je, když je člověk vůbec nemá.

Spadla jste někdy do dluhů?

Ano, zadlužila jsem se! Měla jsem i auto na leasing, který jsem pak splatila. Pak jsem si půjčila větší obnos peněz od svého táty, které jsem mu pak postupně splácela. Nikdy bych ale neudělala to, že bych si vzala půjčku třeba na dárky, to mi připadá absurdní. Kdybych už si měla nějakou půjčku vzít, tak na něco potřebného, třeba na jídlo.

Za co nejvíc utrácíte?

Právě za jídlo. A bydlení.

Můžete třeba v létě vyrazit někam na dovolenou?

Letos se nám to bohužel nepodařilo, také proto, že jsem předělávala byt. A jako matka samoživitelka si nemohu dovolit všechno, co bych chtěla, prostě jsem neměla peníze. Ale chuť by byla, to mi věřte. Ale letos na dovolenou určitě ušetřím, protože vím, že moře je pro děti důležité.

A jako ta samoživitelka, nehledáte po rozchodu s přítelem partnera, který vám pomůže zajistit rodinný rozpočet spíš než lásku?

Já určitě hledám lásku! A hlavně srdce. Hlavou jsem se vdávala a kvůli srdci jsem se rozváděla. Chci chlapa, který bude mít rád mě, ale také moji dceru Jasmínku, protože to je moje součást!

Co by o vás měl případný budoucí partner vědět, aby pak nebyl zbytečně nebo nepříjemně překvapený?

(směje se) Jsem praštěná a ulítlá – to se ani věkem vůbec nezměnilo. Ale mám i spoustu dobrých vlastností, třeba jsem hodně tolerantní. Taky jsem holka do nepohody. Jenže mám zvláštní pracovní dobu, pracuji hlavně večer a to je pro někoho možná až nepochopitelné. Pro mě je to přirozené, někomu to ale může vadit.

A jaká kritéria máte vy? Vadil by vám třeba tlusťoch?

Myslím si, že ne. Vzhled není tak důležitý a čím je člověk starší, kouká úplně na jiné hodnoty. Je pro mě hodně důležité, co ze sebe ten který člověk vyzařuje.

Kdyby se vám nějaký muž hodně líbil, dokázala byste ho i vy sama oslovit?

Možná před několika lety… Ale víte co? Možná i dnes. Člověk se nesmí bát.

Kdy jste vůbec byla naposledy na rande?

Na rande chodím… A prozradím vám i to, že nějaký vztah mám. Ale víc o tom mluvit nechci!

Hledala jste někdy chlapa na seznamce?

V práci na Nově si ze mě dělali srandu, že by mě na seznamku přihlásili. Kolega mi říkal, že tam má profil a píšou mu samý starý ženský. Čtyřicetiletý! Tak jsem mu řekla, že mi je také čtyřicet, a že se tam tím pádem radši registrovat ani nebudu. (smích)

Jak moc vám při seznamování pomáhá známá tvář?

Myslím, že nepomáhá, přesto, že nejsem nijak náročná. Ale spousty mužů se mě nesmyslně bojí nebo se mnou nechtějí jít na rande kvůli tomu, že pracuji v televizi.

Možná by vám prospěla změna – jak kvůli vztahu, tak i těm penězům. Zkusit třeba úplně jinou branži, než je showbyznys…

Muzikál a hraní bych neopustila. Než jsem v tomto oboru něco dokázala, musela jsem se ohánět, měla jsem i tři práce najednou. A ani práci na Nově bych nechtěla ztratit. Jsem tam zaměstnaná, spokojená a musím říct, že si to užívám, neměnila bych.

I přes ty finanční problémy?

Ale to, co řeším já, řeší dneska v Česku každý druhý člověk. Prostě se občas stane, jako mně před pár měsíci, že najednou máte dvě stovky do výplaty.

Jenže ten stálý příjem je alespoň nějaká jistota. Sama jste zmiňovala, že ve vašem tanečním období to bylo s penězi ještě horší. Kde se vlastně vzala ta vaše láska k tanci?

Ta byla osudová. Maminka i tatínek byli oba tanečníci. A já tím pádem byla odmalička na sále.

