Když měl Svěrák příběh, inspirovaný vlastními zážitky ze samoobsluhy, kam chodil, hotový, hrdě ho předal svému synovi. „To budeš mrkat,“ říkal si v duchu. Jenže reakce »synátora« byla šokující: „Tati, celé to předělej, tohle točit nebudu.“

Svěrák byl prý nešťastný. Byl přesvědčený, že scénář je skvělý, dokonalý. Že by se tohle téma nezfilmovalo, bylo pro něj nepředstavitelné. I proto srazil patky a se skřípěním zubů začal hořkosladkou story stárnoucího manželského páru předělávat. Jenže i druhý scénář Svěrák junior zmuchlal a hodil do koše. Stejně tak třetí, čtvrtý… Vyšlo to až na pátý pokus! „Dal jsem si rok pauzu a pak tu další verzi dopsal s čistou hlavou. Ta už se konečně Honzovi líbila,“ uvedl ke sporu se synem Zdeněk Svěrák.

Jak se brzy ukázalo, jeho odhad byl správný. Film pokořil rekord návštěvnosti v kinech hned za první víkend, kdy vydělal téměř 14 milionů korun, a překonal tak konkurenční snímek Obsluhoval jsem anglického krále. „Vratné lahve vyšly produkci na zhruba 31 milionů. Po pěti měsících byly tržby více než 115 milionů,“ prozradil pracovník tehdejšího štábu. A teď se držte, do současného roku se Vratné lahve staly nejvýdělečnějším českým filmem od roku 1992.

Vydělaly 124 milionů, tedy dvakrát více než Pelíšky (1999) a pětkrát více než do té doby nejnavštěvovanější český porevoluční film Tankový prapor (1991).

Fotogalerie
15 fotografií