5°C
Vaši postavu Hanky Petříkové z Ulice poslali scenáristé před šesti lety na »stáž do Edinburghu«, teď po »brexitu« by se zase mohla vrátit z Británie domů, co říkáte? (usmívá se)
„Tak to mě ani nenapadlo, vidíte, to by bylo fajn! V Ulici jsem byla něco přes dva a půl roku a skončila jsem v roce 2010, kdy jsem otěhotněla a scenáristé poslali moji postavu do Edinburghu. Jak už to tak bývá. Já jsem se po mateřské vrátila do práce, Hanka ale v Británii zůstala.“
Teď si na vás scenáristé třeba vzpomenou, vzala byste zase roli Hanky?
„Takovou nabídku bych určitě zvažovala, protože ten seriál mám opravdu ráda. Byla to hezká práce v přátelském prostředí.“
Navíc jste za roli v jednom z nejsledovanějších seriálů měla určitě i slušné honoráře, ne?
„Ano! Mám díky tomu střechu na chalupě! A vždycky, když tam přijedu, tak si řeknu: »Á, díky televizi Nova máme krásnou střechu…« No, ještě bych tam potřebovala pár věcí zvelebit!“
Mnozí diváci vás tehdy ale moc rádi neměli…
„To je pravda, neměli mě rádi diváci, kteří si ztotožňují herce s jejich seriálovými postavami, a těch je asi docela dost, pocítila jsem to na vlastní kůži. Učitelka Hanka byla totiž trochu záporná postava, rozvrátila manželství Tomáše Jordána, tedy otce jedné ze zakládajících rodin celého seriálu, to se neodpouští, to chápu…“ (směje se)
Jak jste to pocítila?
„Nekompromisně. Od některých diváků jsem to schytala, třebas v metru. A u nás na vesnici se na mě ošklivě koukali, když jsem šla pro rohlíky.“
Váš seriálový vztah s Tomášem Jordánem ale stejně potom nedopadl dobře…
„Přesně tak, byla s ním postupně příšerná nuda, byl o dost starší a příliš unavený... No vždyť to asi ze seriálu znáte, co v tom vztahu chybělo.“
Chybělo vám více erotiky, jasně. To byl ale jen seriál, ve skutečném životě se určitě v manželství nenudíte, je to tak?
„To máte pravdu, můj partner je sice také trochu starší (směje se), je mu o sedm let víc, ale nuda nám zatím určitě nehrozí.“
Dovedete si představit, že byste měla naopak třeba 20letého zajíčka?
„Neříkám, že se to nikdy nemůže stát. V životě se může stát všechno, je tolik věcí, které se zdají být šílené, a přesto přijdou. Rozhodně to ale neplánuji a ani si to nepředstavuji.“
Jak dlouho jste s přítelem?
„Devět let.“
O manželství neuvažujete?
„ O svatbě jsme jeden čas mluvili, teď už to kvůli dětem nadnáší jenom babička. Já to neřeším, ale byly doby, kdy jsem to řešila. Chtěla jsem být princezna v dlouhých bílých šatech, mít bujarý večírek, spoustu hostů, všechno krásné, ne že ne!“
A proč se tak nestalo?
„V té době si můj muž dokázal představit malou svatbu. Ale kvůli nějakému papíru z úřadu jsem se vdávat nechtěla, toužila jsem po tom mejdanu, jak jsem už řekla... Tak z toho sešlo.“
Teď už byste do toho nešla? Kdyby vás přítel požádal o ruku, třeba u příležitosti vašich kulatin za tři roky…
„Myslím si, že není takový ostentativní typ. Třeba ale máte pravdu a překvapí mě a dostanu svatbu ke kulatinám. 40letá princezna už nicméně není taková paráda…“
Co dělá váš přítel?
„Je umělecký maskér, pracuje v České televizi.“
Využíváte jeho maskérských dovedností doma? (směje se)
„Ne, vůbec! Doma se navzájem nelíčíme.“
Poznali jste se v práci?
„Ano, v České televizi jsou všude monitory, kde je vidět, co se natáčí ve studiích. A já zrovna natáčela Studio kamarád a vedla jsem, to si dodnes bohužel pamatuji, rozhovor s nějakou imaginární blechou… něco úplně nejvíc ponižujícího, co si herec může představit. On se na to díval a pak mi napsal, jestli by nebylo lepší než rozmlouvat s blechou jít na panáka. Tak to začalo.“
Zmiňujete Studio kamarád... tam tuším mluvíte Tryskomyš!
„Anoooo! (vysokým pištivým hlasem) Ve studiu Kamarád na Déčku a na ČT2 mám svou Tryskomyš. A ta vyvádí každou neděli ráno s Tryskomyšákem – Markem Němcem.
Vaše děti Barborka (5) a Janík (3) se dívají na maminku Tryskomyš?
„Jasně, vědí, že ji mluvím, a v neděli ráno na mě volají: »Mami, mami, jsi tam!« Ale já mám zlá nedělní rána. Nechci se dívat na nikoho, chci mít své ráno v posteli, příjemným člověkem začínám být až kolem jedenácté dopoledne.“
O víkendech?
„Někdy i v týdnu! (směje se) Ale snažím se, pracuju na tom. Jsem prostě noční tvor, to se chci radovat, žít.“
Pokud nemáte za partnera sovu, tak to s vámi asi má těžké…
„Není sova, a má to se mnou těžké! Ale oba víme, že jsme každý jiný, tak to respektujeme. Mám ráda noc, představení v Městských divadlech pražských končí pozdě a než se trochu zklidním, je jedna hodina.
U Městských divadel pražských jste v angažmá 13. rokem. Čeká vás teď po prázdninách nějaká premiéra?
„V nové sezoně se chystá sedm premiér. Mně to vychází až na druhou půlku, to znamená od ledna až do června. Do té doby budu hrát ve stávajících představeních jako dosud. Takže např. ve hrách »Proč muži neposlouchají a ženy neumějí číst v mapách«, »Bedřich Smetana greatest hits« s Ivanem Hlasem nebo »Drž mě pevně«, V+W revue.“
Takže tak vlastně pokračujete v pomalejším rozjezdu po mateřské dovolené?
„V podstatě ano, postupně zase nabíhám z módu mateřství na běžný provoz a mám velkou radost, že se zase vracím. Být pořád jenom maminkou by pro mě bylo těžké. Chci si občas trochu užít jiného světa a pak se zase klidně vracím vařit obědy a večeře, starat se o prádlo a další věci v domácnosti.“
Asi každá matka potřebuje občas vypadnout z této role…
„To ano, ale některé maminky v tom najdou samy sebe, celé je to naplňuje. To se mi úplně nepovedlo. Já prostě potřebuji občas utéct k divadlu.“