Proč jste u toho zůstala?

Tanec mě naprosto naplňoval. Líbilo se mi, že se člověk jeho prostřednictvím může vyjadřovat jinak než verbálně. Což je vtipné, protože teď se právě tím verbálním živím. (směje se) Ale prostřednictvím tance můžete prožívat jiné životy, utíkat od svého života reálného, žít jen na jevišti a na to ostatní zapomenout. Na to člověk přijde ale až postupem času.

Byla to velká dřina, prosadit se mezi špičku?

Já jsem vždycky chtěla být primabalerínou, ale to se mi nikdy nepovedlo, i když jsem klasický balet vystudovala. A to byla strašná dřina. Chodila jsem každý den v sedm do školy a domů se šlo třeba až kolem deváté večer. Neznám dětství, neznám diskotéky, neměla jsem žádnou pubertu. To všechno jsem se pak dva roky po škole snažila dohnat. Ve třiadvaceti jsem měla velký úraz kolene, bála jsem se, že už nikdy nebudu tancovat. Nakonec to dopadlo dobře.

Dnes už byste se k tanci vrátit nechtěla?

(smích) To je nereálné, jsem stará. Živit se baletem je makačka a já bych to už ani nezvládla. A navíc, jsem už někde jinde.

A co vaše čtyřletá dcera? Je po vás pohybově nadaná? Chtěla byste, aby z ní také byla tanečnice?

Jsem šťastná, že Jasmínka nemá jak přičichnout k divadlu, není to cesta, kterou bych jí zrovna doporučila. Na druhou stranu je rytmicky i pohybově nadaná, má to takzvaně v sobě. Tenhle talent by nějak rozvíjet mohla, ale zatím to neřeším. A do budoucna bych byla ráda, kdyby tancovala pro radost, a ne profesionálně.

Jak ji zvládáte vychovávat sama?

Nikdy jsem nesnila o tom, že jednou budu matkou samoživitelkou. Někdy je to těžké, ale je to tak. Jasmínka je chytrá holka, někdy až moc (smích), a tak spoustu věcí chápe. Dopřávám jí volnost a snažím se, aby byla šťastná, i když s námi její tatínek nežije.

Slyšel jsem, že prý nedávno byla celkem hodně nemocná.

Bohužel, dostala mononukleózu. Přes měsíc už drží jaterní dietu, a já ji držím s ní. Musím říct, že mi to prospělo. Hodně jsme upravily stravu, dřív jsem dělala hodně českou kuchyni, vše jsem vařila na sádle a tak podobně, ale teď už vaříme mnohem lehčí jídla.

To mě překvapujete. I když spousta tanečnic po kariéře radikálně přibere, vy máte pořád skvělou postavu!

Děkuji za kompliment, zvednul jste mi sebevědomí. Tohle potřebuji občas slyšet, nevěřím si už jako dřív. Tanec mi hodně chybí, je to opravdu vášeň, závislost. Když jsem s ním skončila a změnila práci, také jsem přibrala. Teď se snažím váhu udržovat, což je okolo čtyřicítky už docela těžké. Utíká to, a věk metabolismus nabourá, což vám zase ovlivní psychiku. Vidíte, i na tohle jsou chlapi super – pochválí vás a vy nad tím pak nepřemýšlíte.

Tak když jsme u těch komplimentů, vy máte perfektní nejen postavu, ale i obličej. Byla jste někdy na nějaké plastice?

Tak to díky! (smích) Nikdy jsem nebyla, ani jsem nad tím zatím neuvažovala, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Už jsem se i jednoho plastického chirurga ptala, co bych tak potřebovala. Prozatím mi řekl, že nic. Ale až přijde čas, tak uvidíme. (smích)

Očima autora

S Kristinou vznikal rozhovor bez problémů, i když mi přišlo, že je ze mě trochu nervózní. Pohledná blondýnka má skvělé tělo a je na ní vidět, že o sebe celkově pečuje. Jsem rád, že celebrity, jako je zrovna Kristina, mají v sobě pokoru a slušnost - více takových.

Fotogalerie
36 fotografií