9°C
Už jste někdy pracoval manuálně?
„Vlastně je to poprvé po 30 letech v showbyznysu. Vždy jsem byl na volné noze. Nyní mám dokonce šéfy, kteří si mě občas předvolají na kobereček a řeknou mi například, že v pracovní době nesmím kouřit na zahrádce. A je to tak dobře, protože jsem nechtěl žádné úlevy. Musel jsem se seznámit s tím, jaká mám práva a povinnosti jako zaměstnanec.“
Jak vás přijali kolegové?
„Ze začátku si ťukali na čelo, co tady budu chtít dělat. Mysleli si, že se budu chovat jako nafoukaná hvězda, a možná jsem je trochu překvapil. Nesnáším, když někdo v branži řekne: Víte, kdo já jsem? Já jsem je požádal, aby na mě byli hodní. Začal jsem nosit nádobí, naučil jsem se dělat kávu, čepuji pivo, roznáším…“ …a kasírujete? „Ano. Největší dýško, které jsem inkasoval, bylo 125 korun. A druhé jsem dostal od romských spoluobčanů z Košic. Jeli do Mělníka kupovat auto, byli obrovští, milí a dali mi spropitné 95 korun. Já kolegům dýška nechávám. Nejvíc jsem rád za to, že mě vzali mezi sebe.“
Co na vás říkají hosté?
„Bál jsem se toho, že přijdou a budou ze mě otrávení, ale z devadesáti procent je reakce na mě kladná. Ptají se na různé věci z mého života a já jim rád odpovídám. Myslím, že jsem tady udělal nejvíce svých fotek za život. První směnu jsem za jeden den pózoval pro 630 snímků.“
Takže jste takový reklamní tahák. Jezdí sem lidi vyloženě za vámi?
„Ano, někteří se sem vrátili už třikrát a vozí mi i dárky. Například litrovku slivovice z Moravy. Na některý film se do kina nepřijde podívat tolik lidí jako sem na mě. Ještě jsem tu neměl směnu pod dva tisíce hostů.“
Setkal jste se někdy s negativní reakcí?
„Ano, náhodou jsem drcnul do hubeného, brýlatého, asi šedesátiletého pána, slušně se mu omluvil, on se na mě otráveně podíval a řekl: Co se tady motáš, ty šašku? V tu chvíli jsem si řekl: Aha, tak má asi špatný den nebo mě zkrátka nemá rád. Na to jsem ale zvyklý a ptám se ho, jestli mě zná. On povídá: Neznám tě. Tak jsem se ho slušně zeptal, kde bere to právo mi říkat: šašku. On to tedy uzavřel tím, že se omlouvá.“
Jaké hosty máte nejraději?
„Nejlepší jsou takové ty dvojice, kdy kluk přijede s holkou, ona je mladší a on se chce před ní vytáhnout. Potom jezdí dámy z Moravy, které jsou bezvadné, dále motorkáři, kamioňáci, je to úžasná herecká škola, protože těch typů, co člověk pozná za den, je ohromné množství. Nikdo mě nelituje, hodně lidí si myslí, že mi motorest patří, a chválí mi ho.“
Budete v profesi číšníka pokračovat?
„Už jsem dostal dvě nabídky. Jednou mi nabídli, zda bych v zimě neobsluhoval v Krkonoších na horské boudě. A pak za mnou přišla paní, vyfotila si mě, odešla, přišla asi za dvacet minut a řekla, že má známou, která vlastní hotel pod sjezdovkou v Innsbrucku. A jestli bych byl ochotný se tam na měsíc i s rodinou přestěhovat a obsluhovat české turisty.“
Vzal byste to?
„Je to otázka peněz. Teď mi dokonce někdo nabídl, že by chtěli, abychom udělali dokument o Africe, kterým bych provázel, ale do Afriky se bojím. Kdyby mi někdo nabídl Asii, jdu hned. Chodí sem různí majitelé podniků, dostávám vizitky a už se pomalu dostávám opět do role producenta, kterým jsem byl před dvanácti lety. Už se jich ptám, jestli by nedali peníze na film.“
Myslím, že je docela škoda, že nehrajete…
„Taky mě to mrzí. Stýská se mi. Ale za posledních pět let jsem hrál v Polsku, v ruském filmu, v nové verzi Angeliky jako jediný český herec. Tady jsem za posledních sedm let hrál jenom ve dvou detektivkách a v Kameňáku, který jsme dělali s Pavlem Páskem. Dva roky jsem vysílal v rádiu na Frekvenci 1, což mě pomohlo obeznámit lidi s tím, jaký jsem, a pak jsem moderoval VIP zprávy.“
Co vás teď živí?
„Nejvíce táhne domácnost moje žena Andrejka jako úspěšná dýdžejka a já se jí snažím pomáhat. Hlídám naši dceru, které budou v září tři roky, vozím ženu na vystoupení, nosím kufry. Andrejka si už ve světě získala poměrně slušné jméno. Zvou si ji do Thajska, Venezuely, Mexika. Nyní dostala nabídku hrát čtyři dny v Řecku, a je to poprvé, co s ní nepojedu, protože mám směnu v motorestu. To mě trápí, protože zatím vždycky jezdím s ní a chráním ji. V Řecku bude hrát beze mě a už teď hrozně žárlím.“
Pomáháte jí s kariérou?
„Říkám jí, co bychom mohli udělat, ale ona to odmítá a všechno si dělá sama. Teď chodí do nejvýznamnější školy na elektronickou skladbu, skládá svoji muziku. A tohle všechno si vydupala sama. Jsem rád, že mám ženskou, která něco chce. Teď ji začala zastupovat největší agentura v Bangkoku. Dostala nabídku, že by tam mohla hrát po dobu tří měsíců dvakrát v roce. Takže možná se budeme stěhovat.“
To čtu poprvé 
