Lukáš Pavlásek vystudoval střední knihovnickou školu. V roce 2005 debutoval jako komik v pořadu Na stojáka. V roce 2012 se proslavil jako Tydýt v reklamách a o rok později obsadil třetí příčku v anketě TýTý jako bavič roku. Hraje divadlo, objevil se v několika filmech a v seriálu Na vodě si střihl roli Standy. Napsal i text pro Davida Kollera, a dokonce si zahrál v jeho videoklipu. Narodil se v Humpolci, ale celý život žije v pražských Strašnicích.
Jaké se vám líbí slečny?
„Líbí se mi moje přítelkyně.“
Co konkrétně?
„Když jste do někoho zamilovaný, tak se vám na něm líbí všechno. Ruce, nohy, vlasy, povaha.“
Má vaše partnerka smysl pro humor?
„Samozřejmě, to by se mnou jinak nemohla být. Ale pravda je, že já v soukromí zas tak zábavný nejsem. Nesnažím se bavit lidi okolo sebe za každou cenu. Rád nad něčím v klidu dumám.“
Kdy jste se seznámili?
„Loni v létě na festivalu.“
Jak rozlišíte, jestli je s vámi dívka opravdu proto, že vás má ráda, a ne proto, že jste slavný a úspěšný?
„Já to neřeším. Každý má nějakou vlastnost, každý něco dělá, něco umí a tím může někoho zaujmout. Tím, proč se někomu líbím, se nezabývám a je mi to vlastně úplně jedno.“
V čem si s přítelkyní nejvíce rozumíte?
„Ve všem. Máme podobný pohled na život. Rádi čteme, a když zrovna máme chuť být každý sám, sedne si ona s knihou do jednoho pokoje, já do druhého a čteme si. To se mi líbí.“
Vypadá to, že jste našel tu pravou. Neláká vás založit rodinu?
„Ještě ne, já si myslím, že na založení rodiny mám čas. Chci ji, až se budu cítit natolik zodpovědný, že unesu onu povinnost. Zatím jakž takž zvládám sám sebe. Až se budu zvládat hravě, budu přemýšlet nad potomky. Někdo se dokáže zvládat hravě ve dvaceti, mně to trvá déle.“
Takže děti zatím nechcete. Jak vzpomínáte na své dětství?
„Na dětství vzpomínám rád a pořád z něho čerpám. Vlastně už v raném věku jsem se zabýval tím, co dělám i teď. Bavil jsem své okolí scénkami a představeními, psal jsem knihy, vydával časopisy Hvězda nebo Lupínek, kam jsem skládal první básně, vymýšlel povídky a kreslil komiksy. Třeba jsem napsal knihu Nad kanálem La Manche o letcích za druhé světové války.“
Co říkali na vaši tvůrčí činnost příbuzní?
„Byli nadšení. Například v noci jsem svému bratrovi přehrával celý televizní program. Večerníček, zprávy, film, reklamy… Na své posteli jsem předváděl televizi a on se díval ze své postele naproti a většinou za chvíli usnul, já si toho nevšiml a ještě jsem vysílal další dvě hodiny. “
Je vidět, že jste to bral poctivě. Vzpomínáte si na svoji první lásku?
„První lásku jsem potkal ve školce na horách. Byla mladší, já jsem měl pět roků a ona myslím teprve tři. Pamatuji si, že jsem jí tehdy dal jako dárek takové to pítko pro děti. Ona na to koukala a nic neříkala. Ani nevím, jestli uměla mluvit. Dařilo se jí trochu chodit, ale museli ji ještě podpírat.“
Tato láska se asi moc nerozvíjela. Později jste jezdil na pionýrské a skautské tábory. Zakoukal jste se tam do nějaké dívky?
„Já jsem chodil do chlapeckého oddílu Bobři, takže jsem si tam našel spíše kamarády, se kterými se přátelím dodnes. Pravidelně se stýkáme, chodíme na různé výlety, jezdíme v létě na tábor, chodíme do hospody. Skautský oddíl mi přinesl celoživotní přátelství, ale děvče jsem si na táboře nenašel. To je jako ve Foglarovkách, tam taky žádná děvčata nebyla.“
Dalším takovým prostředím pro první zkušenosti s dívkami je lyžařský výcvik. Jak tam jste to měl s opačným pohlavím?
„Výborně. S kamarádem z lyžáku Pletichem jsem tvořil humoristickou dvojku. On byl tlustý, já hubený a společně jsme vymýšleli různé skeče, které jsme potom ostatním hráli o takovém tom společném večerním programu. Tehdy jsme poznali, co je to přízeň fanynek. Všechny starší holky s námi chtěly jezdit na vleku, různě nás hladily a my jsme před nimi museli utíkat, protože jsme se tehdy ještě styděli.“
Takže se na vás holky lepily, protože jste je dokázal rozesmát?
„To nevím, já když někoho bavím, tak to musí říct ten bavenej, že ho bavím. Já si to netroufám poznat.“
