14°C
Omezuje vás ta šedesátka v něčem?
„Ne, je to číslo, nic víc. Zatím si ji nepřipouštím.“
Lidé mají představu, že operní pěvec vystupuje v drahém obleku a luxusním prostředí koncertních síní. Platí to vždy?
„V představení Její pastorkyňa si režisér vymyslel, že Laca a Jenůfa budou mít na scéně očistu. Déšť. Na jeviště navezli deset centimetrů hlíny. Při zkouškách nám to klouzalo, účinkující si působili výrony a další zranění. Premiéra byla v únoru. Slíbili nám, že voda bude vlažná, ale byla ledová. Padali jsme na jevišti na zadky. Režisér byl spokojený, takže to tak zůstalo napořád.“
Jsou pády na jevišti časté?
„V Mnichově ve Zlatě Rýna nechali tvůrci celou scénu zvednout o víc než pětačtyřicet stupňů. Navíc uklízečka s německou důkladností jeviště naleštila. Sjel jsem před zraky diváků pěkně po zadku a kolegové taky. Dirigent se divil, proč jsme natěsnaní až u něj, kde byla rovinka. Pochopil, až když dohrál. Vyšel na jeviště a taky ležel jak široký, tak dlouhý.“
Jak pečujete o svůj hlas?
„Odříkám si nesprávný repertoár. A už nepokouším osud. Jednou jsme šli před premiérou na recepci. Kolega zmrzlinu odmítl, já ji s chutí snědl. Druhý den jsem měl angínu.“
Ten váš stálý úsměv je image?
„Ne, jsem Lev a ti nemají image. Rádi se smějí. Když vstávám, myslím na to, že se mi splní, co si přeju. I když je pravda, že se na mně dost podepisuje počasí. Když je venku hnusně, vylezu na terasu a klidně si uplivnu. Proto rád jezdím do Malagy. Je tam krásně a jsou tam samí sluneční lidé.“
Dochází opravdu v divadlech k intrikám, jak se říká?
„Pořád. To by ani nebylo divadlo. Intrikují hlavně ti, co nezpívají, kteří nedostali roli, a pak například sboristé, lidé v zákulisí. Kolegové, kteří jsou se mnou na jevišti, ne.“
Máte tedy vůbec v showbyznysu přátele?
„Myslíte kromě Hanky? (smích) Znám pár kolegů, kterým důvěřuji a oni důvěřují mně. Ale pak znám takové, jimž nevěřím ani jejich jméno.“
Nevadí vám, že je vaše žena v Česku slavnější než vy, který jste získal věhlas po světě?
„Ne. Ale myslím, že hodně Hančiných vztahů právě na tom skončilo. Mě naopak díky Hance začali lidé v Česku vnímat. Třeba její fanklub na mě zpočátku nevražil, protože měli pocit, že jsem jim vzal jejich hračku. Pak mi naopak nabídli členství a já přijal. A je to v pořádku.“
Je známo, že nejste žádný škrt. Co nejdražšího jste ženě dal?
„Sebe! (smích) Celý rok něco dostává. Možná největší dárek jsem jí koupil, když jsem byl poprvé v Japonsku. Vyhlédl jsem si v klenotnictví nádherný briliantový prsten. Stál celé jmění. Chodil jsem se na něj každý den dívat. Majitel si toho všiml, a když jsem tam byl asi desátý den, zeptal se mě prostřednictvím anglického slovníku, proč se jen dívám a nekupuju. Tak jsem si ten slovník půjčil a řekl si o slevu. Dal mi jedno procento!“
Hodně jezdíte po světě. Netoužíte po stálém angažmá?
„Ne, je velké štěstí, že jsem všude jako host. Je to opravdu výhoda. Poznal jsem, že když je někdo třicet let na stejném místě a nikam jinam se nedostane, začne nevražit na lidi.“
Nezazlívají vám na Slovensku, že žijete v Česku?
„Říkám všude, že jsem Čech. Je pravda, že když jsem dřív jezdil na Slovensko, ptali se mě, zda tady mluvím slovensky. Odpovídal jsem, že ne, protože když budu třeba v Německu, tak tam samozřejmě budu mluvit německy. Navíc, doma jsme nikdy nerozdělovali lidi na Slováky a Čechy.“
Co si přejete ke kulatinám?
„Aby se nic nezměnilo. Aby to zůstalo tak, jak je.“
